09.02.2007
Předložený plán Evropské komise vytvořit pro výrobce automobilů závazný cíl snižovat emise oxidu uhličitého u nových aut vyvolal mnoho emocí. Předseda představenstva Porsche označil požadavek zákona za „amok“ proti německým automobilkám. Německo, třetí největší světový výrobce automobilů, usilovně na Komisi tlačilo, aby se limit snížil. Výsledkem je navrhovaných rozporuplných 130g/km.
Ještě v roce 1998, kdy se automobilový průmysl zavázal snížit spotřebu nových automobilů, se vycházelo ze snížení emisí pod 140 g/km do roku 2008. Dnes se průměrné emise německých vozů pohybují okolo 160 g/km: pouhých sedm typů německých automobilů s benzínových motorem se blíží navrhované hranici 130g/km, o dieselových motorech nemluvě. Experti přitom tvrdí, že snížení takových emisí by nebyl problém. Kdyby se chtělo. Druhým dechem pak dodávají, že dosažení navrhovaného limitu je „nereálné“.
Každé auto se výrobci musí vyplatit a zástupci automobilek se dávají slyšet, že nejsou součástí „sociální podpory“, ale podniky, které musí brát v potaz společnost, pokrok a především své akcionáře. Jsou výfukové plyny automobilů opravdu největším původcem oxidu uhličitého? Automobilky upozorňují, že ne. Podle statistik jsou v Německu osobní automobily původcem 12% emisí, následují domácnosti s 14%, průmysl s 15% a výroba energií s 43 %.
CARS 21
V rámci „Fóra pro automobily a společnost“ označil státní sekretář Spolkového ministerstva pro hospodářství Wuermeling za prioritu německého předsednictví realizaci doporučení pracovní skupiny CARS 21, složené ze zástupců průmyslu, odborů, vlád členských zemí EU, Evropského parlamentu a Evropské komise, která se dlouhodobě zabývá otázkami konkurenceschopnosti automobilového průmyslu. „Cukr a bič“ podle něj nejsou nástroje strategické politiky pro automobilový průmysl, „Evropa potřebuje spolehlivý regulační rámec“. O otázkách emisí se bude nyní jednat v grémiích.
Spolkový minstr hospodářství Glos označil návrh za „ambiciózní“ cíl, který „jde správným směrem“. Důležité podle něj je, aby v navrženém rámci byly všechny automobilky zahrnuty stejně. Zároveň zdůrazňuje, že v Německu, kde pracuje v automobilovém odvětví 750 000 lidí se musí přihlížet na to, aby nebyla v důsledku návrhu ohrožena pracovní místa. Glos k tomu dodává: „nesmí dojít k žádnému buď a nebo, ale k jak – tak.“ Výsledek celé debaty je tedy opět politický: automobilový průmysl se má vyvíjet směrem k ekologickým a konkurenčně schopným vozům. Stejný postulát, který jsme mohli slyšet v roce 1998?
Autor: Jan Prášil
