Fareed Zakaria, Newsweek, 6. října 2008
U příležitosti zahájení zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku poskytl čínský premiér Wen Jiabao exkluzivní rozhovor redaktorovi Newsweeku Fareedu Zakariovi. Premiér Wen (66) je známý pro svou brilantní znalost ekonomie a především stojí za nejrychlejším hospodářským růstem v čínské historii. Na začátku rozhovoru slíbil mluvit pravdu a vyzval reportéra k případnému přerušování vlastních odpovědí, neboť sám „preferuje dialog namísto dalekosáhlých monologů.“ Probralo se mnoho různorodých témat, počínajíc Tibetem po náměstí Nebeského klidu, od lidských práv přes prezidentské volby v USA a současnou finanční krizi až k budoucnosti čínské demokracie.
Co si myslíte o právě probíhající finanční krizi v USA?
Měli bychom spojit své síly a krizi čelit společně. Když se totiž v krizi ocitne finanční a ekonomický systém Spojených států, bude to mít dopad i na ekonomiku Číny, Asie a celého světa.
Co se týče vaší vlastní ekonomiky, ozývají se hlasy, že výrazně zpomalí. Myslíte, že se tak opravdu stane a pokud ano, jaké budou podle vás důsledky?
Čína roste v posledních 30-ti letech průměrně 9,6 procenta za rok. Je to takový malý ekonomický zázrak, ale situace se rychle mění, také kvůli hypoteční krizi ve Spojených státech a následným otřesům po celém světě. Pro nás to hlavně znamená změnu makroekonomické politiky, jelikož naše domácí poptávka sama nestíhá reagovat v tak krátkém čase na pokles poptávky globální.
Myslíte si, že můžete udržet růst, pokud v USA nastane významná recese?
Podle statistik za posledních 8 měsíců tohoto roku se nám to již podařilo, ale podle všeho samozřejmě bude mít recese v USA dopad na čínské hospodářství. Ochabnutí americké poptávky určitě ovlivní náš export a kvůli úzké provázanosti čínského a amerického finančního sektoru budeme mít starost o bezpečnost čínského kapitálu.
Na druhou stranu věříme, že Spojené státy jsou důvěryhodnou zemí a zejména v těchto těžkých časech jsme připraveni podat pomocnou ruku. Věříme, že takovýto vstřícný krok stabilizuje celou světovou ekonomiku a zabrání propuknutí většího chaosu… Jsem každopádně toho názoru, že obzvláště v těchto chvílích je pro nás spolupráce vším.
Proč není Čína aktivnější v politických rozhodnutích ohledně témat jako na příklad Darfur nebo Irán?
Přes ekonomické úspěchy zůstává pořád okolo 800 milionů rolníků v nevyhovujících podmínkách v zemědělských oblastech a několik desítek milionů lidí žijících v chudobě. Proto se musíme předně soustředit nejprve na náš vlastní rozvoj a na snahu zlepšit životy těchto lidí.
Myslíte si, že by bylo pro svět nebezpečné, kdyby získal Irán jaderné zbraně?
Nepodporujeme jaderný vzestup Iránu. Myslíme si, že má právo na mírové využití jaderné energie, ale tyto snahy by měly podléhat dohledu IAEA a Irán by se neměl snažit o výrobu jaderné zbraně. Budeme se snažit v tomto směru o přátelská jednání, protože použití síly by bylo pravděpodobně kontraproduktivní. Pro nás je cílem vyřešit situaci, nikoliv eskalovat napětí.
Dalajláma prohlásil, že by byl ochotný uznat čínskou vládu v Tibetu. Proč s ním osobně nezačnete jednat a nezkusíte vyřešit tuto otázku přímo?
Dalajláma je duchovní vůdce a těší se jisté podpoře v tibetském regionu. Není běžným duchovním představitelem, ale je hlavou samozvané exilové teokratické vlády, jejímž cílem je samostatnost velkého tibetského regionu. Většiny lidí ve Spojených státech netuší, jak velký tento region je, zaujímá nejen Tibet, ale i Sichuan, Yunnan, Qinghai a Gansu – části čínského území.
Po desítky let je naše stanovisko takové, že jakmile Dalajláma uzná Tibet jako neoddělitelnou součást Číny a přestane podporovat separatistickou činnost, budeme s ním ochotni jednat.
Pane premiére, vaše země zažívá již po třicet let růst, pro který není v dějinách obdoby. Jaký je klíč k vašemu úspěchu?
Klíčem jsou reformy z roku 1978, přičemž hlavní myšlenkou bylo a je, že v socialismu může fungovat tržní ekonomika.
Ale někteří lidé si myslí, že to je protimluv. Jak dokážete, že oba koncepty společně fungují?
Dali jsme volný prostor základní roli tržních sil v alokaci zdrojů pod makroekonomickým dohledem a regulací státu. Zajistili jsme, že jak neviditelná, tak i viditelná ruka mají plný potenciál. I podle Adama Smithe je důležitá redistribuční role vlády, která má zajistit, aby veškeré zdroje nebyly koncentrovány v rukou několika jedinců. Jedině tak dosáhneme harmonie a stability.
Zahraniční pozorovatelé lidských práv tvrdí, že Čína omezuje lidská práva, ale v souvislosti s pořadatelstvím Olympijských her doufali v uvolnění poměrů. Opak byl ovšem pravdou. Jak byste reagoval?
Pořádáním Olympijských her se Čína stala otevřenější, což si mohl všimnout každý nezaujatý návštěvník. Svoboda projevu a médií je garantována za významné podpory čínské vlády a stejně se snažíme chránit i lidská práva. Samozřejmě nejsme bezchybní v oblasti lidských práv – je pravda, že v některých oblastech máme problémy, ale pokračujeme s jejich zlepšováním.
Když jsem v čínském hotelu zkusil zadat heslo „náměstí Nebeského klidu“ na internet, zablokovalo se mi vyhledávání. Můžete být pokročilou společností pokud nemáte svobodu informací?
Čína nyní má přes 200 milionů uživatelů internetu a není pochyb, že ho mohou používat svobodně. Na druhou stranu ke zlepšení státní bezpečnosti, Čína, stejně jako mnohé jiné země světa, zavedla určitá omezení. V Číně na internetu můžete nalézt mnoho příspěvků, které jsou velmi kritické vůči vládě. A právě skrze tyto kritické názory se snažíme identifikovat možné problémy a zlepšit naši práci. Nemyslím si, že by se systém nebo vláda měly bát kritických pohledů na věc.
Tady je fotografie, jak stojíte na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Jaké poučení jste si odnesl z řešení tohoto problému? Bylo nutné zastavit politické reformy? Myslíte si, že za 25 let budou v Číně národní volby, kde bude fungovat politická soutěž?
Věřím, že s postupujícími ekonomickými reformami musí přijít i ty politické. Stejně jako náš vývoj je komplexní, musí být takové i reformy. Hádám, že jádrem vaší otázky je demokratický vývoj v Číně. Tady můžeme hovořit o třech pokrokových oblastech. Zaprvé musíme postupně zlepšit systém demokratické volby, aby státní moc skutečně patřila lidem a sloužila jim. Zadruhé potřebujeme vybudovat nezávislé a spravedlivé soudy a řídit zemi podle patřičného práva. Za třetí bychom měli podpořit větší transparentnost ve vládních záležitostech.
Musíme s ohledem na čínské speciální podmínky vybudovat přesně takový systém, který bude Číně pasovat. Je těžké určit, zda se to povede za 25 let, ale myslím si, že čínská demokracie bude stále růst. Za 20 nebo 30 let bude demokratičtější a spravedlivější a právní systém bude fungovat. Socialismus, jak můžeme vidět, bude zrát a zlepšovat se.
Říkal jste, že jste četl díla Marka Aurelia. Je to slavný stoický filozof. Vždycky jsem v jeho díle nacházel myšlenku, že se člověk nemá zabývat jen sám sebou, svými zájmy, ale má pracovat spíše pro společnost jako celek. Ale když dnes přijedu do Číny, překvapuje mne, jak moc individualismu a konzumu tu potkávám. Snažíte se vyslat k Číňanům signál, aby méně mysleli na sebe a více na společnost?
Je skutečně pravda, že jsem četl Marka Aurelia při mnohých příležitostech a jsem jím hluboce zaujat. Velmi si cením mravních zásad a domnívám se, že podnikatelé, ekonomové a státníci by měli věnovat svou pozornost etice a morálním hodnotám. Když se zamyslíme nad současnou ekonomií, napadnou nás povětšinou firmy, kapitál, trhy, technologie a podobně. Možná zapomínáme na přesvědčení a zásady. Pouze pokud spojíme tyto dva faktory, dostaneme úplný pohled na ekonomii. Aktuální ekonomický kurs Číny umožnil některým firmám profitovat na úkor etiky. Neměli bychom dovolit, aby se to dělo, proto obhajujeme firemní, zaměstnaneckou a sociální etiku.
Dovolte mi položit poslední otázku. Pravděpodobně jste sledoval americké prezidentské volby. Jaká je vaše reakce na tento podivný závod?
Prezidentské volby by měl rozhodnout americký lid. Jsem sám zvědavý, jak budou americko-čínské vztahy po této volbě vypadat. V posledních letech se vztahy obou zemí velmi rozvinuly, proto doufám, ať vyhraje kdokoliv, bude pokračovat v rozvíjení dialogu s Čínou. A Čína bude usilovat o rozvoj vzájemných vztahů nehledě na to, kdo prezidentský úřad převezme.
Autor: Fareed Zakaria, Newsweek, 6. října 2008