07.04.2008
HN.IHNED.CZ
/Od naší zpravodajky/
BRUSEL, 7. 4. 2008
Roky bojoval s Evropskou komisí o tak banální věc, jako je zveřejnění telefonního seznamu jejích zaměstnanců. Nakonec jeden z nejznámějších a nejdéle sloužících poslanců Evropského parlamentu Dán Jens-Peter Bonde vyhrál. Letos slaví další velké vítězství: Evropská unie na podzim poprvé zveřejní seznam všech příjemců miliardových zemědělských dotací. Teď má Jens-Peter Bonde, který v květnu po 29 letech opustí poslanecké lavice, zatím největšího nepřítele: Lisabonskou smlouvu. „Pro státy, jako je Česko, je to katastrofa,“ tvrdí muž, kterému se přezdívá „otec euroskepticismu“.
HN: Evropský parlament se pokouší ututlat skandál týkající se auditu, který obsahuje podezření, že někteří europoslanci zneužívají peníze, jež dostávají na chod svých sekretariátů. Jste v parlamentu 29 let, kolik podobných situací už jste zažil?
Když jsem tu začínal, byla to instituce, která neměla žádnou moc, žádný vliv, nic moc na práci. Bylo to v době, kdy ho Margaret Thatcherová trefně nazvala parlamentem Mickey Mousů. A tak si spousta lidí krátila dlouhé chvíle vymýšlením různých luxusních libůstek: auta s řidičem pro šéfy politických skupin, kteří ale zároveň měli nárok na cestovní náhrady.
Cestovní náhrady pro poslance, kteří jezdili na nesmyslné služební cesty a jejichž skutečné výdaje byli mnohonásobně menší než náhrady. Řada lidí pobírala roky každý týden tyhle extra platy a všichni byli spokojení. Dnes je daleko větší snaha parlament od takových věcí očistit.
HN: Proč se tedy europarlament teď rozhodl utajit jména provinilců?
Protože zneužívání veřejných peněz a podvádění pořád pokračuje. Mnoho členů podvádí s penězi určenými na chod sekretariátu, zaměstnává svoje manželky, své syny, zadává zakázky na studie a analýzy společnostem, které vlastní, zřejmě je v tom i nějaké nelegální financování politických stran. Teď je snaha to ututlat, ale já se určitě budu snažit, aby se jednoho dne celý audit objevil v novinách.
HN: Diskutovalo se vůbec o tom, zda audit zveřejnit nebo ne?
Formálně je to věc prezidenta Evropského parlamentu Hanse-Gerta Pötteringa, může o tom rozhodnout sám. Ale on se rozhodl poradit s šéfy všech politických skupin, snažili jsme se tam prosadit zveřejnění, ale lídři těch největších skupin byli proti. Myslím, že tohle je naše politická sebevražda, že nám to definitivně zničí reputaci a způsobí ještě nižší účast u evropských voleb.
Jak teď můžeme po komkoliv jiném chtít, aby se choval transparentně, když to sami nedokážeme?
HN: Vy jste s úředníky Evropské unie v minulosti bojoval řadu bitev o zveřejňování informací. Dá se říct, že teď už se evropské úřady chovají transparentně?
Rozhodně k tomu pořád mají daleko. Ale hodně se to zlepšilo. Jen si to vemte. Ještě donedávna byl tajný telefonní seznam zaměstnanců unie, neveřejné byly zápisy ze všech jednání, stejně tak seznam tří tisíc pracovních skupin, které se podílejí na tvorbě evropské legislativy a jejichž členům platíme diety a cestovné.
Dneska už se k těm informacím dostanete. Příští rok by měla být hotová i internetová databáze všech členů těchto skupin, aby bylo jasné kolik lobbistů a zaměstnanců velkých korporací v nich vlastně působí. A taky naprosto zásadní věc: konečně budou veřejné databáze příjemců zemědělských dotací ve všech zemích. Prosadit to trvalo sice skoro třicet let, ale pořád to stojí za to.
HN: A co všechno ještě je neveřejné?
Třeba můžete sice získat vyčíslení toho, kolik jednotliví evropští komisaři loni utratili na reprezentační účely, ale kdybyste se rozkrájela, nezjistíte, za co to utratili. Problém je se s různými zakázkami a obchodními smlouvami. Prostě nezískáte podrobnosti ani u kontaktů, které už dávno skončily, jsou hotové…
HN: Která z institucí Evropské unie je momentálně nejmíň otevřená?
Rozhodně Rada Evropské unie. Je to nejmocnější instituce, přesto o spoustě rozhodovacích procesů není možné získat vůbec žádné informace. Třeba o činnosti pracovních skupin, které tvoří velkou část legislativy.
HN: Jste jeden z nehlasitějších odpůrců Lisabonské smlouvy. Proč?
Protože pro malé státy je to katastrofa. Zásadně mění koncept fungování Evropské unie, posiluje moc velkých států. Dnes je unie založená na konceptu konsenzu, nikdo si nemůže nikoho dovolit ignorovat, vždycky se musí hledat kompromis. Protože jeden den sice můžete ignorovat výhrady Česka, ale druhý den, když se o zásadní věci rozhoduje jednomyslně, vám to český velvyslanec s chutí vrátí. Lisabonská smlouva tohle mění.
HN: V čem?
V řadě věcí už nebude potřeba jednomyslnost, ale kvalifikovaná většina. Po Lisabonské smlouvě už nebude potřeba hledat kompromis. A tak každý úředník Evropské komise začne svůj den tím, že zavolá německému velvyslanci, potom britskému, francouzskému a italskému. A když získá jejich souhlas, navrhne svůj návrh, když ne, neudělá nic. Ale už nikdy nezavolá českému velvyslanci. Nebude ho potřebovat.
HN: Malé členské státy by těžko na Lisabonskou smlouvu přistoupily, kdyby pro ně byla takhle nevýhodná…
Taky doufám, že na ní Irové nepřistoupí. Tohle je skutečně velmi špatný systém pro malé státy. Protože proč by měli lidé podporovat něco, co si ani nemohou přečíst?
Lisabonská smlouva není normální text, který dává smysl. Je to jen nesrozumitelný souhrn odkazů a doplňků k předchozím smlouvám. A já si myslím, že je to schválně. Že je to proto, aby si to normální voliči nemohli přečíst.
Jens-Peter Bonde (60)
Jeden z šesti europoslanců, kteří jsou v Evropském parlamentu už od prvních voleb v roce 1979. Skoro třicet let bojoval s parlamentem a dalšími unijními institucemi o to, aby zveřejňovaly co nejvíce dokumentů o své práci a rozhodovacích procesech. V současné době je v Evropském parlamentu prezidentem politické skupiny Nezávislých, kam patří i Vladimír Železný. V květnu parlament opustí, aby měl víc času na boj proti Lisabonské smlouvě.
Autor: Lucie Tvarůžková
