18.01.2008
BANKOVNICTVI.IHNED.CZ
Koncem listopadu loňského roku schválila Národní rada Slovenské republiky zákon o zavedení měny euro ve Slovenské republice. Zákon nabývá účinnosti 1. lednem 2008 s tím, že Slovensko by mělo vstoupit do třetí etapy hospodářské a měnové unie 1. ledna 2009. Konečné slovo o zavedení nebo nezavedení eura na Slovensku však budou mít orgány Evropské unie, které v této věci mají rozhodnout v polovině roku 2008.
Michal Tomášek
Právnická fakulta UK
Cílem nového slovenského zákona je vytvořit co možná nejpodrobnější všeobecný právní rámec organizovaného a plynulého přechodu Slovenska na euro ve všech klíčových oblastech a ve všech časových úsecích. Příslušné normy ES, které upravují přechod členských zemí na euro, jsou v tomto ohledu normami rámcovými, a proto umožňují, aby si členské státy samy upravily podrobnější podmínky přechodu na jednotnou měnu. Jde hlavně o časový horizont jednotlivých kroků.
NÁVRHY SLOVENSKÝCH EUROMINCÍ
Už koncem roku 2006 schválila bankovní rada Národní banky Slovenska návrhy rubových stran slovenských euromincí. Návrhy vzešly z veřejné soutěže, organizované v letech 2004 až 2005. V následné anketě se na prvním místě umístil motiv slovenského dvojkříže, na druhém místě návrh s motivem vrchu Kriváň a na třetím místě návrh s vyobrazením Bratislavského hradu.
Všechny vítězné motivy se od 1. ledna 2009 uplatní na rubových stranách slovenských euromincí. Motiv dvojkříže na mincích 1 a 2 eura, motiv Bratislavského hradu na mincích 10, 20, a 50 centů a motiv Kriváně na mincích 1, 2 a 5 centů. Slovenské euromince budou vyraženy v průběhu roku 2008 a uvedeny na Slovensku do oběhu spolu s jednotnými eurobankovkami 1. ledna 2009. Duální oběh slovenských korun a eur potrvá pouhých čtrnáct dnů do 16. ledna 2009.
KRÁTKÉ OBDOBÍ DUÁLNÍHO OBĚHU
Slovensko tedy, obdobně jako v loňském roce Slovinsko a letos v lednu Kypr a Malta, počítá s krátkým obdobím dvojího oběhu slovenských korun a eura, a to jen šestnáct dnů po zavedení eura.
Zákon dále předpokládá, že výměnu slovenských bankovek a mincí za eura budou ode dne zavedení jednotné měny povinně provádět Národní banka Slovenska a komerční banky, působící na Slovensku. Banky budou vyměňovat slovenské mince po šest měsíců od zavedení eura a slovenské bankovky bude možné vyměnit do jednoho roku.
Po skončení tohoto období bude zaniklé slovenské peníze vyměňovat pouze Národní banka Slovenska – do pěti let, pokud jde o mince, pokud jde o bankovky, pak bez časového omezení.
KONVERZE VKLADŮ A ÚVĚRŮ
Nový slovenský zákon dále předpokládá, že slovenské banky budou k 1. lednu 2009 povinny automaticky a bezúplatně (a jistě i beze změny čísla bankovního účtu) konvertovat do eur veškeré vklady a úvěry ve slovenských korunách podle přepočítacího koeficientu mezi eurem a slovenskou korunou. Protože tento pevný, neměnný a jednou provždy daný přepočítací koeficient bude vyhlášen právně závazným aktem EU až v červenci 2008, mohou přípravy na konverzi bankovních účtů začít až ve druhé polovině příštího roku.
Na základě dřívějších zkušenosti z jiných zemí bude konverze určitě muset probíhat postupně, v průběhu několika posledních měsíců příštího roku, protože konverze ze dne na den by mohla znamenat zhroucení bankovních systémů.
DUÁLNÍ UVÁDĚNÍ CEN
Součástí slovenského zákona o zavedení eura jsou rovněž ustanovení o duálním uvádění cen, plateb a ostatních finančních a majetkových hodnot ve slovenských korunách a v eurech. Duální uvádění cen finančních hodnot je opět závislé na pevném přepočítacím koeficientu mezi slovenskou korunou a eurem, proto se počítá se zahájením příslušného procesu jeden kalendářní měsíc po vyhlášení tohoto přepočítacího koeficientu, to znamená asi v srpnu 2008.
Duální uvádění cen a jiných hodnot má na Slovensku skončit jeden rok po zavedení eura, tedy do konce roku 2009.
VELMI MODERNÍ PRÁVNÍ NORMA
Nový slovenský zákon je velmi podrobný, ale z hlediska evropského práva jde rovněž o velmi moderní právní normu, zohledňující veškeré právní předpisy evropského práva, ale i nejnovější judikaturu Evropského soudního dvora.
Na Slovensku – jako ve členské zemi Evropské unie – platí přímým účinkem příslušná nařízení ES, jimiž je zaručena kontinuita práv a závazků mezi eurem a původní měnou. Výslovně se tam říká, že zavedení měny euro nebude působit na změnu právních předpisů, správních aktů, soudních rozhodnutí, smluv, jednostranných právních úkonů a dalších nástrojů s právními účinky. Příslušná nařízení ES také stanoví, že zavedení jednotné měny euro nebude působit na zánik závazků, na nemožnost splnění právních povinnosti ani neposkytne žádné ze stran jakékoliv smlouvy právo jednostranně změnit či ukončit jakýkoli právní vztah.
Jak zdůrazněno, sekundární právo ES pro otázky zavedení eura využívá formu nařízení1. Ty článek 249 Smlouvy ES definuje jako obecně závazný akt, který je závazný ve všech svých částech a bezprostředně použitelný v každém členském státě.
Na rozdíl od směrnice jsou tedy nařízeními vázány nejen členské státy, ale veškeré subjekty, to znamená i jednotlivci, jejichž vztahy nařízení upravuje. Nařízení je totiž závazné po všech stránkách, tedy na rozdíl od směrnice, není závazné pouze co do výsledku, jehož dosažení je požadováno, ale je závazné plně.
Taková funkce nařízení je významná právě pro měnové otázky, neboť je třeba zaručit, aby měnové nástupnictví skutečně zohlednilo všechny subjekty, jichž se má týkat. Nařízení je však také aktem obecně závazným, tj. aktem, který závazně dopadá na objektivně určené skutkové situace a způsobuje právní následky pro obecně a abstraktně definované skupiny osob2.
VNITROSTÁTNÍ PŘEDPISY
Nařízení jsou v členských státech bezprostředně použitelná, a to přednostně, tedy sama o sobě, bez vnitrostátního transpozičního či transformačního aktu, do něhož by byl promítnut obsah nařízení. Jinými slovy, nařízení ke své aplikovatelnosti ve vnitrostátní právní sféře nevyžadují přenesení do vnitrostátního práva.
Slovensko, stejně jako všechny účastnické státy hospodářské a měnové unie, však vydalo k zavedení eura vlastní vnitrostátní předpisy. Nařízení přitom transpozici do vnitrostátního práva nejen nevyžadují, ale evropské právo takovou transpozici téměř vůbec nepřipouští. Obecně platí, že jakýkoli prováděcí předpis členského státu je v rozporu s bezprostřední použitelností nařízení.
Jak ovšem judikoval Evropský soudní dvůr ve věci Variola3, lze výjimečně připustit, aby členský stát přenesl obsah nařízení do vnitrostátního předpisu členského státu. Podle názoru Evropského soudního dvora ve věci Variola je to možné zejména tehdy, pokud nařízení Rady EU stanoví základní principy určité úpravy a přenechává vnitrostátnímu právnímu řádu, aby tyto principy konkretizoval – tzv. „rámcové nařízení“.
Za této situace nový slovenský zákon v zájmu přehlednosti, jednolitosti, srozumitelnosti a efektivní aplikovatelnosti úpravy dané materie přenáší obsah příslušných nařízení o zavedení eura do slovenského práva, aniž by docházelo k zastření komunitárního původu, povahy a právních účinků nařízení.
ZOHLEDNĚNÍ JUDIKATURY EVROPSKÉHO SOUDNÍHO DVORA
Na novém slovenském zákonu o zvedení eura lze zejména ocenit, že zohledňuje příslušnou judikaturu Evropského soudního dvora, zejména v problematické otázce právní jistoty při přepočtu mezi eurem a zaniklými měnami.
Pravidla zaokrouhlování, stanovená nařízením č. 1103/97 byla totiž nejednou podrobena pochybnostem jako nejasná a musel je vykládat Evropský soudní dvůr v Lucemburku svými rozsudky. Jsou to především rozsudky Verbraucher-Zentrale Hamburg eV v. O2 (Germany) GmbH & Co. OHG4 a Estager5.
PRAVIDLA ZAOKROUHLOVÁNÍ
Ve věci Verbraucher-Zentrale Hamburg vyložil Evropský soudní dvůr pravidla zaokrouhlování při přepočtu z eur do národní měny tak, že nařízení č. 1103/97 ve znění pozdějších předpisů musí být vykládáno způsobem, který nebrání, aby částky jiné než částky, které mají být zaplaceny nebo vyúčtovány, byly zaokrouhleny na nejbližší cent, za předpokladu, že tato zaokrouhlovací praxe respektuje zásadu trvání smluv zaručenou článkem 3 tohoto nařízení a cíl neutrality přechodu na euro sledovaný uvedeným nařízením.
To znamená, že zaokrouhlovací praxí nebyly dotčeny smluvní závazky, které na sebe vzaly hospodářské subjekty včetně spotřebitelů a že nemá reálný dopad na cenu, která má být ve skutečnosti zaplacena. Nařízení č. 1103/97 ve znění pozdějších předpisů totiž stanoví pravidla pro zaokrouhlování, kterých se použije pouze na peněžní částky, na které odkazuje.
Pokud jde o ostatní ustanovení tohoto nařízení, nestanoví žádné pravidlo pro zaokrouhlování týkající se jiných peněžních částek, jakými jsou jednotkové sazby zboží a služeb nebo mezitímní částky umožňující výpočet peněžních částek, které mají být zaplaceny či vyúčtovány. Nařízení č. 1103/97 ve znění pozdějších předpisů totiž zvláště vzhledem k rozdílům v hodnotě mezi dřívějšími měnovými jednotkami členských států nemohlo určit jednotně pro všechny členské státy přijímající euro, jaký stupeň přesnosti se vyžaduje pro postupy zaokrouhlování, které se týkají uvedených sazeb či mezitímních částek.
Skutečnost, že nařízení č. 1103/97 ve znění pozdějších předpisů nestanoví stupeň přesnosti postupů zaokrouhlování, které se týkají jiných peněžních částek, však ještě neznamená, že by se tyto postupy vymykaly z obecné zásady trvání smluv, jejímž vyjádřením je článek 3 uvedeného nařízení, ani že by mohly porušovat cíl neutrality přechodu na euro sledovaný tímto nařízením. Pravidlo zaokrouhlovat na nejbližší cent, vyjádřené v první větě článku 5 nařízení č. 1103/97 a pravidlo, které jej doplňuje, obsažené v poslední větě téhož článku, podle něhož mají být určité peněžní částky zaokrouhleny na celé centy nahoru, jsou podle názoru Evropského soudního dvora hospodářským subjektům předepsána pouze z důvodu praktické nezbytnosti.
RELATIVNÍ NEPŘESNOSTI VE VÝSLEDKU
Společný účinek obou těchto pravidel má za následek relativní nepřesnost ve výsledku přepočtu hodnoty zboží a služeb na eura, přičemž tato nepřesnost může jít až tak daleko, že změní způsobem nikoli zanedbatelným smluvně ujednané ceny a může tak být příčinou porušení zásad trvání smluv a neutrality přechodu na euro.
Z toho plyne, že zaokrouhlování peněžních částek jiných než peněžních částek, na něž odkazuje první věta článku 5 nařízení č. 1103/97 ve znění pozdějších předpisů, na pouhá dvě desetinná místa nemůže ve všech případech odpovídat požadavku přesnosti, který ukládají uvedené zásady, a to i za předpokladu, že by taková zaokrouhlovací praxe nebyla vyloučena ustanoveními vnitrostátního práva.
Kromě toho nařízení č. 1103/97 ve znění pozdějších předpisů ve svém odůvodnění uvádí, že pravidla pro zaokrouhlování obsažená v tomto nařízení „nemají vliv na žádnou zaokrouhlovací praxi, zvyklosti nebo vnitrostátní předpisy pro zaokrouhlování, které zajišťují vyšší stupeň přesnosti pro mezivýpočty“.
Právotvůrci tak podle názoru Evropského soudního dvora nezmocnili vnitrostátní orgány k tomu, aby se odchýlily od zásad trvání smluv a neutrality při stanovení podmínek zaokrouhlování použitelných na tarify nebo na mezitímní částky.
Přestože nařízení č. 1103/97 ve znění pozdějších předpisů obecně nebrání tomu, aby jiné peněžní částky než peněžní částky, na které odkazuje první věta jeho článku 5, byly zaokrouhleny na nejbližší cent, je nicméně třeba, aby touto zaokrouhlovací metodou nebyly dotčeny smluvní závazky, které na sebe vzaly hospodářské subjekty včetně spotřebitelů, a aby neměla reálný dopad na ceny, které mají být ve skutečnosti zaplaceny.
Pokud je cena výsledkem zohlednění zvýšeného počtu mezivýpočtů, může mít zaokrouhlení jednotkové sazby tohoto zboží a služeb nebo každé z mezitímních částek, které vstupují do fakturace, na nejbližší cent, reálný dopad na cenu, kterou spotřebitelé ve skutečnosti ponesou. Pokud pak nebyla předem dohodnuta mezi stranami příslušné smlouvy, je taková změna ceny v rozporu se zásadou trvání smluv a s cílem neutrality přechodu na euro.
PŘEPOČET DANÍ NA EURA
V právní věci Estager bylo podstatou předběžné otázky, zda příslušná nařízení ES č. 1103/97 a č. 2866/98 brání vnitrostátní právní úpravě, kterou byla při přepočtu daní na eura příslušná částka převedena na částku vyšší, než by byla částka vyplývající z použití pravidel pro přepočet stanovených v uvedených nařízeních.
Skutkovým dějem v této věci byla skutečnost, že francouzská daňová správa stanovila zdanění krupice a krupičky z měkké pšenice dodanou nebo uváděnou na trh za účelem lidské spotřeby ve výši 16 eur, zatímco při důsledném uplatnění přepočítacího koeficientu ve smyslu nařízení č. 2866/98 by tato daň po přepočtu z francouzského franku do eur činila 15,24 eur. Společnost Estager se domáhala vrácení takto vzniklého přeplatku na daních.
Francouzský stát na straně žalované namítal, že nařízení č. 1103/97 a č. 2866/98 nijak nezasáhla do daňové pravomoci členských států a jejich možnosti zvýšit částku svých daní. Soud však konstatoval, že daňové pravomoci členských států nemají vliv na skutečnost, že přepočet částky daně na eura musí být proveden v souladu s ustanoveními nařízení č. 1103/97, jakož i se zásadou neutrality přechodu na eura.
Tato zásada zahrnuje zejména požadavky právní jistoty a transparentnosti umožňující chránit očekávání hospodářských subjektů při zavádění eura. Pokud tedy členský stát současně provede přepočet na eura a zvýší částku daně, jak tomu bylo v případě Estager, musí zajistit, aby byla pro hospodářské subjekty zachována právní jistota a transparentnost.
POSTUP IN DUBIO MITIUS
Shodně jako ve věci Verbraucher-Zentrale Hamburg Evropský soudní dvůr došel k závěru, že nařízení Rady (ES) č. 1103/97 ze dne 17. června 1997 o některých ustanoveních týkajících se zavedení eura a nařízení Rady (ES) č. 974/98 ze dne 3. května 1998 o zavedení eura je třeba vykládat tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, kterou byla při přepočtu na eura částky daně tato částka převedena na částku vyšší, než by byla částka vyplývající z použití pravidel pro přepočet stanovených v těchto nařízeních. Ledaže toto zvýšení splňuje požadavky právní jistoty a transparentnosti zaručené uvedenými nařízeními, což znamená, že dotčené právní předpisy umožňují jasně odlišit rozhodnutí orgánů členského státu o zvýšení částky daně od postupu při přepočtu této částky na eura.
Z tohoto závěru vychází i koncepce nového slovenského zákona o zavedení eura, podle níž se má přepočet konkrétních peněžních částek nebo plateb pro dotčené právnické nebo fyzické osoby provádět podle přepočítacího koeficientu ve smyslu nařízení č. 2866/98 ve znění pozdějších předpisů. V případě pochybností o výsledku zaokrouhlení se má – jak slovenský zákon razí – postupovat in dubio mitius (to znamená „v pochybnostech mírněji“) ve prospěch takových fyzických či právnických osob. Také touto cestou bude podle názoru slovenských odborníků možné předcházet inflačním tlakům po zavedení jednotné měny na Slovensku.
Na základě analýz slovenských ekonomů nicméně plánované zavedení eura nepředstavuje z ekonomického hlediska důvod pro zvýšení cenové hladiny. Také v zemích původní dvanáctky, která zavedla hotovostní euro v roce 2002, došlo v důsledku zavedení jednotné měny k nárůstu cen o 0,09 % až 0,28 %, což je pouze malá část z celkové inflace 2,5 %.
Proto je vytyčení zásady in dubio mitius v souvislosti ze zaokrouhlováním slovenských korun do eur snahou, aby byl minimalizován vliv nepříznivých přepočtů pro spotřebitele, s čímž by mohlo být spojeno nepříznivé vnímání eura jako faktoru, působícího na nárůst inflace.
Nový slovenský zákon dává záruku kvalitní aplikace evropského práva na Slovensku v souvislosti se zavedením jednotné měny. Je však současně reakcí na recentní postoje Evropského soudního dvora k problémovým otázkám nástupnictví nové měny euro po jejích právních předchůdcích, zejména v oblasti zaokrouhlování přepočtů mezi měnami.
Je tak nadějí, že zavedení eura na Slovensku proběhne hladce a bez problémů a že se Slovensko stane dobrým příkladem pro Českou republiku, kde se časový horizont přijetí jednotné měny neustále vzdaluje.
Poznámky a odkazy:
1 Zejména:
– Nařízení Rady (ES) č. 1103/97 ze dne 17. června 1997 o některých ustanoveních týkajících se zavedení eura ve znění nařízení Rady (ES) č. 2595/2000 ze dne 27. listopadu 2000;
– Nařízení Rady (ES) č. 974/98 ze dne 3. května 1998 o zavedení eura ve znění nařízení Rady (ES) č. 2596/2000 ze dne 27. listopadu 2000 a nařízení Rady (ES) č. 2169/2005 ze dne 21. prosince 2005;
– Nařízení Rady (ES) č. 2866/98 ze dne 31. prosince 1998 o přepočítacích koeficientech mezi eurem a měnami členských států přijímajících euro ve znění nařízení Rady (ES) č. 1478/2000 ze dne 19. června 2000, nařízení Rady (ES) č. 1086/2006 ze dne 11. července 2006 a nařízení Rady (ES) č. 1134/2007 a 1135/2007 ze dne 10. července 2007.
2 Rozhodnutí Evropského soudního dvora v právní věci 6/68 Zuckerfabrik Watenstedt, SbSD 1968, str. 415.
3 Rozhodnutí Evropského soudního dvora v právní věci Variola, S. p. A. v. Administrazione delle finanze dello Stato z 10. 10. 1973, SbSD 1973, 981.
4 Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 14. září 2004 ve věci C-19/03 Verbraucher-Zentrale Hamburg eV v. O2 (Germany) GmbH & Co. OHG.
5 Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. ledna 2007 ve věci C-359/05 Estager SA v. Receveur principal de la recette des douanes de Brive.
Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc., je profesorem evropského práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
„Nový slovenský zákon o zavedení eura je velmi podrobný, ale z hlediska evropského práva jde rovněž o velmi moderní právní normu, zohledňující veškeré právní předpisy evropského práva, ale i nejnovější judikaturu Evropského soudního dvora,“ říká Michal Tomášek, uznávaný odborník na evropské právo a problematiku Evropské unie.
Autor: Michal Tomášek
