17.05.2007
Až se v pátek v Samaře potkají ruský prezident Vladimir Putin a německá kancléřka Angela Merkelová, budou možná vzpomínat na zlaté časy před rozšířením Evropské unie. Summit EU – Rusko pravděpodobně nikam výrazně neposune přípravu veledůležité strategické smlouvy. Úspěchem je, že se vrcholná schůzka vůbec koná.
Je přitom pravděpodobné, že kdyby místo sedmadvacítky Merkelová zastupovala starou dobrou patnáctku, šlo by vše jak na drátkách. Nové členské země, většina z nich z někdejšího sovětského bloku, však dřívější, téměř bezproblémová jednání mezi Bruselem a Moskvou hodně zkomplikovaly. Především v poslední době.
„Složitější, nikoli horší“
Ruský velvyslanec při Evropské unii Vladimir Čižov řekl, že po roce 2004 jsou vztahy „složitější, nikoli horší“. Podle něj jsou některé nové členské země „stále pod vlivem historických nepříjemností“, které ovlivňují jejich postoj k Rusku.
„Nebyl to pozitivní příspěvek k celkové politice Evropské unie, spoléháme ale na ostatní členy, aby přišli s nějakým pozitivním vkladem,“ uvedl ruský diplomat. Dodal, že by dal přednost „objektivnímu přístupu před solidaritou za každou cenu“.
Zdá se, že „objektivní“ či „pragmatický“ přístup, který razil „dobrý přítel“ Vladimira Putina, bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, je skutečně minulostí. Alespoň, pokud jde o EU jako celek.
Za posledního půl roku vyvstala mezi unií a Ruskem řada nepříjemných překážek. K dlouhodobějším problémům s dovozem polského masa do Ruska se přidaly další.
Vyostřila se situace ohledně přerušení dodávek ruské ropy do Litvy. Obrovský poprask vyvolalo estonské rozhodnutí přemístit sochu vojáka Rudé armády v Tallinnu. A USA chtějí v Polsku a Česku rozmístit části svého protiraketového štítu. Navíc se veškerými jednáními prolíná i obava z přílišné závislosti Evropy na ruských dodávkách ropy a plynu.
Typické je, že v různých částech unie je tato obava pociťována se zcela odlišnou intenzitou. Na západě menší, na východě větší.
Hrozba vetem
Polsko a nově i Litva hrozí, že budou vetovat novou dohodu s Ruskem, která by upravovala veškeré obchodní styky. Stávající smlouva vyprší letos.
Snad ještě více než tyto dvě konkrétní hrozby ale novou dohodu ohrožuje celkově zhoršená atmosféra. Evropská unie vypadá rozpačitě, jakoby nevěděla, jak se k Rusku postavit. A opět – především východoevropští členové unie se bojí nového, sebevědomého Ruska, které nepříliš váhá použít svých energetických zdrojů k politickým cílům. Často argumentují svojí neblahou historickou zkušeností.
Lotyšská prezidentka Vaira Vike Freibergová v rozhovoru pro HN zdůraznila, že jakákoli závislost jedné země na druhé je nebezpečná. „Pro vojenskou bezpečnost máme NATO, pro energetickou potřebujeme tvrdě pracovat v celé Evropě na vytvoření systému, abychom v čase krize neměli problémy s energií nebo jiným zdrojem.“
Jenže právě jednotnost Evropské unie ve vztahu k Rusku není něčím, na co by šlo sázet. Německý velvyslanec při EU Wilhelm Schönefelder na nedávném jednání údajně velmi ostře napadl litevského kolegu. Čeho prý Vilnius dosáhne, když bude hrozit vetem rodící se obchodní dohody mezi Ruskem a EU?
Před pár dny odjel do Ruska snižovat napětí německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier. Prezident Putin ho vítal slovy: „Díky Bohu, že zatím mezi námi nejsou žádné konflikty.“ Podle ruského prezidenta je na obou stranách vůle k řešení problémů, což má svůj význam. Jak silná je tato vůle, napoví už tento pátek.
Autor: Jan Bumba
