Hloušek: Evropeizace nemá na politické strany velký vliv

30.09.2008
Euroskop

V Brně se 26. září 2008 uskutečnila mezinárodní konference „Evropeizace politických aktérů ve střední Evropě“ (Europeanization of Political Actors in Central Europe). Politolog Vít Hloušek, který na ní vystoupil, poskytl Euroskopu rozhovor.

Jaké jsou hlavní projevy evropeizace? Které považujete za nejviditelnější a jaké jsou nejdůležitější?

V nejrozšířenějším významu je evropeizace reakcí na fakt, že se státy, které jsou členy Evropské unie musí přizpůsobovat evropskému prostředí. Pokračující evropská integrace klade nároky na změnu nebo spíše generuje změnu domácí politiky. Některé projevy evropeizace jsou viditelné na první pohled – například změna ústavy nutná pro vstup České republiky do EU a následná recepce primárního práva Unie. Zajímavější jsou ale věci, které se dějí pod viditelným povrchem a týkají se všech hráčů v politickém systému. Politické strany, zájmové skupiny nebo média a sociální hnutí se musí naučit žít v situaci, kdy už pro ně není jediná referenční skupina ta domácí (národní politický systém). Mají možnost jednat i ve vztahu k Evropské unii a v ideálním případě obě roviny propojit. Hráči tedy mění své strategie, priority, kontakty a navazují nová partnerství, například s orgány EU a podobnými aktéry z jiných členských států. Tyto změny pak mohou mít dopad na domácí politiku.

Existují rozdíly mezi Českou republikou a okolními středoevropskými státy v případech evropeizace politických stran nebo zájmových skupin?

Ve střední Evropě má evropeizace na politické strany a jejich chování velmi malý vliv. Nejde pouze o specifikum Visegrádu, stejné je to i v ostatních evropských zemích. V případě zájmových skupin se zdá, že míra evropeizace českých zájmových skupin a jejich sžití se s evropskou rovinou je mnohem vyšší a intenzivnější než v Polsku a Maďarsku.

Je možné v rámci EU vidět zárodky politického štěpení („cleavages“) národní stát versus Evropská unie?

Řada autorů, kteří se evropeizací zabývají, se snaží dokázat, že toto je jeden z jejích možných dopadů. Teoreticky si vytvoření hlubší konfliktní linie mezi proevropskými a protievropskými stranami či euroskeptickými a europtimistickými stranami dovedu představit, empiricky tomu zatím nic nenasvědčuje. Evropská integrace netvoří v komunikaci mezi stranami a voliči tak významné téma, aby takto silná konfliktní linie vznikla. K tomu by bylo třeba větší množství silných a vlivných stran, které se vymezují pro nebo protievropsky. Zároveň by tyto strany musely evropské téma dlouhodobě akcentovat jako klíčové pro své vymezení v politickém systému. To není případ současných evropských stranických systémů.

Není někdy evropské téma důležitější pro vnitřní sebeidentifikaci politických stran a širší okruh jejich sympatizantů než pro voliče, kteří tyto strany volí?

To platí v případě střední Evropy spíše pro období přechodu k demokracii. V první polovině 90. let musely všechny politické strany hledat v rodícím se pluralismu svoje identity, spojence a partnery. V České republice se ideologické profily hlavních stran poměrně rychle vyjasnily. Trochu problém měly pravicové strany ODA a ODS, které řešily jak moc mají být konzervativní nebo liberální a měly dilema do jaké stranické rodiny se zařadit. V zásadě to ale nebyl takový problém. Zajímavější je situace v méně konsolidovaných státech, ať už v nových členských státech (Rumunsko, Bulharsko) nebo kandidátských státech (Chorvatsko). Zajímavou ukázkou evropeizace je Chorvatsko, kde po smrti Franja Tudjmana proběhla demokratizace politického systému. Vládnoucí strana Chorvatské demokratické společenství (HDZ), kterou držela pohromadě hlavně osoba Tudjmana, řešila, jak dál postupovat. Strana byla vágně pravicová, nic to ale neznamenalo. Novou identitu našla HDZ díky kontaktům v západní Evropě a identifikaci s křesťanskodemokratickou stranickou rodinou. Přeměna strany proběhla úspěšně a dnes je HDZ standartní křesťansko demokratická strana. Je to poměrně dobrá ukázka evropeizace.

Asi nejviditelnější možností jak evropská témata v politice sledovat jsou volební kampaně. Proč tak často nabývá téma EU podobu negativního vymezování?

Je to jednodušší. A je důležité si všimnout jaké politické strany s negativním obrazem Evropské unie operují. Tuto strategii zaujímají jednak menší strany na levém či pravém extrému politického spektra, které fungují jako protestní hnutí nebo protestní strany. Na druhé straně mají někdy rezervovanější postoje i strany systémové a demokratické jako například ODS nebo FIDEZS v Maďarsku. Ty nejsou úplně jednotné, protože část stranické elity z různých důvodů preferuje volnější evropskou integraci. Důležitou roli hraje také politický kontext. Pokud se největší politický protivník tváří jednoznačně proevropsky, je dost těžké odolat pokušení postavit se do opačné role.

V Rakousku proběhnou předčasné parlametní volby. Oficiálním důvodem pádu velké koalice SPÖ a ÖVP byl vztah k evropské intergraci. Jak velkou roli hraje evropská otázka ve volební kampani?

V Rakousku se za evropskou otázku poměrně často hodně věcí skrývá a maskuje. Důvodů rozpadu velké koalice byla celá řada, nešlo pouze o Lisabonskou smlouvu. Na druhou stranu, Rakousko rozhodně není eurooptimistickou zemí. Lidovci a hlavně sociální demokraté měli ještě na začátku 90. let velké problémy s podporou vstupu Rakouska do EU. Evropská témata tématizují menší populistické strany – Svobodní (FPÖ) a Svaz pro budoucnost Rakouska (BZÖ). Obě se tradičně vymezují protievropsky a zdůrazňují ochranu rakouských specifik, kritizují Evropskou unii za zbytečné otevírání rakouského pracovního trhu a poukazují na to, že řada rakouských norem by fungovala lépe, pokud by je neovlivňovaly evropské směrnice.

Autor: Petr Zenkner, Euroskop