04.06.2007
Na zdi domu v jedné z ulic vedoucích k srdci Lublaně, slavnému Plečnikovu „trojmostí“, se skví nápis nastříkaný sprejem: „EU – diktatura kapitálu“. Podobně kritický názor na Evropskou unii je však ve Slovinsku něčím zcela výjimečným. Nejen mezi politiky.
/Od zpravodaje Hospodářských novin/
„Slovinci jsou hodně hrdí na to, jak se jim v unii daří. I na to, že mají takový náskok před ostatními zeměmi bývalé Jugoslávie,“ říká Michal Lamprecht, který se do Slovinska odstěhoval před několika lety.
Slovincům patří jeden primát i v rámci všech „nových“ členských zemí, které vstoupily do unie v roce 2004. Jako jediní používají už téměř půl roku euro. A první měsíce se společnou evropskou měnou si pochvalují.
Bez problémů
„Všichni ve Slovinsku si myslíme, že eur máme málo a chtěli bychom jich mít víc, ale pokud se ptáte na negativní souvislosti, musím vás zklamat,“ uvádí na dotaz HN slovinský ministr zahraničí Dimitrij Rupel.
„Slovinsko přežilo zavedení eura bez jakýchkoli potíží, neměli jsme žádný dopad na inflaci, v prvních dvou měsících letošního roku jsme dokonce měli deflaci, což překvapilo mnoho ekonomů,“ dodává ministr. Ještě před pár lety přitom byla inflace jedním z největších strašáků slovinského hospodářství.
Už deset měsíců před tím, než se euro stalo oficiálním platidlem, byla ve Slovinsku zavedena povinnost označovat všechny ceny v tolarech i eurech, aby lidé měli dost času si zvyknout. Po 1. lednu 2007 se jen prohodilo pořadí měn na cenovkách, první je euro, menším písmem tolary.
Na každou adresu ve Slovinsku také vláda rozeslala zdarma kalkulačky, které přepočítávají tolary na eura. Pořádala kampaně, ve kterých lidi varovala, aby mince nepovažovali za bezcenné drobné.
„Nemohli jsme zdražit“
Zavedení společné evropské měny v Německu, Rakousku či Francii si většina lidí spojuje především s růstem cen. Často dost velkým. Skutečně se Slovinsku zdražování vyhnulo? „My jsme vlastně jen zaokrouhlovali, aby jídlo nestálo šest eur 93, tak stojí sedm,“ říká číšník v restauraci Pod Lípou, proslulé plněnými kalamáry na grilu.
„Kdybychom nějak výrazně zdražili, tak by sem nikdo nechodil. V Rakousku si to mohli restauratéři dovolit, tam mají lidé víc peněz, ale tady ne,“ dodává.
Jeho slova potvrzují nejen oficiální údaje, které hovoří o tří- až pětiprocentním zdražení v restauracích po 1. lednu, ale také obyvatelé Lublaně. „Dražší jsou jenom takové věci jako kafe nebo pivo. Jinak se nic nezměnilo,“ říká hudebník Emir. „Nějaké ceny vzrostly, ale ne moc. A to není ani tak eurem jako tím, že Slovinsko bylo spíš socialistické a teď se víc uvolňuje trh,“ domnívá se studentka Teja.
Téměř nikdo neopomene zmínit se o tom, jak velkou roli sehrál nevládní Svaz spotřebitelů Slovinska a jeho „černá listina“, na které se ocitli všichni, kdo skokově zdražili. Tento seznam se stal obávaným klackem na ty, kdo chtěli na přechodu na euro bezpracně vydělat. Včetně mezinárodních řetězců.
Bony a sociální klid
Přechod na euro nejenže nezpůsobil žádný průvan v peněženkách Slovinců, ale ani nikterak neoklestil velkorysé sociální výhody, které využívají. Studenti i nadále obědvají téměř zadarmo v restauracích díky „bonům“, jež dostávají namísto lístků do menzy. Lidem, kteří musí dojíždět do práce, zaměstnavatel významně přispívá na cestovní výdaje. Skutečná chudoba je věcí téměř neznámou.
Sprejerský výkřik na zdi v centru Lublaně zůstává ve svém protievropském zápalu osamocený. Slovinci těžko chápou i některé názory, které zaznívají z jiných středoevropských zemí. „Prosím vás, co vy Češi proti té Evropě pořád máte?“ ptá se Tina, redaktorka Slovinského rozhlasu.
Autor: Jan Bumba
