21.08.2008
čtk
Myšlenky Pražského jara roku 1968 jsou dodnes inspirací při hledání třetích cest mezi liberálním kapitalismem a diktátorským socialismem. V manifestu nazvaném „Čas pro druhé jaro“ to napsala skupina 17 německých politiků a intelektuálů v čele s nositelem Nobelovy ceny za literaturu Günterem Grassem.
Manifest, jehož text dnes otiskl deník Frankfurter Rundschau, podepsali z politických osobností například ministryně pro hospodářskou spolupráci Heidemarie Wiezcoreková-Zeulová ze sociálnědemokratické strany (SPD), její stranický kolega, místopředseda Spolkového sněmu Wolfgang Thierse, a předsedkyně opozičních Zelených Claudia Rothová. Podpis připojili i spisovatel Johano Strasser či předseda berlínské Akademie umění Klaus Staeck.
Manifest, který osobnosti zveřejnily při příležitosti dnešního 40. výročí násilného ukončení hnutí společenských změn v bývalém Československu, je vyznáním příklonu k nyní opět nově počínajícímu hledání třetích třetích cest politického a hospodářského uspořádání, které zaručuje svobodu, spravedlnost a blaho pro všechny, i pro budoucí generace. Na zajímavosti tak prý mohou znovu získat myšlenky Alexandra Dubčeka.
Statečné ženy a muži Pražského jara byli víc než snílci a diletanti s dobrými úmysly, domnívají přitom se signatáři manifestu. Tito lidé prý dávají příklad, jenž by měl dnešní generaci přinutit postavit se před otázku, jak zajistit svobodu, spravedlnost a mír pro všechny lidi za podmínek ubývajících zdrojů.
Mezitím se přitom nezhroutily jen poststalinské systémy, ale v krizi se ocitnul i neoliberálně inspirovaný tržní radikalismus, který se pokoušel prosadit jako jediná možná alternativa státního plánovaného hospodářství. Na druhou stranu se nepoučili z dějin ti, kteří chtějí oživovat staré představy o zestátňování a plánovaném hospodářství. Politickým úkolem dneška je zkrocení, nikoli odstranění tržních sil, naznačuje manifest, podle něhož jde nyní o zmenšení nebezpečně se rozšiřující propasti mezi chudými a bohatými a o zabránění globální ekologické katastrofy.
Převážně levicově zaměřené osobnosti se rovněž pozastavují nad tím, že při připomínání událostí roku 1968 se německá veřejnost zabývá hlavně tím, co se tehdy při protestech dělo v německých městech, ale sotva se hovoří o osmašedesátnících, kteří chtěli v tehdejším Československu vybudovat socialismus s lidskou tváří a jejichž úsilí po několika měsících svobody rozdrtily tanky Varšavské smlouvy.
Ani v dnešním Česku a na Slovensku však prý nechce většina lidí o myšlenkách roku 1968 nic vědět. Sametovou revoluci roku 1989 vykládají jako historické vítězství kapitalismu nad socialismem. Pro socialismus s lidskou tváří, jenž byl kdysi velkou nadějí, není v tomto pohledu na věci žádné místo, napsaly německé osobnosti.
Autor: oez
