14.09.2007
HN.IHNED.CZ
Souhra dat nemohla být náhodná. Den předtím, než Evropská komise ve středu odstartovala debatu o reformě unijního rozpočtu, francouzský prezident prohlásil, že reforma společné zemědělské politiky je nevyhnutelná. Něco takového Sarkozyho předchůdce Jacques Chirac, vytrvalý a nutno říci, že velice úspěšný obhájce francouzských zemědělců, nikdy neřekl.
Když jeden z nejdůležitějších evropských hráčů naznačuje změnu postoje k největší kapitole rozpočtu EU, ostatní členové unie musí zpozornět. Rychle začít uvažovat by měla i Česká republika. Paříž chce z debaty o reformě rozpočtu udělat důležité téma francouzského předsednictví v druhé polovině příštího roku. Hned následující předsednictví připadne Praze, která výsledky této ještě nejspíše neuzavřené diskuse dostane na stůl.
Češi pro svůj půlrok už ohlásili svůj cíl „Evropu bez bariér“. Jako slogan slibné, ale konkrétní a ostrá debata o rozpočtu, včetně společné zemědělské politiky, jej důkladně prověří.
Když se otevírá tabu
Není těžké pochopit proč. Když předseda Evropské komise Juan Manuel Barroso ohlásil, že v diskusi o budoucnosti rozpočtu by neměla být žádná tabu, nepřímo přiznal, že nějaká tabu dosud existovala. Tím nejsilnějším až do úterního Sarkozyho projevu na agrosalonu v Rennes byla právě společná zemědělská politika.
Gerhard Schröder si ještě dnes pamatuje, jak Jacques Chirac na jarním berlínském summitu v roce 1999 shodil ze stolu kompromis o pár dní dříve dohodnutý ministry zemědělství. Tony Blair zase dobře ví, jak si na něm Chirac se Schröderem na podzim 2002 v Bruselu vynutili zachování principů společné zemědělské politiky až do roku 2013.
Místo Chirakovy zatvrzelé obrany se nyní rýsuje Sarkozyho ofenziva. To, že se dosud zablokovaná debata otevírá, je jistě dobře. Z projevu francouzského prezidenta však není jasné, jak by podle něj měla nová společná zemědělská politika vypadat. Všichni v Evropské unii vědí, že v současné podobě tato politika spotřebuje dvě pětiny rozpočtu a že největší díl z ní dostanou francouzští zemědělci a spolu s nimi další navazující odvětví. Nasnadě je proto otázka: co za svou dlouho očekávanou vstřícnost Paříž očekává?
Odpověď není třeba hledat jen v jiných kompenzacích francouzským zemědělcům. V okamžiku, kdy se otevře diskuse o agrárních dotacích, přijde jistě na pořad „britský rabat“, tedy sleva, kterou z příspěvku do bruselské pokladny vybojovala před více než dvaceti lety Margaret Thatcherová.
Půjde i o české peníze
Jakmile začnou dohady o penězích, debata bývá vždy hodně ostrá. Ta příští může být ještě složitější, protože zvláště země, které jsou čistými plátci rozpočtu, se čím dál více ptají, nač a jak jsou jejich příspěvky využívány. Tady půjde také o naše peníze, protože po roce 2013 není vyloučeno, že se k čistým plátcům připojí i Česká republika.
Cesta k dohodě na nové podobě rozpočtu bude plná rizik, protože na ní vyvstanou v plné síle jednotlivé národní zájmy. Budou dobře vidět, až se například začne mluvit o tom, zda by nebylo výhodnější přesunout některý druh subvencí z unijní na národní úroveň. Francie by si s tím v případě zemědělců možná poradila, ale méně bohatému Polsku s jeho nerozvinutým agrárním sektorem se to nebude zamlouvat.
Při nevyhnutelných sporech o penězích každý ze členů Evropské unie dá najevo, čím do ní chce přispět a co od ní jako celku i od ostatních očekává: zda se mají podporovat sedláci, investovat do ropovodů, které se vyhnou Rusku, dát peníze na vědecký výzkum nebo na boj proti globálnímu oteplování. Co téma, to důvod k zásadním sporům. Debata o příští rozpočtu Evropské unie bude především debatou o její budoucnosti.
Vážení čtenáři,
pravidelná páteční rubrika Diář Jana Macháčka na tomto místě opět vyjde příští pátek.
Autor: Adam Černý, (red)
