08.05.2008
Referendum o dalším směřování země, tak pozorovatelé ve zkratce charakterizují nadcházející předčasné parlamentní volby v Srbsku.
Zvítězí u srbských voličů perspektiva členství v Evropské unii, nebo rozhořčení z vyhlášení nezávislosti Kosova vynese do vlády radikální nacionalisty, kteří otočí kormidlo srbské zahraniční politiky více směrem k Moskvě? Na tuto otázku dají srbští voliči odpověď v neděli 11. května.
O dominantním tématu letošních voleb do Národní skupštiny není sporu; již řadu týdnů jím je otázka postupu vůči Kosovu, jihosrbské provincii, která v polovině letošního února jednostranně vyhlásila nezávislost. Jde o citlivé téma, protože hornatý region, obývaný převážně albánským etnikem, považují Srbové za integrální součást své země a historie.
Otázka vyhlášení nezávislosti Kosova se stala rozbuškou, která po pouhém roce ukončila existenci kabinetu Vojislava Koštunici. Hlavními partnery v něm byla premiérova umírněně nacionalistická Demokratická strana Srbska (DSS), prozápadně orientovaná Demokratická strana (DS) současného prezidenta Borise Tadiče, liberální uskupení G17 Plus a strana Nové Srbsko. Zatímco blok tvořený DS a G17 Plus, které měly ve vládě většinu ministrů, byl pro pokračovaní evropské integrace navzdory souhlasu většiny států unie s odtržením provincie, premiérova DSS chtěla zastavit sbližování s EU, dokud unie neuzná územní celistvost Srbska včetně Kosova. Rozpor nakonec vedl k pádu vlády.
Předvolební průzkumy zatím mírně favorizují nacionalistický a prorusky orientovaný tábor vedený Srbskou radikální stranou (SRS). Ta vládla v Srbsku koncem 90. letech společně se socialisty Slobodana Miloševiče a její předseda Vojislav Šešelj čelí obvinění z válečných zločinů před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. SRS vyhrála už minulé parlamentní volby v lednu 2007, nezískala ale potřebný počet mandátů, aby mohla sestavit vládu. Rovněž letošní prezidentské volby ukázaly, že se nacionalisté těší značné podpoře veřejnosti; úřadující předseda radikálů Tomislav Nikolić v nich jen poměrně těsně prohrál.
Průzkumy naznačují, že by Nikolićova strana mohla vytvořit kabinet s Demokratickou stranou Srbska. Ta jde do voleb spolu se spřízněnou stranou Nové Srbsko a průzkumy jí dávají naději na obsazení třetí příčky ve volbách.
Přání vytvořit koalici s Koštunicovou DSS Nikolić už zveřejnil, čímž přiživil spekulace části srbských médií, že březnový pád vlády byl ve skutečnosti krokem, na němž se premiér Koštunica s vůdcem opozice Nikolićem předem domluvil.
Ačkoli diplomatické ohledy vesměs nedovolují západním politikům otevřeně vyjádřit své sympatie, je zřejmé, že jejich favoritem je Demokratická strana současného prezidenta Tadiče. I ona sice odmítá přijmout nezávislost Kosova, na rozdíl od nacionalistů však vidí budoucnost země nikoli v těsnějším přimknutí k Rusku, ale v členství Srbska v Evropské unii.
DS v průzkumech jen velmi těsně zaostává za Nikoličovými nacionalisty. Evropští politici se snaží Tadičovu pozici posílit například nedávným podpisem stabilizační a asociační dohody, která pro Srbsko znamená nakročení k členství v EU. Jak ale upozornila nevládní organizace Mezinárodní krizová skupina, může snaha Bruselu o podporu proevropských sil paradoxně vést k posílení pozic nacionalistů, kteří ji mohou prezentovat jako nepřípustné zasahování do vnitřních záležitostí Srbska.
Vlivného zahraničního přímluvce nicméně mají i umírnění nacionalisté. Odstoupivší ruský prezident Vladimir Putin, který se díky odmítavému postoji Moskvy k nezávislosti Kosova v Srbsku těší značné popularitě, dopisem podpořil Vojislava Koštunicu a zároveň se vyslovil pro užší spolupráci strany Jednotné Rusko a Koštunicovy Demokratické strany Srbska.
čtk, oez
