02.06.2008
čtk
Když některý stát na půl roku usedá do předsednického křesla Evropské unie, politici si často slibují, že jim tato role pomůže zviditelnit vlastní zemi.
Různě se pak snaží využít předsednictví k národní prezentaci; a když jsou okolnosti příznivé, objeví se i možnost zapsat zemi do unijní historie či alespoň do onoho zvláštního jazyka, kterým o Bruselu a tamním dění úředníci, politici, novináři či experti mluví.
Jednou z cest, jak by toho příští rok mohlo docílit Česko, je šance, že se nějaká nová strategie, smlouva či deklarace pojmenuje buď přímo po České republice, nebo spíše po některém z jejích měst. Často se totiž jména přidělují právě podle toho, kde byly významné dokumenty dojednány či podepsány.
Je tendence to činit a vlády to samozřejmě mají rády, řekl ČTK Sebastian Kurpas ze Střediska pro výzkum evropské politiky (CEPS).
Příkladů, kdy se to podařilo, existuje řada. U příležitosti 50. výročí unie se loni za německého předsednictví podepsala berlínská deklarace. V roce 2000 si unie zase za portugalského předsednictví dala za cíl zlepšit svou konkurenceschopnost a předehnat USA v lisabonské strategii. V roce 2004, kdy v čele stálo Nizozemsko, vznikl takzvaný haagský program stanovující na pět let cíle v oblasti vnitřní bezpečnosti a justice.
O nějaký podobný počin se zřejmě bude snažit i ČR, která se do čela unie postaví na šest měsíců 1. ledna 2009. Určitě na něčem takovém budeme pracovat. Chtěli bychom zanechat nějakou stopu, která by byla spojena s Českou republikou, řekl ČTK informovaný český diplomat.
Ne každé předsednictví však nakonec takovou příležitost má, upozornil Kurpas. Nezávisí totiž jen na vlastní aktivitě a programu daného předsednictví, ale i na tom, co na něj spadne z těch předchozích a v jakou konkrétní chvíli do šéfovského křesla usedá.
V poslední době se asi nejvýraznější zářez do pažby podařil Portugalsku, které v čele sedmadvacítce stálo ve druhém pololetí 2007. Nová unijní smlouva, která má pozměnit fungování unijních institucí a jež právě prochází ratifikačním procesem, totiž nese název lisabonská. Byla v portugalské metropoli loni na podzim nejprve dojednána a v prosinci i podepsána. Spoustu práce na ní ale odvedlo i třeba Německo. A řekl bych, že řada lidí v Berlíně by samozřejmě byla ráda, kdyby to byla berlínská smlouva… Tak to ale někdy nefunguje, poznamenal Kurpas.
To, že se bude smlouva podepisovat v Portugalsku, tehdy vzbudilo i jisté kontroverze a Portugalci se museli dost činit, aby dosáhli svého.
Problém byl, že z různých stran zaznívalo, že je možná trochu zbytečné hnát státníky nejprve do Lisabonu 13. prosince kvůli více méně formální záležitosti, jakou byl podpis, a pak je hned přesouvat do Bruselu, kde měl původně ve stejný den začít dvoudenní summit EU. Schůzka se nakonec uskutečnila druhý den a byla jednodenní.
My si samozřejmě myslíme, že by bylo daleko účelnější nedělit to na Lisabon a Brusel a udělat to v jednom místě, řekl tehdy třeba český vicepremiér Alexandr Vondra. Připustil však, že Portugalsko jako předsedající země velmi touží po tom, aby se nová smlouva jmenovala lisabonská. Věnovali tomu velikou energii a myslím, že nebyl prostor jim do toho nějakým způsobem hodit vidle… , dodal Vondra.
Právě smlouvy jsou pro zviditelnění v historických análech asi jednou z nejúčinnějších věcí. O římských smlouvách či těch z Amsterodamu, Nice či Maastrichtu se učí i na školách a slyší o nich každý, kdo se i letmo mihne kolem něčeho unijního. Nyní se ale nedá čekat, že by se EU v případě úspěchu lisabonské smlouvy pustila do jednání o nějaké další smlouvě, která by pak mohla být schválena v příštích předsednictvích.
Češi tak asi budou mít v tomto směru spíše menší cíle. Jako jakási první pokusná vlaštovka ze strany ČR, i když ne zatím přímo svázaná s předsednictvím, by mohla být třeba Pražská deklarace. To je dokument podepsaný v půlce května v české metropoli, v němž si kromě ČR šest zemí unie slíbilo, že budou spolupracovat na snížení administrativní zátěže.
Právě boj proti zbytečné byrokracii bude patřit i k jednomu z vůdčích témat českého předsednictví. Je tak docela možné, že se podobná aktivita zopakuje či nějak rozšíří i v prvním pololetí příštího roku.
To je legitimní snaha každé země, řekl český ministr školství Ondřej Liška o snaze zviditelnit se při předsednictví i skrze pojmenovávání nějakých dokumentů či iniciativ po metropolích předsednických států. Myslím si však, že to je druhotná věc. Tou primární je uspět, mít úspěšné předsednictví, zvládnout agendu a priority… A to, jestli se objeví pražský proces nebo cokoli spojeno s ČR, by sice bylo milé, ale rozhodně to není nějaká primární snaha, je to spíš druhotný produkt, dodal.
Autor: oez
