11.05.2007
Až britský premiér Tony Blair opustí úřad, svému očekávanému nástupci Gordonu Brownovi neodkáže jen nábytek v premiérském sídle na Downing Street. Na Browna padne zodpovědnost za klíčové otázky, které nyní řeší Evropská unie. Brown je ale zatím pro Evropu velkou neznámou.
Od Británie se přitom čeká rozhodný hlas. Země je jedním z klíčových hráčů v EU, i když má ke kontinentu tradičně odtažitý vztah. Právě Blair nastupoval před deseti lety do úřadu s vizí, že svou zemi dovede do středu Evropy. V některých směrech se mu to povedlo, jinde očekávání nenaplnil.
Nedůrazný Blair
Unie přitom v roce 1997 vzhlížela k Blairovi s velkou nadějí. Doufala, že labouristický premiér zbaví Británii euroskeptického pohledu, na který byla zvyklá od předchozích konzervativních vlád.
Blair skutečně hned od počátku ukazoval přátelštější tvář. Brzo po nástupu do funkce souhlasil se změnami evropské bezpečnostní a obranné politiky, což byla také v podstatě jediná věc, na které se za deset let ve funkci shodl s francouzským prezidentem Jacquesem Chirakem.
Krátce na to ale Británií začala zmítat debata, zda se má připojit ke společné evropské měně. Britský průmysl byl pro, ale Blair nevyhlásil referendum, které by mu dalo mandát tuto otázku za Brity vyřešit. Nakonec se rozhodl se zavedením eura počkat.
Pak teroristé zaútočili 11. září 2001 na USA, a válka proti terorismu začala dominovat světovému, evropskému i britskému dění. A jeho jednoznačná podpora americkému zásahu proti Iráku na čas přátelské vazby s velkou částí západní Evropy úplně zpřetrhala.
Právě Irák je velkým stínem Blairova působení v Evropě. A Irák by mu nyní bránil také třeba v získání některého významného unijního postu. Objevily se totiž třeba spekulace, že by britský premiér nyní mohl usilovat o funkci „evropského prezidenta“, která může vzniknout na základě nové euroústavy.
Ani deset let Blairova působení ve funkci nezbavilo Británii euroskeptického pohledu. „Blair je přesvědčený Evropan, ale doma byl vždy v defenzivě. Své projevy o unii vždy přednášel v zahraničí,“ říká Antonio Missiroli, hlavní analytik bruselského Střediska evropské politiky.
Uvnitř EU je ale Británie nyní braná za normálního partnera. Je tomu díky Blairovi a jeho ochotě vyjednávat, ale i díky rozšíření unie. „Některé nové členské země včetně Česka si berou Británii za příklad. Britská pozice, která byla dřív okrajová, se tak normalizovala,“ říká Missiroli.
Nečitelný Brown
Unie nyní s napětím čeká, jaký bude Brown. O něm panuje představa, že je mnohem méně nadšený Evropou než Blair. Brown většinou ani nejezdil na schůzky unijních ministrů financí, ale nyní bude muset přijít s jasnou politikou vůči unii. Jeho prvním úkolem bude řešení sporů o euroústavu.
Blair nedávno řekl, že jeho země podpoří vznik nové smlouvy postavené na původním textu, která změní fungování institucí a již bude možné prosadit bez referenda. Nikdo ale neví, zda jeho prohlášení mělo Brownův souhlas, nebo zda jím chtěl svého nástupce k souhlasu přinutit.
Blair by totiž měl v červnu na svém posledním summitu EU souhlasit jak s časovým plánem prosazení nové smlouvy, tak i s jejími základními rysy. Obhajovat ji v Británii před případným referendem ale bude muset Brown.
Ten bude mít první šanci jednat o smlouvě začátkem června na summitu G8, kde se ještě jako ministr financí setká s německou kancléřkou Angelou Merkelovou i novým francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym.
Brown si přitom uvědomuje, že kdyby ústavu blokoval, přišel by o možnost zásadně ovlivnit řešení otázek, na kterých mu bude záležet v dalších letech – v první řadě reformu unijního rozpočtu, další rozšíření unie i strategii boje proti globálnímu oteplování.
„Paralýza unie a marginalizace Británie není v Brownově zájmu. Je ale otázka, zda se mu podaří prosadit novou evropskou smlouvu bez referenda,“ říká Charles Grant, ředitel londýnského Centra pro evropskou reformu.
Proto se nyní pozornost celé Evropské unie bude upírat na každé Brownovo slovo a jeho příští kroky.
Autor: Jan Bumba, Radek Honzák
