26.06.2008
čtk
Předsednictví Slovinska v Evropské unii, které se této funkce ujalo jako první z unijních nováčků, za několik dnů skončí.
Většina odborníků se shoduje na tom, že coby malá země s krátkou evropskou zkušeností, na jejíž ramena připadla celá řada obtížných úkolů, si vedlo poměrně dobře. Nicméně objevují se i hlasy, že slovinské předsednictví bylo málo vidět a že si z první poloviny letošního roku lidé zapamatují spíše irské ne lisabonské smlouvě o reformě EU než to, že v čele sedmadvacítky stála právě tato země.
Slovinsko se v čele Evropské unie chovalo velmi zdrženlivě, řekl politolog Jean-Michel De Waele ze Svobodné bruselské univerzity ČTK a dodal, že malá země s minimální evropskou zkušeností nemá žádnou jinou možnost než chovat se spíše nenápadně. Myslí si také, že z letošních událostí v EU v paměti zůstane hlavně odmítnutí lisabonské smlouvy v referendu v Irsku a na slovinské předsednictví lidé spíše zapomenou, protože se o toto kolečko bruselské mašinérie tak jako tak příliš nezajímají.
To, že letos za kormidlem Evropské unie stál první z někdejších států postkomunistického bloku, které do EU vstoupily před čtyřmi lety, považuje De Waele za jeden z historických okamžiků pro Evropu. Předsednictví Slovinska hodnotí kladně, nicméně dodává, že tak malá země nemá šanci se prosadit v konkurenci silných států jako je třeba Německo nebo Francie. Těm by se podle něho z malých států dokázalo postavit leda tak Lucembursko, které má v unijní hře silné slovo a velké zkušenosti.
Piotr Maciej Kaczyński ze Střediska pro výzkum evropské politiky (CEPS) se domnívá, že slovinské předsednictví se do značné míry octlo ve stínu nadcházejícího předsednictví francouzského.
Tomu také nasvědčují zvěsti z diplomatických kuloárů, podle nichž se sedmadvacítka po více či méně bezkonfliktním předsednictví Lublaně může těšit na problematičtější předsednictví Paříže a po ní Prahy.
Komentátor a analytik bruselského institutu The Centre Simon O’Connor připomíná, že před začátkem slovinského předsednictví panovala do značné míry skepse nad tím, jak si Lublaň povede. Za její úspěch považuje to, že se sedmadvacítka po dvou letech shodla na pohybu v uvízlých rozhovorech s Ruskem o dohodě o rozšíření vzájemné spolupráce nebo na směrnicích z oblasti pracovního práva, které také ležely na stole několik let.
Jiného názoru je ale Piotr Maciej Kaczyński, jenž slovinské předsednictví považuje spíše za neúspěch. Nejsou to ale jen Slovinci, kdo za to nesou odpovědnost, události, které přišly, byly jednoduše větší než oni sami, uvádí. Upozorňuje, že ať už jde o nejednotnost EU po vyhlášení nezávislosti Kosova nebo o irské ne, potřebuje Evropská unie jasné vedení, které však v případě slovinského předsednictví chybělo. Politiky v jednotlivých oblastech se podle něho nezřídka vařily v bruselské centrále unie nebo v jiných členských státech. Kaczyński se domnívá, že Slovinci se buď rozhodli mít méně viditelné předsednictví bez větších ambicí nebo cílů a zaměřili se na běžné záležitosti, anebo jim mohly scházet vize a síla se prosadit. Z pohledu politiky to vypadá, jako by žádné slovinské předsednictví nebylo, vyvozuje Kaczyński.
Slovinské předsednictví hodnotím velmi dobře, uvedla česká velvyslankyně při Evropské unii Milena Vicenová. Také podle ní si Slovinci vedli lépe, než se čekalo. Kdyby to naše předsednictví bylo takové jako to slovinské, tak budu spokojená, dodala.
Autor: oez
