10.03.2008
HN.IHNED.CZ
Ve skandálu s lichtenštejnskými daňovými úniky, jež vyšetřují vedle Německa další země – od USA po Austrálii, jsou s největší pravděpodobností namočeny i české firmy. Můžeme důvodně předpokládat, že se o to mohly pokoušet. Vůbec to nebereme na lehkou váhu, říká šéf daňové správy Jan Knížek. Angažmá českých firem potvrdil i zdroj HN, který má k údajům zprostředkovaně přístup. Ministerstvo financí přesto stále odmítá požádat Němce o informace, které umožní rozkrýt údaje o lichtenštejnských kontech českých hříšníků.
Aférou s tajnými konty, kam si bohatí Evropané ulívali peníze, se přitom už několik týdnů zabývají vyšetřovatelé na třech kontinentech. Země využívají nabídky Německa, které údaje zdarma poskytuje. Jediné Dánsko prohlásilo, že disketu s daty z etických důvodů nechce. Původně ji totiž bývalý pracovník lichtenštejnské LGT Bank ukradl a pak prodal německé tajné službě. Ostatní země ale považují za důležité informace prověřit, protože tajná konta mohou sloužit třeba i ke korupci.
České ministerstvo financí nejprve před dvěma týdny prohlásilo, že data chce. Šéf úřadu Miroslav Kalousek ovšem současně tvrdí, že se žádostí o disketu má kvůli jejímu původu etický problém. Rozumné a slušné je proto počkat, až nám Němci údaje sami nabídnou, řekl po jednání ministrů financí v Bruselu. Jenže takové vyčkávání nemá smysl – nabídka už přišla.
Vyčkávací taktika může vyvolat řadu spekulací. Počínaje tím, že úřady ve skutečnosti o data zájem nemají, aby ochránily vlivné byznysmeny, až po domněnky, že některé neoficiálně získané údaje mohou řízeně uniknout do médií.
Můžeme opravdu jen spekulovat, proč třeba Dánsko odmítá data s odkazem na etiku. Chce chránit své politiky či podnikatele? upozorňuje například analytik České spořitelny Petr Zahradník.
Pokud má Česko o údaje skutečný zájem, neměl by být s jejich získáním problém. Již 26. února prohlásil mluvčí spolkového ministerstva financí Thorsten Albig dokonce přímo v České televizi: Pokud budeme požádáni, poskytneme spřáteleným státům odpověď.
Minulý pátek Albigova kolegyně Ulrike Abratisová pro HN ještě jednoznačně vysvětlila: Více než prohlásit, že data zájemcům nabízíme, jak to učinil pak Albig, udělat nemůžeme. Pokud Česko o data zájem má, stačí se obrátit na německé daňové úřady, které se tím zabývají, například v Severním Porýní-Vestfálsku. Ty se potom podívají, zda na CD vůbec data o českých občanech jsou, a předají je Spolkovému centrálnímu úřadu pro daně a ten potom české straně. Jak jinak se informace z diskety mohou do Česka dostat než díky oficiální žádosti? Ministerstvo financí samo takovou cestu popisuje. Nebyl by problém se k nim dostat přes spolupráci evropských daňových správ, potvrdil Kalousek.
Šéf české správy Knížek dodává podrobnosti: Spolupracujeme v rámci nadnárodního sdružení správ IOTA. Data bychom měli získat díky vzájemné výměně informací.
Utajit v Česku nějaké citlivé informace ovšem bývá pro státní správu často problém. Pokud by je však získalo ministerstvo oficiálně, bylo by možné aspoň snáze kontrolovat, jak s nimi nakládá.
Jedou v tom i Češi?
Disketa údajně obsahuje přes 4500 záznamů. Zatím nikdo oficiálně nepotvrdil, že v ní kvůli snaze schovat peníze před zdaněním figurují i tuzemští podnikatelé a firmy. Existují pro to však hodně výrazné indicie. HN to jednak naznačil zdroj, který má údajně informace o části databáze přímo se jmény daňových hříšníků ze střední a východní Evropy.
Ekonomové potvrzují, že země sotva může být vůči daňovým únikům imunní, zvlášť když aféra zasáhla už několik set lidí s v sousedním Německu. Žádné konkrétní informace nemám. Ale například lichtenštejnská banka LGT sháněla klienty i v Česku, říká například Zahradník.
Je to spekulace, ale vyloučit českou účast v aféře nemůžeme. Výše daňových úniků u nás by ovšem byla úměrná menšímu počtu bohatých lidí, předpokládá bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka, místopředseda ČSSD, podle něhož by Česko o data požádat mělo.
Konečně šéf daňové správy Knížek jasně prohlašuje: U manažerů úniky takřka vyklučujeme, dostávají plat už zdaněný. Ale můžeme určitě důvodně předpokládat, že se o to mohly pokoušet samy firmy. Vůbec to nebereme na lehkou váhu.
Špatní poradci
V Česku i dnes působí řada podnikatelů a společností, které daňovou optimalizaci nabízejí. Některé volají členům představenstev firem a lidem, kteří mají vyšší příjmy, a nabízejí jim možnosti daňových úlev v zahraničí. Většinou se jedná o společnosti, které mají jepičí život. Často se totiž přejmenují, aby nebyly dohledatelné, vysvětluje David Marek, hlavní ekonom společnosti Patria Finance.
Jednou ze společností, která své jméno neskrývá a radí při založení firmy v daňovém ráji, je Akont. Firma ovšem zcela odmítá, že by s praxí vedoucí k současné aféře měla něco společného. V té kauze zřejmě lidé špatně využívali služeb lichtenštejnských nadací a tím se dostali do rozporu se zákonem. Měli by vyhodit své daňové poradce, že je neupozornili na problém, který může nastat, tvrdí zástupce Akontu Michal Friedberger.
Autor: Martin Mařík, Zuzana Luňáková, Barbara Bublíková
