Chantal Mouffe
Nakladatel Routledge, London, New York 2005
Podle Chantal Mouffe, autorky knihy On the Political, je hodně rozšířená víra, že díky globalizaci a univerzalizaci liberální demokracie existuje před námi kosmopolitní budoucnost, pro níž jsou používány termíny jako „good governance“, „globální občanská společnost“ nebo demokracie bez stran.
RECENZE
Má to být budoucnost, v níž budou překonány antagonismy a protivnictví a převládne nastolování universálního konsensu. Jde o možnost racionálního konsensu demokratického myšlení, jenž se rozšíří po celém světě. Jeho základní chybou ovšem je, že ignoruje afektivní dimenze lidského jednání, mobilizované kolektivními identifikacemi, náboženského, etnického či jiného původu.
Svět není obydlen jen racionálně jednajícími individualitami, které by byly schopny následovat pravidla demokratického konsensu. Demokratická politika nesmí počítat jen s nastolováním kompromisů mezi zájmy a hodnotami ve jménu obecného dobra. Musí počítat také s kolektivními identitami a konflikty mezi nimi, které nejsou odstranitelné pomocí racionálního konsensu.
Pokud se liberální myšlení omezí pouze na individualismus a racionalismus, nebude schopné uchopit podstatu politické dimenze jako takové. Autorka navazuje na Carla Schmitta, jenž tvrdil, že liberální je pouze kritika politiky a že liberalismus je omezen pouze na kritiku státní moci.
Jeho práce Pojem politična vyšla poprvé v roce 1932 a je inspirativní dodnes. Jejím jádrem je odhalení dimenze přítel – nepřítel jako konstitutivní pro oblast politiky. Protivník v tomto pojetí není jen konkurent, jehož zájmy mohou být uspokojeny na základě jednání nebo deliberace. Protivník v politickém smyslu je trvalou konstitutivní součástí demokratické politiky a její dynamiky. Umělé nastolování konsensu vede k omezení politiky a její deformaci. Stejně tak je třeba brát vážně kolektivní identifikace a jejich roli v politice. Demokratická politika se proto nesmí zříkat demokratické mobilizace afektů a musí se snažit oslovit i city a pocity občanů.
Samozřejmě, že je nutný konsensus o institucích, které jsou konstitutivní pro demokracii a o „eticko – politických hodnotách, na nichž demokratické společenství spočívá. Ten však nemůže být překážkou pro názorové diskuse nebo dokonce důvodem pro jejich potlačování.
Pojem protivnictví je také v této souvislosti mylně vykládán jako něco co ohrožuje podstatu systému. Přitom se v Evropě množí populistické strany, které uvádějí liberální teoretiky do rozpaků, protože si nechtějí přiznat, že jedním z jejich zdrojů je chybějící konfrontace mezi různými politickými projekty demokratických stran. Tím vzniklo prázdné místo, které je obsazováno jinými podobami politických identit, které jsou ovšem z hlediska demokracie problematické. Jde například o kontrapozici mezi „lidem a „establishmentem, mezi těmi nahoře a dole, atd. Na rozdíl od těch, kdo věří, že politika může být redukována na individuální motivace, vědí noví populisté, že spočívá na neustálém vytváření „my na rozdíl od „oni, tedy nových kolektivních identit.
Model demokratické politiky s jeho důrazem na dialog a deliberaci je v konfrontaci s populistickou politikou vždy zranitelný. Je třeba se orientovat na konfrontaci demokratických projektů a před občany opět otevřít naději, že změny jsou možné a žádoucí. Proti populismu se pak nesmí vytvářet nějaké mravně povznesené jednoty „dobrých demokratů, které z politických protivníků dělají morálně zavrženíhodné nepřátele. Tím jenom rozmnožují řady podporovatelů populismu.
Obecně řečeno, liberální demokracie je model, který je třeba, aby se dále rozvíjel v návaznosti na nové podmínky ve světě. Setrvávání u konstatování, že se pro jeho instituce za ideálních podmínek rozhodnou všichni racionálně myslící lidé je chybou. Například pro Habermase představuje liberální demokracie smíření mezi vládou zákona a lidských práv s demokratickou účastí lidu na moci. Stavět se proti tomuto ideálnímu modelu je prý iracionální a morálně zaostalé.
Legitimita každého režimu může být odvozena pouze od lidských práv, která institucionalizují komunikativní předpoklady pro racionální vytváření politické vůle. Všechny společnosti by proto měly usilovat o právní systémy, které se budou opírat o lidská práva a sice bez ohledu na svá kulturní pozadí.
Podle Chantal Mouffe jde o neoprávněný universalistický nárok, jenž pro mnohé ne – západní společnosti znamená požadavek na jejich po – západnění, vůči němuž se pak brání. Vidí v tom povýšený nárok Západu na universalitu, jenž neguje pluralitu kultur a politických systémů. Měli bychom se tedy vzdát přesvědčení, že liberální demokracie lépe vyhovuje lidské přirozenosti než jiné systémy?
Podle autorky by spíš mělo jít o uvědomění si, že svobodný obchod a liberální demokracie, které Západ prosazují, jsou někdy vnímány jako nástroje poručnictví a ovládání rozvojového světa. Měli bychom více respektovat pluralismus světa a nesnažit se mu vnucovat za každou cenu jeden jediný model, i když jsme přesvědčeni, že je pro lidstvo nejlepší. Lepší by bylo podporovat nový světový multipolární řád, jenž ostatně stejně vzniká. Sen o universálním světovém řádu, jenž nevzniká na základě mocenských poměrů, je jenom nenaplnitelným snem.
Doc. Rudolf Kučera
Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha
Německý překlad: Über das Politische. Wider die kosmopolitische Illusion, Edition suhrkamp, nakl. Suhrkamp, Frankfurt am Main 2007, 170 stran