The Economist, August 23rd – 29th
I přes pompéznost olympijských her nemohl nikdo přehlédnout vážnost situace v Jižní Osetii a Abcházii. Rusko po delší době „ukázalo drápy“ a zasadilo silový úder. Nepodvolilo se ani mírové dohodě sjednané prostřednictvím francouzského prezidenta Sarkozyho. Nabízí se mnoho otázek. Co Rusko svým úderem sleduje? Vrací se Rusku imperiální ambice, nebo se jedná o nezodpovědné jednání oslabené velmoci? Podobné otázky si klade autor úvodníku v the Economist. Zabývá se vztahem NATO k současné krizi v Gruzii a zdůrazňuje nutnost nedovolit Rusku, aby vetovalo vstup nových členů do aliance. Stejně tak zdůrazňuje, že by Západ měl respektovat legitimitu gruzínské vlády a podpořit setrvání gruzínského prezidenta v úřadě. V neposlední řadě připomíná, že není možné spolupráci s Ruskem plně přerušit.
Nejnovější číslo the Economist věnuje situaci v Gruzii velkou pozornost. Celá evropská sekce časopisu se zabývá jednotlivými aspekty krize. V úvodu popisuje dopady krize na mezinárodní vztahy. Ačkoliv se Rusku poprvé od skončení studené války podařilo obsadit sousední území, zdaleka nebyl tento tah pro Rusko vítězný. Škody, které napáchal na mezinárodním postavení Ruska jsou závratné.
Prezident Bush zrušil společné vojenské cvičení s Ruskem a stáhl z Kongresu Dohodu o nukleární spolupráci v civilní oblasti, která by mohla ruskému atomovému průmyslu přinést miliardy. Setkání na vysoké úrovni byla odvolána. Naděje na přijetí Ruska do Světové obchodní organizace v tomto roce je ztracena. Dokonce se ozývají názory (mimo jiné amerického prezidentského kandidáta Johna McCaina), podle nichž je na místě diskuse o vyloučení Ruska ze skupiny G8, případně rozmělnění jeho vlivu přijetím Číny a dalších nových členů.
Také ruské bilaterální vztahy byly poškozeny. Ukrajina v začátku krize spěšně nabídla Spojeným státům a Evropě přístup ke svým vzdušným radarům. Ruské námitky proti rozmístění amerického radarového systému v České republice a v Polsku nenacházejí stejnou odezvu jako před krizí. Smlouva o evropské bezpečnosti navrhovaná prezidentem Medvědevem byla nyní označena za „mírně absurdní. V médiích byla současná krize spojována s obrazy z roku 1968 nebo s nedávnou čečenskou válkou. Rusko tak prohrálo válku i ve vztahu k veřejnému mínění.
V dalším článku the Economist kritizuje nejednotnost Evropské unie a rétoriku evropských politiků. Prezident Sarkozy se odvolává na potřebu nového institucionálního zajištění společné zahraniční a bezpečnostní politiky a tedy i schválení Lisabonské smlouvy. Oproti tomu the Economist argumentuje, že „dokud budou mít evropské státy natolik odlišné pohledy, žádné institucionální úpravy nikdy silnou společnou zahraniční politiku nevytvoří.
Protože vyhlídky na schválení Lisabonské smlouvy jsou mlhavé, navrhuje jako nejlepší evropskou odezvu vytvoření společné energetické politiky, která liberalizuje trhy a sníží závislost na dovozu plynu a opatrných bilaterálních smlouvách. A koho považuje the Economist za největší překážku takového postupu? Nikoho jiného, než prezidenta Sarkozyho a kancléřku Merkelovou.
The Economist se v článku věnuje i aspektům energetické politiky. Rusko je největším dovozcem ropy a zemního plynu do Evropské unie. Poskytuje 38 % zemního plynu a 33 % ropy. A je pravděpodobné, že závislost Evropy na dodávkách ruských energií se bude zvyšovat, vzhledem k tomu, že vlastních zdrojů, především v Norsku, ubývá. Rusko již vícekrát ukázalo, že je schopné využít energetické zdroje k politickým účelům. Na začátku roku 2006 odřízlo zdroje zemního plynu Ukrajině. Dodávky energií přerušilo také Bělorusku, Gruzii a Litvě. Také nedávné snížení dodávek do České republiky bylo interpretováno jako hrozící prst proti českým plánům na umístění amerického systému protiraketové obrany.
The Economist však připomíná, že v průběhu celé Studené války Sovětský svaz nikdy neodřízl dodávky plynu do Evropy. Možnost dodávat plyn do Evropy je totiž pro Rusko stejně důležitá, jako pro Evropu jej získávat. Velice těžko by Rusko hledalo cestu, jak exportovat zemní plyn jinam.
Co říci závěrem? Situace je vážná a jasné řešení v nedohlednu. Možná, že určitý pokrok přinese evropský summit svolaný francouzským prezidentem Sarkozym na 1. září do Bruselu. Vrcholní političtí představitelé na něm budou probírat evropskou pomoc Gruzii a budoucnost vztahů s Ruskem.
Autor: Euroskop, Marie Bydžovská