15.06.2007
Prezident republiky opět bije na poplach proti ústavní smlouvě EU (Před debatou o euroústavě, HN 13. června). Text Václava Klause dává zřetelně najevo nikoli jen obavu, ale přímo děs, že dojde k tomu, co od počátku říkala a prosazovala ČSSD – totiž že úpravy ústavní smlouvy budou takové, aby podstata zůstala stejná.
Nepochopil. Ani nechtěl
V osmnácti státech již byla ústavní smlouva ratifikována v původním znění – i pro ně se musí najít přijatelné kompromisní východisko. Je zřejmé, že hlava státu toto nikdy nepochopila či pochopit nechtěla.
Václav Klaus už se svými argumenty v Evropě „pohořel“ a nepochybně si to uvědomuje – jinak by neměl z nadcházejícího červnového jednání o ústavní smlouvě takové obavy. Znovu ale překvapuje, jak jsou tyto argumenty povrchní.
Vezměme jen tvrzení, že Francouzi a Holanďané ústavní smlouvu v referendech odmítli, protože prý nebyli spokojeni s rozšířením EU. Pan prezident ale neuvádí, že v obou případech byl velmi vážným motivem též kritický vztah veřejnosti k hospodářské a sociální politice tehdejších vlád. Že ve Francii se nemalé části (nejen) levicového elektorátu text ústavní smlouvy zdál příliš liberální.
Za přímo nepřípustný považuji argument Václava Klause, že „malé státy (EU) nevědí“, že „svádět problém demokracie v Evropě na střet velkých a malých států je velkým omylem“. Žádný z českých nebo československých demokraticky zvolených prezidentů se nikdy neodvážil demokratické státy Evropy peskovat s tím, že něco „nevědí“.
Prezident evidentně není s to přijmout a pochopit fakt, že z dvanácti nových členů (až na Polsko malé a střední země) již už deset ústavní smlouvu ratifikovalo.
Chceme jiného prezidenta
Nezodpovědným perem označuje ty země EU, které ústavní smlouvu už schválily, za nedemokratické. Proč? Inu proto, že „všechny varianty hlasovacích většin jsou pro skutečného demokrata nepřijatelné“. Ale rozhodování kvalifikovanou většinou se používalo v EU dávno předtím, byť jej ústavní smlouva částečně nově upravuje. Bez tohoto způsobu hlasování by nikdy nebyl vytvořen například vnitřní trh EU. Proč tedy – ještě jako předseda vlády – podepisoval Václav Klaus žádost o členství země v Evropské unii? Krom toho: cožpak se v demokraciích přijímají rozhodnutí jen konsensem?
Článek Václava Klause jen potvrzuje povinnost ČSSD učinit maximum, aby od jara 2008 seděl na Hradě jiný, proevropský prezident.
V jedné věci se ale s Václavem Klausem shoduji, byť k tomu mám zcela jiné motivy. ČSSD je rovněž pro to, aby se upravený text ústavní smlouvy, třeba pod jiným názvem, předložil k referendu.
V diskusi pak bude nezbytné říci otevřeně, o co komu jde. Komu jde o to, aby naše země byla plnohodnotným členem EU, konstruktivním spolutvůrcem budoucnosti své i evropské. A kdo nás naopak chce vyčlenit na okraj evropského dění, učinit z České republiky „evropského kazisvěta“. A vydávat to za posilování české pozice v EU.
Autor je předsedou ČSSD
/Aktuální zpravodajství na portálu Euroskop je převzato ze zpravodajského serveru Hospodářských novin iHNed.cz/
Autor: Jiří Paroubek
