25.10.2007
EKONOM.IHNED.CZ
Plán přijmout společnou evropskou měnu v roce 2012 je zřejmě nereálný. Myslí si to i eurozóna.
Česká republika měla původně nahradit svou korunu eurem v letech 2009-2010. Rozhodl tak sociálnědemokratický kabinet Vladimíra Špidly v roce 2003. Toto datum je dnes samozřejmě překonané, a žádný nový termín stanoven nebyl.
A vše zatím nasvědčuje tomu, že také hned tak nebude, i kdybychom stokrát splnili požadovaná maastrichtská kritéria. V doposud dost jednotvárné diskusi, nesoucí se na vlně snahy dostat co nejlepší známku za urychlené i jinak řádně odvedené splnění úkolu (tedy přechodu na společnou evropskou měnu), se totiž začínají prosazovat i jiné hlasy. Včetně těch, které se dožadují zachování koruny. A velmi nahlas začaly zaznívat i nové hlasy z protilehlého břehu: eurozóna nové členy z řad zemí střední a východní Evropy nechce.
ČNB VARUJE. Donedávna se debata o datu spuštění eura víceméně točila kolem splnění maastrichtských kritérií. O ostatních věcech, jako míře reálné konvergence české ekonomiky či výhodnosti vlastní měnové politiky, se nepochybovalo a nediskutovalo. Nyní se zdá, že se dostáváme jinam. Stále častěji se z řad ekonomů i politiků ozývají obavy z toho, že samotné „vejití se“ do jednotného střihu v podobě kritérií nestačí, protože to není zárukou udržení optimálního stavu do budoucnosti. V tomto duchu se ostatně začínají vyjadřovat i vrcholní politici vládnoucí strany.
Velmi silný hlas, varující před redukováním předpokladů úspěšného fungování eura na splnění nominálních kritérií konvergence, se ozývá z České národní banky. Člen bankovní rady ČNB Mojmír Hampl minulý týden na konferenci nazvané Euro versus koruna zdůraznil, že přijetím eura vše začíná, nikoliv končí. Na vstup do eurozóny se nelze dívat jako na nějaký závod, ve kterém je vítězem ten, kdo se dotkne cílové pásky jako první a poté padne vysílením či neprojde dopingovým testem. Vítězí ten, kdo po protržení cílové mety dokáže nabrat dech a ještě zvýšit rychlost. Maastrichtská kritéria jsou navíc překonaná a nevyhovující, řekl Hampl. A to proto, že nejde o optimum, nýbrž o pouhé zprůměrování určitého stavu, silně ovlivněného zeměmi, jež nejsou dobrými vzory.
Hampl a jím reprezentovaná ČNB jdou ale ve svém varování před příliš rychlým vstupem ještě dál. „I kdybychom dnes splnili všechna maastrichtská kritéria, nemohl bych jako tvůrce měnové politiky doporučit vstup ČR do eurozóny. Protože dosud neprocházíme stejným hospodářským cyklem jako státy eurozóny. Konvergence pokračuje a jsme daleko od benchmarku,“ řekl Hampl na zmíněném semináři.
BUĎ SILNĚJŠÍ KORUNA, ANEBO INFLACE. Nesladěnost hospodářských cyklů znamená mj. problém s účinky měnové politiky. V eurozóně, jak se ukazuje v posledních letech, nedošlo k harmonizaci společného hospodářského prostoru, nýbrž právě naopak. Proti zemím s nižším ekonomickým růstem a nižší inflací stojí země s vyšším růstem a rychleji rostoucím indexem spotřebitelských cen. Jde o slabší státy jako Řecko, Portugalsko a Španělsko, které dohánějí své vyspělejší kolegy. Dohánějí v tom smyslu, že jsou pozadu a snaží se zmenšit svou vzdálenost od těch silnějších. Společná měnová politika tak nemůže vyhovovat oběma diametrálně odlišným segmentům. Ostatně už na hlavu Evropské centrální banky prší kritika z řad samotné eurozóny. Stížnosti na příliš silné euro a vysoké úrokové sazby, tlumící hospodářský růst, se opakovaně ozývají z Francie.
Také Česká republika je stále ve stadiu dohánění. Poradkyně českého prezidenta Stanislava Janáčková na zmiňovaném semináři upozornila, že ČR je v oblasti růstu hrubého domácího produktu stále pouze na 65 až 70 procentech průměru eurozóny a relativní cenová hladina dosahuje pouhých 59 procent. Takže dohánění, čili reálná konvergence české ekonomiky, bude trvat ještě řadu let.
Janáčková je jedním z představitelů stále početnějšího tábora těch, kteří poukazují na pozitivní roli, kterou v procesu reálné konvergence sehrává existence vlastní měny a měnové politiky. Volný měnový kurz působí jako automatický stabilizátor ekonomiky, což je potřebné zvláště v období strukturálních změn, jimiž naše země prochází, a procházet bude. A hlavně: ukazatel relativní cenové hladiny ČR vůči EU se od roku 2000 zvýšil ze 47 na 59 procent průměru EU a stále ještě existuje velký prostor pro další pohyb nahoru. A to se může dít buď posilováním koruny, nebo růstem domácí inflace.
„V posledních sedmi letech to bylo téměř výhradně prostřednictvím měnového kurzu. Jakmile se ale koruny vzdáme, přelije se konvergence mzdové a cenové hladiny nutně do vyšší inflace,“ zdůrazňuje Janáčková. A dodává, že ostatně ze samotného vedení naší centrální banky zazněly odhady, že po přechodu na euro by se inflace mohla zvýšit o 3,5 až čtyři procentní body. Čímž by ČR přestala plnit požadované kritérium inflace.
TRABANTY NECHCEME. Ještě dál zachází rovněž stále častěji zmiňovaná otázka – zda vůbec Evropská unie představuje optimální měnovou zónu, což je podle ekonomických teorií předpokladem pro úspěšné používání společné měny. Spolu s tím ve veřejné diskusi sílí hlasy, volající po tom, aby si ČR ponechala svou dosavadní měnu. Jádrem tohoto názorového proudu je argument, že zemím bez eura se daří lépe a že ČR má kvalitní stabilní měnu. A tedy jinou pozici než některé další země střední a východní Evropy, pro které přechod od vlastní měny na euro znamená přestoupení z trabanta do mercedesu.
A docela nedávno přibyla do hry o euro docela neohmataná a významná karta. Země, které už euro používají, mezi sebe žádné nováčky se sotva oschlým inkoustem na přístupové smlouvě k EU nechtějí. Nejde ani tak o často zmiňovaný případ Litvy, jejíž odmítnutí bylo zdůvodněno o 0,07 procentního bodu vyšší než povolenou inflací. Protože se nakonec ukázalo, že země neudržela své ceny pod kontrolou a její inflace dosáhla v letošním srpnu asi 10 procent. Jde o systémovější postoj. Člen bankovní rady Evropské centrální banky Yves Mersch minulý týden v Praze prohlásil, že země, které procházejí cenovou konvergencí, by měly zůstat mimo eurozónu.
Také se s velkým napětím čeká na to, jak dopadne žádost Slovenska. To letos vstoupilo do předpokoje eurozóny a výměna slovenské koruny by jej měla čekat v roce 2009. Měna našich sousedů se ovšem dostala do problémů záhy po své fixaci, takže není jisté, jak vše dopadne. Účastníci Středoevropského investičního summitu minulý týden ve Vídni vyjádřili znepokojení nad tím, že případný negativní výsledek, tedy postup Slovenska do samotného „obývacího pokoje“ eurozóny, by demotivoval ostatní čekatele.
DO EURA V ROCE 2012? Rok 2010 spadl ze stolu proto, že nesplňujeme požadavek maastrichtských kritérií udržet deficity veřejných financí pod tři procenta HDP. Nyní žádné nové oficiální datum vstupu ČR do eurozóny naplánováno není. Koaliční vláda vedená Mirkem Topolánkem zatím vytvořila Národní koordinační skupinu pro přijetí eura (duben 2007), ve které figurují zástupci ministerstev a České národní banky. Dále vypracovala Národní plán zavedení eura v ČR (duben 2007) a Aktualizovanou strategii přistoupení ČR k eurozóně (srpen 2007). Tyto dokumenty zcela úmyslně žádné datum vstupu neobsahují. Což je také výsledkem opodstatněného varování ČNB, že česká ekonomika není na přijetí eura připravena.
Nemohli jsme stanovit žádné datum, protože naše vláda nemá v Poslanecké sněmovně většinu a tím jistotu, že budou schváleny zákony nutné pro zahájení reforem, poznamenal začátkem října podle serveru ihned.cz ministr financí Miroslav Kalousek. „Pokud nebudou přijaty reformy důchodů a veřejného zdravotního pojištění, není možné přijmout euro v roce 2012,“ zdůraznil Kalousek.
První leden 2012 je datum, o kterém se v souvislosti s přijetím eura nejvíce mluví. Jako první je vyslovil národní koordinátor pro přijetí eura, bývalý viceguvernér ČNB Oldřich Dědek, který je názorově blízký ČSSD. Za bernou minci tak tento termín považuje nejsilnější opoziční strana. Pokud vláda splní své sliby a v roce 2008 dostojí čtyřem z pěti konvergenčních kritérií, pak by mohla prvního září 2009 vstoupit do ERM II a po absolvování dalších procesů by prvním, technicky možným termínem přijetí eura byl první leden 2012, řekl na zmiňovaném semináři minulý týden ekonomický poradce Jiřího Paroubka a ředitel Českého institutu aplikované ekonomie Jan Mládek. „Není to nic nereálného a uspěchaného,“ tvrdí Mládek.
Ke stejnému datu se na konferenci přihlásil i předseda ČSSD Jiří Paroubek. A dodal, že pokud by byl stále premiérem, splnili bychom kritérium veřejných rozpočtů už letos. Ani dnes ale nevidí problém v dlouhodobém zlepšení veřejných financí. Během pěti sedmi let může podle něj exekutiva vládnout s vyrovnanými financemi.
POZNÁMKA NA OKRAJ. Když se hovoří o kritériích, nelze opomenout ještě jednu otázku. Je veřejným tajemstvím, že některé země učinily pro dosažení požadovaného kritéria o rozpočtu i velmi nestandardní kroky. Německo například prodalo část svého zlatého pokladu, aby naplnilo státní kasu a zmenšilo deficit. Poté, co „prošlo turniketem“, opět žije s deficitem překračujícím daná pravidla.
Sborník Euro versus koruna, vydaný v červnu, uvádí jednu „zajímavost“: ve statistikách Eurostatu, zveřejněných 24. dubna 2006, splnila Česká republika za rok 2005 kritérium deficitu veřejných financí s ukazatelem 2,6 procenta. V aktualizovaných statistikách, publikovaných konkrétně 23. října 2006, má ČR deficit za rok 2005 o celý procentní bod vyšší (3,6 procenta HDP). Takže kritérium nesplňuje. „Vyvstává otázka, zda původní podkladová data Ministerstva financí ČR Eurostatu neměla nadhodnotit výsledky rozpočtů za rok 2005 a tím zvýhodnit některou z politických stran před volbami. V konečných datech Eurostatu byl totiž rozdíl několika desítek miliard Kč a notifikace proběhla až po volbách na podzim 2006,“ uvádí Miroslav Ševčík z Liberálního institutu.
O stanovení data pro přijetí eura v ČR budou pouze a výhradně rozhodovat politici. A bude přitom zásadní, z kterého názorového tábora budou. Pravice váhá, levice (ČSSD) chce rychlý vstup.
Ivana Pečinková
Maastrichtská kritéria konvergence
Inflace
– Odchylka od průměru nejvýše 3 členských zemí s nejnižší inflací maximálně 1,5 procenta
Veřejné finance
– Schodek veřejných financí maximálně 3 procenta HDP
– Celkové zadlužení veřejných institucí maximálně 60 procent HDP
Měnový kurz
– udržování kurzu měny ve stanoveném fluktuačním pásmu alespoň 2 roky bez nutnosti devalvace
Úrokové sazby
– průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba nesmí překročit průměr úrokových sazeb nejvýše 3 členských zemí, které mají nejnižší inflaci
Zdroj: ČNB
3,5 až 4 %
O tolik by mohla v ČR vzrůst inflace
po vstupu do eurozóny.
Autor: Ivana Pečinková
