06.12.2007
HN.IHNED.CZ
Uběhl ani ne půlrok od chvíle co se komisařce Redingové podařila prosadit regulace roamingu na evropském trhu. A už přichází opět na scénu se svými třeskutými nápady jak pod rouškou lepší regulace, větší konkurenceschopnosti a lepších služeb zákazníkům nabourat tržní mechanismy telekomunikačního trhu a sešněrovat jej regulací přímo z bruselského centra.
S čím že tedy lucemburská komisařka předstoupila před své kolegy v Evropské komisi? Jedná se o návrh telekomunikační reformy. Ta vedle návrhů čistě technického charakteru, jako je redukce počtu relevantních telekomunikačních trhů či způsobu jak naložit s takzvanou digitální dividendou poté co nastane analogová tma, obsahuje velmi kontroverzní kroky na vznik evropského telekomunikačního regulátora či funkční separaci. Jen stěží lze říci, který z těchto dvou návrhů je kontroverznější a nebezpečnější pro tržní prostředí a evropskou ekonomiku vůbec.
K čemu euroregulátor?
Nutnost vzniku evropského telekomunikačního regulátora je na jedné straně ospravedlňována potřebou vzniku panevropských telekomunikačních služeb či snahou o sjednocení telekomunikační regulační praxe v evropských zemích. Na straně druhé je používáno absurdní tvrzení, že vznik evropského regulátora umožní posílení a větší nezávislost národních regulátorů.
Při podrobnějším studiu návrhu však oku čtenáře neunikne pravý záměr evropských úředníků. Evropský telekomunikační regulátor není koncipován jako standardní regulátor nadaný řadou kompetencí, nýbrž jako board – diskusní kroužek zástupců národních regulátorů, který bude radit Evropské komisi.
V čem tkví tedy potenciální nebezpečí předloženého návrhu? Kromě již tak šílené snahy evropských úředníků o unifikaci telekomunikačního prostředí v celé unii bez ohledu na regionální odlišnosti a specifika, je to snaha přenést pravomoci regulátora přímo na Evropskou komisi. Tedy na orgán, který vykonává svou exekutivní roli, je předkladatelem legislativních návrhů a nyní má nově fakticky plnit funkci nezávislého regulátora. V každém členském státě unie přitom musí být role exekutivy, která připravuje legislativní prostředí (u nás ministerstvo průmyslu a obchodu) důsledně oddělena od role nezávislého regulátora (u nás Český telekomunikační úřad). Pro Evropskou komisi toto zásadní pravidlo platit evidentně nemusí.
Funkční separace
Nápad na provedení funkční separace, tedy rozdělení telekomunikační infrastruktury od poskytovaných služeb zní jako z období, kdy jeden monopolní subjekt ovládal celý telekomunikační trh. Představy paní komisařky, že tento krok přinese větší investice a růst, jsou zcela liché. V krátkodobém horizontu se možná vyrojí několik poskytovatelů služeb, kteří budou „parazitovat“ na cizí infrastruktuře. V dlouhodobém horizontu to však přinese více stagnace a méně investic do infrastruktury. Vždyť největším katalyzátorem růstu je snaha nabídnout zákazníkovi takové služby, které konkurence nenabízí. Jak asi bude tento hnací motor investic fungovat, když každý operátor bude nabízet stejné služby?
Proč by majitel infrastruktury investoval do vývoje a nových technologií, zvláště pak těch s dlouhodobou či nejistou návratností, když nebude moci získat oproti svému soupeři žádnou konkurenční výhodu a bude muset do své infrastruktury vpustit každého poskytovatele služeb, který o to požádá?
Reforma populismu
Celá její reforma telekomunikací jde v duchu líbivých populistických gest, která za cenu centralizace a dočasného snížení cen deformují telekomunikační trh. Pan ministr Říman by v průběhu projednávání návrhu v radě měl za Českou republiku paní komisařce vysvětlit, že původní rolí komise je dbát, aby v EU existovalo nenarušené tržní prostředí, nikoli se držet tezí „dobrá regulace vede k soutěži a investicím“.
Evropská unie tak evidentně rezignovala na to, aby usilovala o telekomunikační prostředí, kde nebude regulace potřeba. Vždyť opravdu vysokých investic a rozvoje lze dosáhnout jen v prostředí, kde není nutné zavádět regulační mechanismy.
Autor je členem sdružení eStat.cz
Autor: Dalibor Veřmiřovský
