Marie Bydžovská, Euroskop, 9. října 2008
V sídle Senátu Parlamentu ČR se z iniciativy předsedy Přemysla Sobotky uskutečnilo historicky první setkání předsedů parlamentů z 11 středoevropských zemí bývalého sovětského bloku a Rakouska. Jelikož některé státy mají dvoukomorový parlamentní systém, účastnilo se setkání 16 předsedů národních parlamentů. Vpředvečer českého předsednictví Evropské unie diskutovali o možnostech spolupráce a o aktuálních politických otázkách jako je budoucnost ratifikace Lisabonské smlouvy nebo přístup Evropské unie k řešení Gruzínské krize. Mezi jinými významnými představiteli středoevropských států se summitu zúčastnil také předseda Národní rady Slovinské republiky pan Blaž Kavčič. Zeptali jsme se ho m.j., jaké měl zkušenosti s předsednictvím EU.
Euroskop: V České republice se v současnosti živě diskutuje o nastávajícím českém předsednictví EU. Všichni víme, že Slovinsko bylo první „novou členskou zemí“, která se ujala tohoto postu. Jak byste shrnul zkušenosti ze slovinského předsednictví?
Předsednictví Evropské unie bylo rozhodně velkou výzvou pro novou členskou zemi jako je Slovinsko. Slovinsko je jedním z menších členů EU a podle obecných hodnocení se zhostilo svého úkolu velmi dobře a úspěšně. Pro ilustraci, co předsednictví znamenalo: během půlročního předsednictví muselo být zorganizováno přibližně pět tisíc akcí. Samozřejmě, že největší část tohoto těžkého úkolu padla na bedra vlády, ale některé důležité projekty pořádal také parlament. Slovinsko má dvoukomorový parlament, větší pravomoci drží první komora, která také měla více úkolů, jimiž se podílela na předsednictví. Ale také druhá komora silně podporovala tyto aktivity. Zaměřili jsme se na aktivity v rámci COSAC a COFAC (pozn. redakce COSAC je Konference výborů pro evropské záležitosti parlamentů EU a COFAC je Konference výborů pro zahraniční věci parlamentů EU). Uspořádali jsme konference, snažili jsme se napomoci tomu, aby zásadní otázky evropské integrace postoupily v průběhu našeho předsednictví dále. Mohli jsme slyšet názory, že výsledky našeho předsednictví nebyly nijak dramatické, ale některé důležité otázky se posunuly dále. Například klimaticko-energetická agenda, nebo také otázka vytváření vztahů s Ruskem.
Zaznamenal jste v rámci setkávání COSAC nějakou užší spolupráci zástupců parlamentů nových členských zemí?
Vztahy s parlamenty nových členských zemí se stále vytvářejí a stále nefungují tak, aby mohly naplnit svůj plný potenciál. Myslím, že tento pražský summit je velmi důležitým krokem při posilování spolupráce středoevropských parlamentů. Neměli bychom však zavřít oči před tím, že se v nových členských zemích některé ze strategických stanovisek mírně odlišují.
Vznikly za dobu členství v Evropské unii nějaké koalice mezi středoevropskými státy?
Máme rozdílné pohledy, které vycházejí z rozdílných historických zkušeností. Nyní jsou všude silné emoce ve vztahu k problémům v Gruzii. Tyto události samozřejmě vyvolávají špatné historické vzpomínky pobaltských států a zemí jako Česká republika nebo Polsko. Jsou samozřejmě také nové členské státy, které mají trochu vyváženější pohled na tyto události. Mezi středoevropskými zeměmi existuje i velmi rozdílný pohled na Spojené státy, některý velmi kritický, některý méně kritický. Toto jsou všechno velmi důležité otázky, o kterých budeme muset debatovat bez přílišné předpojatosti a ponechat emoce stranou. Situace ve světě je čím dál komplexnější a my rozhodně potřebujeme silnou a racionální Evropskou unii, která by stabilizovala dnešní světové procesy.
Myslíte si, že je nezbytné ratifikovat Lisabonskou smlouvu?
Osobně mám určité výhrady vůči Lisabonské smlouvě. Jsem toho názoru, že krátký ústavní dokument by byl mnohem transparentnější pro evropské občany. Je jen velmi málo lidí, kteří znají alespoň několik nejdůležitějších faktů o Lisabonské smlouvě. Je to velmi komplexní dokument. Parlamenty, které jej ratifikovaly také neprozkoumaly dokument velmi podrobně. Ale na druhou stranu si myslím, že Lisabonská smlouva musí být ratifikovaná. Je to dokument, který spojí Evropskou unii dohromady. Protože pokud by EU držela pohromadě pouze díky ekonomické integraci, není to dostatečná odpověď na kritické otázky dnešního světa. Musíme mít také nějakou politickou koordinaci ve společné zahraniční politice.
Je ratifikace Lisabonské smlouvy nezbytná pro budoucí rozšíření EU, nebo je možné přijmout nové členy aniž by byla ratifikovaná Lisabonská smlouva?
Myslím, že Lisabonská smlouva je velká výzva. Pokud Evropská unie nebude schopná shodnout se na Lisabonské smlouvě, potom je na místě zásadní otázka, jaký má význam přijímání nových členů.
Jaká byla slovinská pozice vůči Gruzínské krizi a iniciativě prezidenta Sarkozyho. Udělala Evropa dost, nebo měla vyvinout více úsilí při řešení krize?
Nemohu říci oficiální slovinskou pozici. To bych se musel dotázat vlády. Mé osobní přesvědčení je, že bychom na lidské úrovni měli vyjádřit veškerou možnou solidaritu s Gruzií a také s lidmi z jiných částí světa, kteří trpí. Dříve, než však odsoudíme někoho jako jedinou stranu, která by měla být obviňována, měli bychom být trochu opatrnější. Já osobně, což je i pozice slovinské vlády, podporuji rozhodnutí EU k této otázce. Plně podporuji také iniciativy a myšlenky prezidenta Sarkozyho. Co se týče iniciativ prezidenta Sarkozyho, chtěl bych upozornit na jeho nedávný výrok, který zveřejnily Financial Times. Týká se jiné aktuální krize a to krize finančních trhů. Sarkozy vyjádřil výhrady vůči systému „laissez-faire“ . Plně s ním souhlasím, když řekl, že druhou stranou není návrat ke státem vlastněným podnikům nebo odmítnutí tržního hospodářství. Tržní hospodářství a parlamentní demokracie jsou páteří dnešní společnosti. Ale moderní státy a moderní EU musí najít lepší odpovědi na procesy probíhající v současném světě.
Autor: Marie Bydžovská