Luděk Niedermayer, Respekt č. 39
Byl to nejdramatičtější týden v poválečné historii finančního systému. Z finančního světa zmizely dvě z pěti největších amerických investičních bank a zásadová pozice amerického ministra financí Paulsona (žádné další veřejné peníze finančním institucím) vzala brzy za své: o několik desítek hodin později půjčuje centrální banka, i když za podmínek hodných žraloků z Wall Street, 85 miliard dolarů pojišťovacímu konglomerátu AIG a fakticky ho znárodňuje.
Gigantická není jen velikost institucí – aktiva bankrotujících Lehman Brothers odpovídají tříletému HDP naší země -, ale hlavně rychlost, s jakou se rozpadla mocná část finančního systému. Dnes se zdá, jako by pro agresivní, málo regulovaný a kapitálově slabý model investičních bank, iniciátorů inovací finančních trhů, nebylo na světě místo. Alespoň ne ve dnech, kdy finanční krize vypukla naplno a přibývají informace o dalších ohrožených firmách.
Nedůvěrou je zasažen finanční model plný komplikovaných produktů, v němž velkou roli hrály ratingové agentury – na jejich ohodnocení se investoři spoléhali a nahrazovali jimi vlastní analýzy. Klienti proto budou nyní volit spíše jednodušší produkty a služby od konzervativních, kapitálově dobře vybavených institucí. A ratingovým agenturám stěží zapomenou jejich selhání (třeba Lehman měl krátce před bankrotem vysoký rating A/A-1). Není to rána jen pro „inovativní část finančního sektoru – dokonce i světově uznávané standardy regulátorů stojí na ratingu a komplikovaných matematických modelech, které předpokládají hladké fungování trhů.
Vyhlídky světové ekonomiky jsou nyní chmurnější než před několika dny. Prohloubení krize přispěje k obtížnější dostupnosti úvěrů a kolapsy typu Lehman Brothers hrozí vážným i problémy pro firmy a investory, mající s touto firmou uzavřené kontrakty. Bude trvat dlouhé týdny, než zjistí, „na čem jsou, a mnozí z nich utrpí citelné až likvidační ztráty.
Opomenout nelze pokračující pokles cen akcií na celém světě, živený zhoršením výhledu ekonomik i pesimistickou atmosférou na trhu. Stejně jako pokles nemovitostí ani tento vývoj nepostihuje jen „zlé burziány-spekulanty. Burza čelící pádům cen neumožňuje firmám jít si na trh pro potřebný kapitál a dotýká se i obrovského množství lidí, kteří investovali své úspory do akcií. Platí to například pro drtivou většinu penzijních fondů. Pokles burzy může běžnému člověku připadat jako poněkud abstraktní, ale citelně se dotkne lidí, kteří právě teď vstupují do penze a spořili v penzijních fondech.
Největší pesimismus vládne logicky v USA, kde se diskutuje o tom, jestli zde hrozí krize rozměrů 30. let, nebo „jen deflace cen aktiv a dlouholetá stagnace „japonského ražení, jak se domnívá uznávaný ekonom Paul Krugman.¨
Jakkoliv se Evropa doposud vyhnula větším problémům (což platí v okamžiku, kdy je psán tento komentář), bylo by naivní se domnívat, že je od nich izolována. Každé zhoršení světového výhledu ekonomického růstu ztěžuje situaci například průmyslovým exportérům nebo sektoru služeb.
Evropské finanční instituce se díky konzervativnějšímu a komerčně bankovnímu zaměření s problémem nelikvidních cenných papírů a pádu hypotečního trhu vyrovnávají „diskrétněji, nicméně i jejich ztráty jsou obrovské. Výhodou je, že jsou v menší míře odkázány na zdroje z kapitálového trhu a navíc je velkoryse podporují centrální banky masivními výpůjčkami za stále měkčích podmínek. I tak však mnoho bank čelí naléhavé potřebě navýšit kapitál a prakticky všechny, v obavě před zhoršením ekonomické situace i podmínek na finančním trhu, omezují přístup klientů k úvěrům.
Malé Česko za velké krize
V době výrazného zpomalení růstu v zemích EU (včetně pro nás klíčového Německa) musíme i my počítat se značným zbrzděním růstu (k čemuž nám navíc „pomůže silná koruna).
Naštěstí díky změnám v bankovním sektoru od počátku této dekády, kdy se naše banky přerodily v kvalitně řízené firmy orientované na domácí trh, je jejich přímé ohrožení malé. Projevy krize se tak zatím omezují na pokyny vlastníků k omezení poskytování úvěrů (což krátkodobě posiluje finanční situaci bank a možná poněkud frustruje místní management) a na řešení problémů v oblasti realit (zejména developeři spoléhali na snadnou dostupnost úvěrů a nyní čelí velkým problémům).
Podstatné však bude, zda se potvrdí relativní stabilita velkých evropských bank – vládců českého finančnictví. Krize některé velké, skutečně panevropské banky by byla velký problém pro nás i celou Evropu. Není tajemstvím, že jedním ze slabých míst Evropy je nejasné řešení a sdílení nákladů při nadnárodní finanční krizi. Doufejme proto, že nedojde k tomu, aby dvacítka evropských Paulsonů v blízké době řešila, zda padající firmě pomoci a kolik který z nich na oltář finanční stability položí.
Autor: Luděk Niedermayer