08.01.2008
HN.IHNED.CZ
Boj premiéra Roberta Fica s novináři vrcholí. Jeho myšlenku zřídit média, která by poslušně reprezentovala názory politiků, kteří jsou právě u moci, podpořil začátkem roku i prezident Ivan Gašparovič. Myslí si, že by vlastní noviny a elektronická média měla mít nejen vláda, ale i parlament.
Hlava státu si to dobře načasovala. Už tuto středu projedná kabinet novelu tiskového zákona. A změn je tu víc než dost. Samozřejmě v neprospěch kriticky píšících nebo hovořících novinářů.
Ve jménu dobré pověsti
Podle navržené novely vychází nový tiskový zákon z práva na svobodu projevu a práva na informace, která garantuje ústava.
Dále uvádí, že „akceptuje požadavky společenské diskuse o právech a povinnostech fyzických i právnických osob při získávání a zpracovávání informací, při jejich zveřejňování a šíření v periodickém tisku a následně vymezuje hranice odpovědnosti za zveřejněné obsahy“.
Tvůrci tvrdí, že vycházeli z diskusí o hledání rovnováhy mezi právem na svobodu a právem na ochranu jména a dobré pověsti osob. To je údajně vedlo k zavedení institutu práva na opravu, na odpověď i práva na dodatečné oznámení.
Tvrdí, že jde o společenský tlak na profesionalitu, kritéria pravdivosti a snahu zamezit zneužívání práva na svobodu projevu.
V důvodové zprávě se dále píše, že nabídka žánrové pestrosti periodik a snaha majitelů a vydavatelů o co nejlepší prosazení na trhu zvyšují riziko povrchního zpracovávání informací a skupinové zájmy zase často vedou k vědomému zneužití informací a manipulaci se čtenáři.
S tím souhlasí i prezident Gašparovič. Podle něho má Fico a jeho koalice smůlu, protože hodnocení médií není spravedlivé. Novináři prý hledají pouze záminky, jak premiérovi a jeho koaličním spojencům ublížit. „Média jsou vysloveně v pozici, kdy nenacházejí na ničem nic dobrého,“ prohlásil.
Nejednotná koalice
Problémy s médii zaznamenala každá vládnoucí garnitura. Slovensko bylo, oproti sousedským zemím a zvláště pak státům usilujícím se v minulosti o členství v Evropské unii, po mnoho let v tomto směru silně kritizovaným adeptem.
Vlády Vladimíra Mečiara sny o ovládnutí médií dotáhly téměř do krajnosti. Podrobily si nejen veřejnoprávní televizi a rozhlas, ale vydávaly i vlastní deník. Opoziční tisk se několikrát pokusily ekonomicky zničit. Tlak na kritiky se tak stupňoval, že nakonec v roce 1998 čistě obchodní spor o soukromou televizi Markíza vyvrcholil v téměř celonárodní boj o svobodu slova. Právě tento okamžik hodně pomohl Dzurindově opozici k vítězství ve volbách.
„Snahy podřídit si média charakterizují nedemokratické systémy. Média mají moc kontrolovat, a nikoliv jí podléhat. Je to krok zpět,“ konstatoval pro HN politolog Milan Král. Připomenul, že kabinet má snahu získat reálný vliv v případě veřejnoprávních médií, kde obsazuje jak rady, tak i vedení.
Paradoxní je, že ve snaze podřídit si média není s Ficem zcela zajedno HZDS. Naopak spokojeni jsou koaliční nacionalisté. Šéf SNS Ján Slota si myslí, že už bylo načase, aby někdo „mladé, hrubě nevzdělané, až primitivní redaktory naučil, jak se to má dělat“.
Úplně jednotný není v případě vytvoření vládních médií ani Směr. Místopředseda vlády Čaplovič by byl za to, aby na Slovensku existovaly noviny typu Washington Post nebo Le Monde, které by přinášely kvalitní informace.
Autor: Renata Havranová
