24.07.2008
Lidové noviny
Radovan Karadžič je pod zámkem. Velvyslanci odvolaní ze zemí, jež uznaly Kosovo, jsou na cestě zpět. Nová srbská vláda to zřejmě s reformami a cestou do Evropské unie myslí vážně. Na rozdíl od té předchozí. To, že byl Karadžič zatčen právě teď, znamená, že srbská bezpečnost o něm věděla, že ho zatknout mohla, ale chybělo politické zadání.
Bývalý premiér Vojislav Koštunica byl tím posledním, kdo by chtěl vstoupit do historie jako ten, kdo zatkl Karadžiče či Mladiče. Byl koneckonců jejich spojencem. Patřil k těm, kdo Miloševičovi nevytýkali, že války začal, ale že je nedotáhl do vítězného konce.
Novou vládu tvoří reformisté spolu s někdejšími Miloševičovými socialisty. A ti se ukázali být dost pragmatičtí. Takže se socialistický ministr vnitra Ivica Dačič spokojil s prohlášením, že jeho muži v akci nebyli (kdo v Srbsku zatýká, když ne policie?). Něco ve stylu: „My nic, my muzikanti, ale šťourat do toho nebudeme.
Vstup do EU je hlavním vládním (a vlastně i jediným celonárodním) programem. Otázka je, co všechno za něj Srbové obětují. Nejde totiž jen o Karadžiče. Zbývá ještě zatknout Ratka Mladiče a Gorana Hadžiče.
Dosavadní reakce veřejnosti ukazují, že obavy z občanských nepokojů při zatčení „národních hrdinů jsou liché. Kolik lidí se sešlo v Bělehradě při protestech? Ne více než pár stovek. Jenže ta větší překážka zůstává – Kosovo.
Jak vstoupit do EU, když neuznávám stát, který drtivá většina členů unie uznává? Jak vstoupit do EU, když nemám jasné hranice? Těžko… A uznat nezávislost Kosova bude pro spoustu Srbů mnohem tvrdší než zatčení Karadžiče.
Zatčení Karadžiče a návrat velvyslanců je rozhodně první vlaštovkou zlepšení dosud špatných vztahů mezi Bělehradem a Bruselem. Z EU ovšem nezaznívají jen slova chvály, ale i výzvy k dokončení započaté práce – tedy k zatčení zbývajících dvou hledaných z haagského seznamu. Uklidní-li se kosovsko-srbské vztahy, mají Srbové slušnou naději na rychlou cestu do Evropské unie. Ekonomicky i strategicky mají určitě lepší pozici než země jako Bosna, Makedonie či Albánie.
Autor: Matyáš Zrno