18.04.2007
Země Evropské unie nyní hledají obtížně nový institucionální rámec, který by nahradil prozatím odložený návrh evropské ústavy. Překvapivě se to ale nijak nepodepsalo na její kapacitě podílet se na řešení humanitárních krizí, míní politoložka Nicole Gnesotto, autorka známé knihy Mocnost a Evropa.
Od roku 2002 působí Nicole Gnesotto v čele nového Institutu bezpečnostních studií Evropské unie. Tento týden v Praze přednášela o mezinárodní roli Evropské unie v rámci cyklu konferencí Rendez-vous s Evropou, pořádaných francouzským velvyslanectvím.
HN: Vámi vedený institut se v poměrně krátké době stal respektovaným hlasem v evropské bezpečnostní politice.
Institut nemá rozhodovací pravomoci, je nezávislým interním myšlenkovým trustem Evropské unie. Pracujeme zejména pro vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU Javiera Solanu, stejně jako pro 27 ministrů zahraničí členských zemí. Zpracováváme pro ně doporučení. Vydáváme rovněž publikace o mezinárodních vztazích, podporujeme debatu o společné evropské politice.
HN: Poslední týdny poutá pozornost americký návrh protiraketového štítu. Minulý týden jej překvapivě podpořil i německý ministr obrany Franz Josef Jung. Co o tomto posunu soudíte?
V této věci sledujeme posuny neustále. Je to velmi komplexní problém. Chápeme, že každá evropská země včetně Ruska stojí na svých pozicích a sleduje své zájmy. Německá kancléřka Angela Merkelová nicméně vyslovila názor, že vhodnou půdou pro řešení této otázky by byla půda Severoatlantické aliance.
Při debatě bychom neměli vynechat některé aspekty. Za prvé, Amerika chce pochopitelně chránit svou bezpečnost. Je ale diskutabilní, zda by úder vedl přes evropské území. Za druhé zazněl argument, že deštník může chránit Evropa. To je opět pochybný argument. Pokud tedy Američané argumentují strategickou obranou Evropy, dobře, proč ale jen pro některé země? Lepším řešením by bylo kolektivní obrana v rámci NATO pro všechny evropské země.
Nesmíme vynechat žádnou příležitost pro politická vyjednávání.
HN: Kancléřka Merkelová se snaží oživit návrh evropské ústavy. Téma se objevuje v menší míře i ve francouzské prezidentské kampani. Jak tyto snahy hodnotíte?
Nikdo nezná okamžité řešení. Předsednická země se snaží pochopitelně najít uspokojivé východisko. Francie i Německo se snaží nabídnout akceptovatelné řešení. Všichni přitom máme společnou odpovědnost.
HN: Zamítavé referendum ve Francii bylo interpretováno jako rozkol mezi občany a politickými elitami, které jim nerozumí. Platí to stále?
Není to problém jen Francie, ale všech evropských zemí. Mnozí Evropané nabyli dojmu, že se jim politické elity vzdálily. Odpovědnost mají především národní vlády, nikoli Brusel. Političtí lídři se musí zajímat o problémy lidí.
Přitom když se podíváte na průzkumy veřejného mínění, sledujete velmi zřetelný trend. Většina lidí spojuje svá očekávání s evropským projektem. To je velmi pozitivní zjištění.
HN: Unie má možná problémy, ale navenek to není znát, její mírové síly působí na mnoha místech, od Afriky po Afghánistán.
Unie jistě prochází složitým obdobím. Paradoxně její akce na mezinárodní scéně to neohrozilo. Její aktivity nebyly dotčeny institucionální krizí. Zahraniční politika EU tedy zjevně prochází úspěšným obdobím. Příkladem je působení Němců v Kongu.
Autor: Jiří Sládek
