06.12.2007
HN.IHNED.CZ
Evropská unie se ocitla na dosah řešení jednoho z problémů, který ji pálí už tři roky. Úspěch si ale znovu nechala proklouznout mezi prsty. Ministři práce členských zemí se totiž včera v Bruselu opět nedokázali dohodnout, jak dlouhou dobu budou moci Evropané trávit v práci.
Poslední návrh přitom dával největší šanci na dohodu. Text vzešel z dílny eurokomisaře pro zaměstnanost Vladimíra Špidly a Portugalci, kteří unii nyní předsedají, jeho projednání šikovně spojili s jiným kontroverzním zákonem, který se týká práv agenturních pracovníků.
Pokusili se tak odzbrojit dva hlavní soupeře, kteří spor o pracovní dobu nejvíc vyhrotili. Francie totiž žádá co největší ochranu pracovníků, zatímco Británie co nejliberálnější pravidla. A Francouzům vyhovovalo právě znění směrnice o agenturních zaměstnancích, zatímco Britům text nového zákona o pracovní době. Nakonec se ale sedmadvacítka nedohodla, alespoň prozatím. Návrhy obou směrnic ale úplně nezatratila.
Čechům návrh vyhovuje
Nenaplnilo se tak přání Čechů, kteří obě směrnice podporují. Ministr práce Petr Nečas včera v Bruselu řekl, že by vládě mimo jiné umožnily vrátit se k pravidlům pro pohotovostní služby ze starého zákoníku práce.
Pravidla v tom novém totiž vedou k situaci, kdy se pohotovostní služby zdravotníků zajišťují na hraně zákona. Právě kvůli navrhovaným pravidlům pro přesčasy vyhlásily včera české zdravotnické odbory stávkovou pohotovost.
Proč vlastně unie o pracovní době tak složitě jedná? V současné době platí v celé EU zákon, podle kterého každý člověk může odpracovat týdně maximálně 48 hodin. Z něj ale má řada zemí výjimky.
Před několika lety systém nabouraly verdikty Evropského soudního dvora. Ten dal za pravdu zdravotníkům, podle kterých nemocnice musejí proplácet celou odslouženou pohotovost jako normální práci. Verdikty se mohou vztahovat i na další profese, kde fungují pohotovosti, například na hasiče, záchranáře nebo vojáky, a právě z toho má řada zemí EU strach.
Proto se unie rozhodla přijmout zákon, který by verdikty soudu přebil. Nemůže se ale dohodnout, kdy si některé země budou moci vzít výjimku a strop 48 hodin týdně navýšit. Francouzi byli z principu proti jakýmkoli výjimkám.
Návrh, který měli včera ministři na stole, dával dvě možnosti. Buď daný stát nevyužije výjimky a pracovní dobu omezí na 48 hodin týdně. Zaměstnavatelé by ji mohli krátkodobě navýšit, a to teoreticky, až na 78 hodin týdně. Pak by ji ale zase museli vyrovnat tak, aby v průměru za rok nepřesáhla 48 hodin. Druhá varianta jim umožní využít výjimky a uzavírat dohody se zaměstnanci až na 60 hodin práce týdně bez nutnosti vyrovnání.
Špidla hrozí žalobami
Na tento návrh předběžně kývli i Francouzi výměnou za druhou směrnici o agenturních zaměstnancích.
Podle této směrnice by nekmenoví pracovníci a brigádníci pracovali za stejných podmínek jako normální zaměstnanci stejné firmy do šesti týdnů po nástupu do práce. S tím ale nesouhlasili Britové. V odporu zůstali prakticky sami a ostatní země je mohly přehlasovat.
Nakonec to neudělaly a rozhodly se o návrzích jednat dál, přestože Špidla navrhl, že je stáhne a přijde s novými texty. To odmítla řada zemí. Bojí se totiž, že Špidla splní své hrozby a zažaluje je za porušování současných unijních zákonů. Dokud totiž existuje naděje na dohodu, staví se k žalobám shovívavě.
Maximální pracovní doba v EU
podle zákona z roku 1993 mohou Evropané pracovat nejvíce 48 hodin týdně. Řada zemí má výjimky, jimiž lze pracovní dobu navýšit.
EU se už tři roky pře o nový zákon, který by zpřehlednil legislativu. Tu ovlivnily rozsudky Evropského soudního dvora.
poslední návrh Vladimíra Špidly, eurokomisaře pro zaměstnanost, dává členským zemím dvě možnosti:
zaměstnavatelé budou moci krátkodobě navýšit pracovní dobu teoreticky až na 78 hodin týdně, ale pak to budou muset opět vyrovnat snížením hodin. V ročním průměru nemohou lidé pracovat víc než 48 hodin týdně.
ve druhé variantě nebudou muset zaměstnavatelé nic vyrovnávat. Mohou se dohodnout se zaměstnanci až na 60 hodinách práce týdně.
Autor: Radek Honzák
