24.05.2007
Schválení cenové regulace mobilních hovorů ze zahraničí je velkým úspěchem především pro Evropskou komisi. Zavedení cenových stropů dává jednu z prvních jasných odpovědí na to, co vlastně EU dělá pro obyčejné Evropany.
/Od zahraničního zpravodaje Hospodářských novin/
Tuto otázku si obyvatelé unie kladou stále častěji. Většina z nich si neuvědomuje výhody, které pro ekonomiky jejich zemí přináší jednotný unijní trh, a mají pocit, že Brusel pro ně nedělá nic konkrétního.
Pro EU to v posledních letech začal být obrovský problém. V roce 2005 totiž narazila u občanů Francie a Nizozemska s projektem euroústavy. Skepse vůči Bruselu se šíří i v jiných členských zemích, včetně Česka. Proto se unie začala ptát, jak se občanům přiblížit. A odpovědí byla „Evropa projektů“, kterou vyhlásil předseda Evropské komise José Barroso.
Vše pro spotřebitele
Prostřednictvím projektů chce unie dokázat svoji užitečnost pro život každého Evropana. Proto nyní Brusel argumentuje „spotřebitelem“, kdykoli je to jen trochu možné. Od letošního roku dokonce komise zřídila novou funkci komisaře pro ochranu spotřebitele, kterou získala Bulharka Meglena Kuneva. A její nová strategie, zveřejněná v březnu, výslovně hovoří o „potřebě znovu se spojit s občany“.
I proto komise v posledních letech na regulaci roamingu tolik tlačila. To se jasně projevilo v závěrečných kolech jednání, protože eurokomisařka pro telekomunikace Viviane Redingová vyhlásila, že nová opatření by měla platit ještě do letošních dovolených. Kompromis mezi europarlamentem, komisí a členskými státy tedy podle účastníků vznikal v posledních týdnech „na koleně“. „Tlak na všechny byl obrovský. Nikdo nakonec nechtěl čelit obvinění, že škodí spotřebiteli,“ říká nejmenovaný unijní diplomat.
U roamingu však unijní projekty pro „obyčejné Evropany“ nekončí. Komise například vyhlásila, že přinutí letecké společnosti uvádět v reklamě částky i s letištními poplatky, které výrazně zvyšují deklarované ceny letenek. Hlavní bitevní pole jsou ale finanční služby. Brusel chce mimo jiné srazit poplatky za používání platebních a kreditních karet nebo stanovit transparentní pravidla pro poskytování úvěrů.
Odpůrci regulace roamingu ovšem o přínosu pro spotřebitele pochybují. A tvrdí, že největší prospěch z ní budou mít sami europoslanci a úředníci EU. Tak argumentuje i europoslanec Ivo Strejček (ODS). „Opatření usnadní život především poslancům Evropského parlamentu a euroúředníkům, kteří mají tradičně vysoké účty za telefon,“ říká Strejček.
Jeho kolega z lidovecké frakce, europoslanec za KDU-ČSL Jan Březina, to ale označuje za nesmysl. „Prospěje to milionům Evropanů. V principu bychom byli v konfliktu zájmů vždy, když jednáme o něčem, co používáme nebo konzumujeme jako kdokoli jiný,“ říká Březina.
Kolik platí europoslanci
Faktem ale je, že právě europoslanci mají mnohem vyšší účty za mobilní telefony i za roaming než obyčejní smrtelníci. Mezi českými zástupci se najde jen několik, kteří mají i belgické nebo francouzské číslo. Většina používá jen svůj český mobil.
Například právě Strejček prý každý měsíc zaplatí za roaming kolem 2500 korun. „A to jsem na tom ještě dobře,“ řekl poslanec HN. Březina si svými poplatky za roaming nebyl jistý, ale jeho celkový účet za mobil se prý měsíčně pohybuje kolem 20 tisíc korun. A mezi 10 a 20 tisíci prý platí i europoslanec za ČSSD Libor Rouček.
Europoslanci v každém případě neplatí volání z vlastní kapsy. Účty se vejdou do zhruba 3500 eur (asi 100 tisíc korun). Ty každý měsíc dostávají od europarlamentu na provoz svých kanceláří.
Další skupinou lidí, která platí hodně za roaming, jsou novináři. Eurokomisařka Redingová několikrát bruselským reportérům připomínala, že „přece oni sami nejlíp vědí, jak jsou ceny nadsazené“.
Autor: Radek Honzák
