20.12.2007
HN.IHNED.CZ
Bude-li Turecko připraveno na členství v EU, pak bude klíčové dilema, zda bude ona připravena přijmout Turecko.
Kdy vstoupí Turecko do Evropské unie? Odpověď naznačuje balíček, který schválilo kolegium komisařů Evropské komise 6. listopadu. Zatímco u Chorvatska se konstatuje částečné naplnění krátkodobých priorit a zdá se, že je reálné, aby došlo k jejich splnění do dvou let, v případě Turecka konečný termín zmiňován není. Ze zprávy je však patrné, v čem se Turecko vstupu do unie přiblížilo a co ještě musí vykonat v nejbližších čtyřech letech. Je přitom zřejmé, že letos prošlo významnými zkouškami a plnění klíčových reforem se nezastavilo.
Turecko je fungující tržní ekonomikou. Podle komise je ve střednědobém výhledu schopno čelit konkurenčnímu tlaku a silám trhu uvnitř unie. Ekonomický růst byl i letos dynamický, především díky exportu. Silná lira podporovaná politikou vlády a fiskální politika přispěly k redukci veřejného dluhu i přesto, že na finančním trhu panují občasné turbulence a vysoká cena půjček. Centrální banka postupovala v měnové politice opatrně a odpovědně.
Přímé zahraniční investice prudce rostly, především ve formě nákupů tureckých firem zahraničními subjekty, což výrazně přispělo ke snížení makroekonomických rizik.
Od Turecka se ale žádá, aby přijalo komplexní reformní program, který by odstranil strukturální nedostatky. Značné jsou totiž regionální rozdíly a nedostatečná je transparentnost v politice státní pomoci.
Navíc byly odloženy plánované reformy systému sociálního zabezpečení a v oblasti energetiky. Velký neformální (černý) sektor, zapříčiněný nedostatečnou vymahatelností práva a regulačního rámce, oslaboval výběr daní, ohrožoval schopnost vlády implementovat ekonomické reformy a nepříznivě působil na podnikatelské prostředí.
Podle posudku Komise musí Turecko zrychlit také tempo politických reforem. Jde zejména o oblast svobody vyjadřování, o práva nemuslimských komunit, boj proti korupci, o soudnictví, práva odborů, práva žen a dětí, odpovědnost veřejné správy, práva kurdské menšiny či civilní kontrolu nad bezpečnostními složkami.
Turecko by také mělo přijmout novou legislativu na ochranu práv odborů, stejně jako práv menšin a kulturních práv, obzvláště ve vztahu k používání menšinových jazyků. V regionu jihovýchodního Turecka zůstává problémem sociálně-ekonomická situace kurdské populace a vnitřně vysídlených osob.
Turecko však zlepšilo schopnost přijímat na sebe závazky plynoucí ze členství v EU. Dosáhlo pokroku v řadě oblastí: ve volném pohybu zboží, ve finančnictví, transevropských sítích a vědě a výzkumu, ale i v kapitolách, jako jsou energetika, statistika, podnikání a průmyslová politika a ochrana zdraví i spotřebitele.
K určitému zlepšení došlo v ochraně duševního vlastnictví, v informační společnosti a médiích, dopravní politice a v daňovém systému.
Co se týče volného pohybu zboží, stupeň harmonizace tureckého práva je pokročilý, kromě oblasti notifikačních procedur a vzájemného uznávání a několika překážek v obchodu. Země pokročila i ve volném pohybu kapitálu uskutečněním kroků proti praní špinavých peněz a ve finančnictví.
Tureckem nejsou však plně dodržovány povinnosti plynoucí z celní unie s EU. Schopnost administrativy vypořádat se s acquis si proto žádá dalšího zlepšování. Minimální byl pokrok ve volném pohybu služeb, stejně jako v zadávání veřejných zakázek a v právu společností. Zemědělství je málo harmonizované s EU. Hospodářská soutěž sice zaznamenala úspěch v regulaci kartelů, nicméně legislativa státní pomoci zůstává bez pokroku. Energetice zbývá identifikovat cíle v obnovitelných energiích. V oblasti vnějších vztahů již Turecko dosáhlo mnohé, stále mu ale chybí přistoupení k pozicím EU ve WTO a OECD.
Nehledě na nutnost řešení některých problémů zůstává Turecko pro EU zemí se strategickým významem. Přirozeně, že jde o důležitý trh. Dovoz z unie jen za prvních sedm měsíců roku vzrostl o 12 procent a hodnota FDI dosáhla vloni rekordních 16 miliard eur, převážně z EU, což činí 4,9 procenta tureckého HDP.
Je tu i širší záběr zájmu EU o oblast Blízkého východu a svět islámu. Turecko podporuje blízkovýchodní mírový proces a rovněž dialog s Íránem v otázce jaderné bezpečnosti. Problematika bezpečnosti je pro Turecko důležitá, což dokázalo v mnoha misích EU i NATO.
Turecko má navíc potenciál stát se jednou z hlavních cest energetických zdrojů pro EU a jedním z největších producentů ropy a zemního plynu. Proto bude klíčové i pro evropskou energetickou bezpečnost.
Tyto strategické úvahy byly v pozadí počátku vztahů s Tureckem v roce 1959, vedoucích až k celní unii s EU v roce 1995 a k získání statutu kandidátské země o čtyři roky později.
Dnes je Turecko společným cílem negociací, vyjednávání s ním je nicméně otevřené, výsledek nemůže být dopředu garantován. Negociační proces jde totiž ruku v ruce s postupem reforem a zavádění práva EU v Turecku.
Autor je náměstkem ministra průmyslu a obchodu
Autor: Martin Tlapa
