Frank-Walter Steinmeier, MF DNES, 29. 9. 2008
Z Berlína do Prahy je to dnes 350 km po dálnici nebo pět hodin vlakem. Bez jakékoliv hraniční kontroly. Kdo jede touto cestou, doslova cítí, jak úzce a přátelsky jsou dnes Německo a Česká republika spjaty. A vůbec si nedokáže představit, že to někdy bylo jinak. A přece platí, že jedině když se ohlížíme stále znovu zpět, můžeme docenit, čeho jsme vlastně společně dosáhli. Naše společné dějiny jsou dlouhé a plné proměn, a bohužel znají i doby velmi temné. Jsou to okamžiky, z nichž si musíme brát to správné poučení, chceme-li utvářet společnou budoucnost.
Patří k nim i Mnichov 29. září 1938. Tento den před sedmdesáti lety byl černým dnem v německočeských vztazích. Právem patří k nejbolestnějším vzpomínkám českého lidu.
Dohoda vynucená Hitlerem se stala začátkem konce první Československé republiky a národní katastrofou po pouhých dvaceti letech státní nezávislosti. Krátce nato, v březnu roku 1939, následoval vpád německého vojska do Prahy.
Byl jakousi smuteční předehrou ke druhé světové válce, rozpoutané Německem. V našich českých sousedech zanechala tato skutečnost hluboké trauma. Postižené to vyhnalo na útěk z domovů, přineslo jim to útlak a vykořisťování. Poučení z tohoto dne zní: nikdy více nesmí v Evropě a na světě dojít k tomu, aby byly státy a národy donuceny pod hrozbou násilí podřídit se cizí vůli. Místo války a ničení potřebujeme mírovou spolupráci ve sjednocené a svobodné Evropě.
Na této základní myšlence je založena naše naděje na společnou – a mírovou – evropskou budoucnost. Lidé v České republice museli dlouho bojovat za to, aby se mohli na této vizi podílet. V roce 1968 byl jejich zápas za svobodu brutálně potlačen. Pražské jaro zůstává součástí celoevropského vzepětí. V roce 1989 padla konečně železná opona. Nám Němcům to umožnilo znovusjednocení, a pro lidi v České republice se otevřela cesta do Evropy¨.
I vztahy mezi našimi zeměmi konečně dostaly příležitost začít novou a dobrou kapitolu. Obtížné otázky minulosti přitom nebyly a nebudou vyloučeny. Přesto jsme česko-německou deklarací z roku 1997 odhodlaně obrátili pohled do budoucnosti. Hospodářská a kulturní výměna mezi našimi zeměmi se dynamicky rozvíjí. A každý den pracuje mnoho Čechů a Němců – významně podporovaných Česko-německým fondem budoucnosti – na budování nových mostů porozumění.
Česká republika leží dnes opět v srdci svobodné Evropy – jako důležitý a vážený partner. V příštím roce se může ohlédnout již za deseti lety v NATO a pěti lety v Evropské unii.
Německo svého času toto přijetí Česka velmi podporovalo. Dnes je české členství samozřejmostí. Od roku 2004 zasedají čeští poslanci v Evropském parlamentu. Hranice padly. A za několik měsíců převezme Česká republika zcela viditelně evropskou odpovědnost: její předsednictví v EU spadá do doby pro Evropu velmi důležité. Německo bude české předsednictví podle svých možností podporovat.¨
V Praze, Brně či Olomouci, ale i v Berlíně, Drážďanech či Hamburku totiž víme jedno: EU je naše společná budoucnost. Politická jednota Evropy byla odpovědí na zkušenosti 20. století. Dnes znamená ještě víc: je nejlepší pojistkou, abychom jako Evropané mohli obstát v době globalizace.
Potřebujeme silný evropský hlas, jestliže chceme dopřát sluchu našim společným zájmům. 29. září 1938 v Mnichově bylo začátkem konce staré Evropy. Dnes, o 70 let později, jsme již při budování nové Evropy došli velmi daleko. Věřím, že jsme si vzali správné poučení.
Autor: Frank-Walter Steinmeier, německý ministr zahraničních věcí