09.08.2008
čtk
Boje v Jižní Osetii jsou vrcholem sporů mezi Ruskem a Gruzií. Dosavadní spory ve vzájemných vztazích Ruska a Gruzie:
PROZÁPADNÍ ORIENTACE – Vztahy mezi oběma zeměmi výrazně ochladly po gruzínské revoluci růží, která na přelomu let 2003 a 2004 vynesla do křesla gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho. Ten se snaží o dobré vztahy s USA a dalšími západními zeměmi a usiluje o členství Gruzie v EU a NATO, což je Moskvě silně proti mysli. NATO se sice rozhodlo zahájit intenzivní dialog s Gruzií, na letošním summitu aliance ale kvůli obavám z reakce Ruska prozatím odmítla Gruzii uvolnit cestu k členství v NATO a stejně dopadla i Ukrajina.
ŠPIONÁŽ – Vztahy mezi Moskvou a Tbilisi se dostaly pod bod mrazu v září 2006 poté, co gruzínské úřady zatkly čtyři důstojníky ruské vojenské rozvědky (GRU) a obvinily je ze špionáže. Sice je zanedlouho vyhostily do Ruska, ale Moskva odpověděla sankcemi – přerušila leteckou, pozemní a námořní dopravu a poštovní spojení a vypověděla stovky Gruzínů z Ruska. Letecké a poštovní spojení bylo obnoveno letos na jaře.
VYDÍRÁNÍ POMOCÍ ENERGETICKÝCH ZDROJŮ – Gruzie je plně závislá na ruském plynu a například v lednu 2006 záhadné výbuchy na exportních plynovodech na jihu Ruska přerušily dodávky ruského plynu a elektřiny proudící do Gruzie přes Ukrajinu. Tbilisi to označila za Moskvou inspirovanou sabotáž a vydírání. Kreml obvinění popřel a vinu svalil na sabotéry z řad islámských radikálů napojených na čečenské povstalce. Ruský plynárenský gigant Gazprom také zvýšil ceny plynu pro Tbilisi, které jsou ve srovnání s některými ostatními postsovětskými republikami mnohem vyšší. Vyřešit tento problém by měl pro Gruzii plynovod Baku-Tbilisi-Erzurum, jehož budování financují USA a který vede od Kaspického moře přes Gruzii do Turecka. Otevřen byl loni. V červenci 2006 byl otevřen ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan, který spojuje Kaspické moře se Středozemním a vyhýbá se Rusku.
PODPORA SEPARATISTICKÝCH REGIONŮ – Separatistické tendence gruzínských autonomních republik Jižní Osetie a Abcházie, které vyhlásily nezávislost na Gruzii během krvavých bojů v 90. letech, jsou hrozbou již několik let. Bývalý ruský prezident Vladimir Putin v minulých letech prohlásil, že bude-li uznána nezávislost srbské provincie Kosovo, měly by ji dostat i samosprávné oblasti bývalého SSSR. Zmínil se o Jižní Osetii, Abcházii, Podněstří a Náhorním Karabachu. Obě republiky již požádaly svět o uznání nezávislosti. Moskva dala mnoha obyvatelům těchto provincií ruské pasy, vyslala tam mírové jednotky a podporuje jejich vedení.
VOJENSKÉ ZÁKLADNY – Ruská armáda měla v Gruzii dvě základny: v Achalkalaki na jihu země a v černomořském přístavu Batumi. Na základě dohody mezi Moskvou a Tbilisi Rusko již obě základny uvolnilo, což se ale neobešlo bez problémů. Stahování ruských vojsk, které bylo dokončeno loni v listopadu, na čas překazilo hašteření kvůli vízům. Moskva obvinila gruzínské úřady, že znemožňují ruským vojákům cestovat, a přestala odvetou vydávat vstupní víza Gruzíncům. Na základnách bylo dislokováno 3000 vojáků. V uplynulých letech byly uzavřeny již dvě další ruské základny.
TERORISMUS – Jádrem sporu je gruzínská soutěska Pankisi zhruba 30 kilometrů od ruských hranic. Podle Moskvy jsou zde základny čečenských teroristů.
VÍNO A VODA – Jednou z epizod sporů mezi oběma zeměmi je i takzvaná válka vín a vody. Rusko totiž zakázalo v roce 2006 dovoz gruzínských vín, minerálních vod a ovoce, což jsou pro Gruzii důležité zdroje příjmů. Moskva tento krok zdůvodnila ohrožením zdraví obyvatelstva. Gruzie to považuje za politicky motivované gesto.
Autor: oez
