06.04.2007
Na patnáct tisíc bruselských lobbistů se připravuje na to, jak vyhovět novým podmínkám, které pro jejich fungování stanovila Evropská komise.
/Od našeho zpravodaje/
Ta od příštího roku vytvoří veřejně přístupný registr lobbistů, do kterého by se měl přihlásit každý, kdo v Bruselu prosazuje zájmy velkých i malých firem, průmyslových svazů nebo i regionálních úřadů.
Zápis do registru bude prozatím dobrovolný. Kdo se mu ale vyhne, musí se prý rozloučit s tím, že jeho názor bude mít plnou váhu. Jen registrovaní lobbisté totiž budou hovořit za svého klienta, neregistrovaní budou v očích evropských úředníků hájit pouze svůj osobní názor.
„Doufám, že lobbistická profese v tom uvidí spíš příležitost než hrozbu – je to šance dokázat, že podnikají podle zákona,“ uvedl autor nové legislativy, eurokomisař pro administrativní záležitosti a boj s podvody Siim Kallas.
Kdo to platí?
S vlastním zápisem do registru nebude mít většina lobbistických a poradenských firem problém. Horší to však bude s údaji, které v něm o sobě budou muset uvádět. Jde především o seznamy jejich klientů a podrobnosti o financování. Přitom zatím ještě není zcela jasné, co všechno budou muset lobbisté o sobě prozradit. Je ale možné, že je komise donutí odhalit i to, kolik jim klienti platí.
„Naše podnikání to v zásadě neovlivní,“ potvrzuje přední český lobbista v Bruselu Karel Firla, šéf tuzemské pobočky poradenské firmy Interel. „Pro některé klienty ale může být problém zveřejnit údaje o financování. Někteří nechtějí už dnes, aby se jejich jméno objevilo na našich webových stránkách,“ dodává.
Podobně se na databázi dívá i bývalý český eurokomisař Pavel Telička, který v Bruselu vede poradenskou kancelář BXL Consulting.
„Je možné, že to klienty ovlivní. Jde o konkurenci. Budou muset otevřít podmínky, za kterých působí,“ říká Telička.
Jak se lobbuje
Lobbing není v Bruselu, na rozdíl od některých metropolí členských zemí, neslušné slovo. S hlasem lobbistů se při tvorbě unijních zákonů počítá.
Jak to funguje v praxi? Poradenská kancelář sleduje přípravu evropské legislativy a upozorňuje klienty na zákony, které se jich mohou dotknout. A jakmile má někdo zájem na nějaké změně, lobbista se ji snaží prosadit.
„Někdy je nejtěžší najít úředníka Evropské komise, u kterého se návrh rodí. Někdo naše informace vítá, jiný zcela odmítá hovořit,“ popisuje Firla. U autorů legislativy si pak lobbisté podávají kliku jak mezi sebou, tak třeba s nevládními organizacemi. „Někdy má smysl se s nimi sejít, najít kompromis a vytvořit širší nátlakovou skupinu,“ říká český konzultant.
Pokud zákon patří do kategorie, kterou schvaluje Evropský parlament, hledá lobbista podporu mezi europoslanci. A souběžně působí i na ministerstvech členských zemí, kde se připravuje národní stanovisko, nebo na velvyslanectvích při EU.
Ovšem i po úspěchu v Bruselu je třeba dál zákon hlídat při převádění do národní legislativy. „Čeští úředníci jsou někdy striktnější než unie,“ říká Firla.
Morálka a transparentnost
O větší průhlednost rozhodování usiluje unie už dlouho. Například konzultanti, kteří působí v europarlamentu, se musí registrovat už nyní. Musí třeba poskytovat víc údajů a dokumentů. „Před sedmi lety jsem musel vyplnit jednu stránku A5. Nyní je to osm stran A4,“ potvrzuje Firla.
Nový návrh jde však ještě dál. Komise se jím chce vyhnout podobnému skandálu, který předloni kvůli lobbistovi Jacku Abramoffovi otřásl Washingtonem. K němu došlo i přesto, že 20 tisíc lobbistů v metropoli USA se musí registrovat povinně. Tím argumentují odpůrci dobrovolné bruselské registrace. Příznivcům větší transparentnosti zase říkají, že návrh komise je příliš měkký.
Čeští lobbisté se shodují, že v jejich podnikání o zákony zas až tolik nejde.
„Lobbing je založen na morálce a osobním přístupu. Kdo chce, nařízení obejde. Rozhodující ale je trh a názor klientů,“ říká Firla.
„Osobně věřím více v seberegulaci,“ doplňuje Telička. „Jakmile někdo překročí hranice osobní morálky, vyčlení se a nemůže počítat s tím, že bude v Bruselu dlouhodobě úspěšně působit.“
Autor: Radek Honzák
