19.04.2007
Německá kancléřka Angela Merkelová má dva měsíce na to, aby splnila svůj cíl a udělala rozhodný krok k záchraně evropské ústavy. Na červnovém summitu chce získat souhlas ostatních zemí unie se základními rysy nového dokumentu i s harmonogramem jeho schválení. Právě podle toho se bude hodnotit úspěch jejího předsednictví EU.
/Od našeho zpravodaje/
Její vláda proto stupňuje své úsilí. Podle diplomatických zdrojů vypracovala seznam dvanácti nejspornějších bodů původního dokumentu a chce k nim od členských států stanovisko. O nich Němci debatují zejména se zeměmi, které ústavu neratifikovaly a mají k ní výhrady, tedy i s Českem.
Čeští vyjednavači Jan Zahradil a Jiří Šedivý představili Němcům v pondělí stanovisko k ústavě, které začátkem dubna schválila vláda. A Merkelová si v úterý pozvala k neformální diskusi na zámek Meseberg u Berlína jednoho z nejhlasitějších odpůrců euroústavy, českého prezidenta Václava Klause.
Jednání se ale zatím vedou za zavřenými dveřmi. Čeká se totiž na výsledek prvního kola prezidentských voleb ve Francii, které se koná tento pátek a jež Němci nechtějí ovlivnit. Kandidáti totiž mají na ústavu různý pohled, a právě Francouzi svým zamítavým referendem celou krizi kolem ústavy způsobili.
Česko, stejně jako jiné země, má hlavní téma, které prosazuje. Čechům, jak řekl i Klaus, jde o jasné „vymezení kompetencí“ mezi národními státy a Bruselem.
Česká revoluce
Za tím se neskrývá nic jiného než paragraf, který by dal státům unie možnost si vybrat, zda se vzdají spolupráce v některých částech unijní politiky. Tedy „vícerychlostní Evropa“, ve které by se určité země sjednocovaly více než jiné.
„Navrhujeme určitý systém oslabené spolupráce. Pokud by se to podařilo prosadit, byl by to revoluční princip. Otvíral by dveře vícerychlostní integraci Evropy,“ řekl včera HN Zahradil. „To je ostatně jediná cesta, jakou může unie dál postupovat.“
O vícerychlostní unii mluví v souvislosti s ústavou jak její příznivci, tak odpůrci. V některých oblastech, jako je například zavedení eura nebo schengenský prostor, již různá míra integrace funguje. Pokud by však tato idea měla získat pevnou podobu, narazilo by to na řadu politických a právních úskalí.
„Měnila by se práva členských zemí, role Evropského parlamentu, způsob tvorby legislativy. To je právní minové pole, kterým by se procházelo roky,“ varuje Antonio Missiroli, hlavní analytik bruselského Střediska evropské politiky.
Britská hranice
Pozice odpůrců ústavy se zároveň stále více slaďují. S jasnějším postojem tento týden poprvé přišla Velká Británie. Její premiér Tony Blair vyzval EU, aby se vzdala snah o euroústavu a soustředila se na dohodu o nových pravidlech fungování svých institucí. Schválení takové smlouvy by se obešlo bez riskantních plebiscitů.
Za Blairova slova se postavil i nizozemský premiér Jan Peter Balkenende, jehož země také ústavu odmítla v referendu. Blair a Balkenende tak v zásadě stanovili hranici, za kterou se Merkelová bude moci stěží vydat, pokud nechce riskovat další krach.
Co to znamená pro text původní euroústavy? Je již jasné, že neponese název „ústava“ a že z něj zmizí nejen symboly superstátu jako unijní vlajka nebo hymna, ale zřejmě i celá Charta základních práv EU. Zatím není jasné, jak daleko půjde reforma institucí – zda se třeba prodlouží období, během něhož budou státy předsedat unii, jestli se sníží počet členů Evropské komise nebo zda vznikne úřad evropského ministra zahraničí.
Je ale zřejmé, že velké státy nemají chuť otvírat debatu o váze hlasů při ministerských radách, po jejíž reformě volá hlavně Polsko. Jeho premiér Jaroslaw Kaczynski ale včera v Bruselu zopakoval, že Poláci jsou připraveni kvůli tomu novou smlouvu vetovat.
Zároveň ale platí i termín, do nějž se má vše stihnout – jaro 2009. To však bude velice obtížné. O slovo se stále více hlásí i 18 zemí, jež ústavu ratifikovaly. Ty odmítají snahy, aby se v textu příliš škrtalo. K tomu, aby sladila postoje přátel i odpůrců ústavy, bude Merkelová potřebovat všechen svůj politický um.
Autor: Radek Honzák
