Tereza Vávrová, Marie Bydžovská, Euroskop, 27. října 2008
Současná energetika, její dopady na mezinárodní politické vztahy a na životní prostředí – takové bylo hlavní téma konference, kterou minulý týden pod názvem Pražské energetické fórum uspořádal think-tank „Ano pro Evropu“. Závěrečný panel otevřel téma vztahů Evropské unie a Ruska ve světle společné energetické budoucnosti. Debatovalo se zejména nad plánovaným strategickým partnerstvím.
Jednotlivé příspěvky se týkaly především potřeby partnerství s Ruskem, na níž se všichni diskutující snadno shodli – zazněly ovšem odlišné názory ohledně pojetí tohoto vztahu ze strany Evropské unie. Jako první podtrhl význam energetiky Gerhard Sabathil, zástupce Evropské komise, když poukázal na energetickou bezpečnost jako výzvu dnešnímu světu, ohroženému rostoucím nacionalismem, terorismem a současně rychlým rozvojem technologií.
Připomněl, že Evropa je v postavení většinového importéra energie: 54% veškeré spotřeby EU pochází z mimoevropských zdrojů. Podle Sabathila je tato situace neudržitelná, neboť poptávka na evropských trzích stále roste a podle všech prognóz bude vzrůstat i nadále. Jak si má tedy EU pojistit dodávky energetických surovin? Sabathil soudí, že je třeba jednat s tím, kdo prodává 70% importovaného plynu, s třetím nejdůležitějším obchodním partnerem unie, tedy s Ruskem.
Ignorovat Rusko se nevyplatí
Vztah Evropy a Ruska pojmenoval Gerhard Sabathil jako vztah vzájemné závislosti, který má jistý potenciál pro energetickou spolupráci. Evropa od tohoto vztahu čeká jistotu dodávek energie a Rusko jistotu poptávky. Obě strany se dle názoru zástupce Evropské komise tímto vztahem mohou obohatit. Jak? Sabathil nečekaně navrhl podporu EU ruskému členství ve WTO (Mezinárodní obchodní organizaci), kam se Rusko již deset let marně snaží vstoupit. Kombinace členství Ruské federace ve WTO a nové partnerské smlouvy s EU má být maximálním přínosem evropské energetické bezpečnosti. Vzájemné partnerství má být vnímáno jako příliš cenné, než aby jím EU pohrdala.
Podobný postoj zaujal i předseda Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny ČR Jan Hamáček, který rozvinul svou vizi pragmatické spolupráce s Ruskem. Podle Hamáčka nemáme na výběr – a proto musíme důkladně zvážit své zájmy a výhrady proti partnerství. Výsledkem má být zahraniční politika bez předsudků. EU má vůči Rusku zvolit pragmatický přístup bez ideologických nánosů, protože stejně nemůže Rusko „vychovat“ – měla by se tedy soustředit na hlavní zájmy partnerství. Hamáček představil vzájemný vztah na obchodní bilanci, kdy EU potřebuje ruský plyn a Rusové zase evropské peníze. Podtrhl, že EU je tradičně solventní a platící zákazník. Svůj příspěvek shrnul do apelu: definujme si jasně své energetické priority a neignorujme Rusko, protože by to bylo příliš drahé.
Partnerství je nutnost
Uzavřít energetické partnerství s Ruskem je naprosto zásadní – tento názor na konferenci zastával i Patrick Allard z francouzského ministerstva zahraničních věcí, který označil energetickou bezpečnost za „veřejné blaho“ – a tedy za všeobecnou nutnost. Jeho příspěvek byl výjimečný tím, že neobhajoval „měkký„ přístup k ruskému partnerovi. Podtrhl obchodní charakter vztahů a z toho plynoucí tvrdý přístup: zákazník versus prodejce. Na druhou stranu by se Allard za každou cenu snažil vyhnout tomu, aby bylo Rusko jediným zásadním dodavatelem surovin pro unii.
Panel uzavíral Sasha Müller-Kröner, německý environmentalista, který v podstatě jen doplnil předchozí teze připomínkou klimatické problematiky. Kröner zdůraznil, že Rusko se ve své energetické angažovanosti musí zapojit do diskuse o klimatických změnách. Vytkl Evropské unii, že komunikuje především s USA, Indií a Čínou a na Rusko zapomíná. Podle něj by se měl klimatický balíček ve zmenšené podobě stát jedním ze základních kamenů společného partnerství.
V závěrečné diskusi panelisté potvrdili, že Rusko je pro Evropu nepostradatelným partnerem, o jehož náklonnost EU musí usilovat. Nedostatkem energetických surovin netrpí pouze evropské státy, ale i Čína, která s Ruskem jedná. Proto je jasně vymezené strategické partnerství jakousi nevyhnutelnou potřebou starého kontinentu. Záleží ovšem na tom, do jaké míry bude EU schopna posunovat hranice svých zásad vzhledem k lidským právům a politickým tlakům ve Střední Asii. Zástupce Evropské komise na závěr vyslovil názor, že současná vzájemná závislost by měla být v budoucnu doplněna i vzájemnou odpovědností.
Bez jádra to nepůjde
Během panelové diskuse, věnované obnově jaderné energetiky, vystoupil na Pražském energetickém fóru i státní tajemník Ministerstva financí Slovenské republiky Peter Žiga. Jadernou energetiku označil za důležitý prvek při udržení energetické bezpečnosti. Slovensko proto ve strategii rozvoje energetiky do roku 2030 plánuje nejen zvyšovat výkonnost současných jaderných elektráren (dostavit 3. a 4. blok elektrárny Mochovce), ale také vystavět novou atomovou elektrárnu v lokalitě Jaslovské Bohunice.
Člen tzv. Pačesovy komise Vladimír Dlouhý shrnul výhody a nevýhody jaderné energetiky. Z hlediska hospodářské efektivy je podle něj jaderná energie efektivní vzhledem ke svým nízkým nákladům a do budoucnosti jsou její náklady dobře odhadovatelné. Pokud pomineme problematiku ukládání odpadů, je její výhodou snadná skladovatelnost a ze statistického hlediska má dokonce podle slov Vladimíra Dlouhého „excelentní bezpečnostní historii“. Další výhodou jsou téměř nulové emise oxidu uhličitého. Za její nevýhody považuje Dlouhý naopak její omezené možnosti využití, skladování vyhořelého paliva a rizika vůči životnímu prostředí. Za největší výzvu považuje institucionální a technické zamezení rizika zneužití jaderného materiálu teroristickými skupinami k výrobě atomových zbraních.
Stejně jako Vladimír Dlouhý mluvil o příležitostech a hrozbách jaderné energie i Roman Portužák z českého Ministerstva průmyslu a obchodu. K výhodám jaderné energetiky přidal skutečnost, že jsou k ní potřeba technologie na vysoké úrovni, které se koncentrují především v rozvinutých zemí a nehrozí proto odsun průmyslu do rozvojových zemí v takové míře jako v případě jiných odvětví.
Atomová energie se „sejde“ se zelenými hnutí
Vladimír Dlouhý i Roman Portužák předpokládají, že v budoucnosti se zelená hnutí smíří s jadernou energetikou. Vladimír Dlouhý odhaduje, že k tomu dojde v horizontu deseti až patnácti let. Důvodem pro tyto předpovědi je skutečnost, že Evropská unie směřuje k hospodářství s co nejnižšími emisemi oxidu uhličitého. V současnosti jednají státy Evropské unie o schválení tzv. energeticko-klimatického balíčku. Pokud dojde k jeho schválení, zaváží se jednotlivé členské státy ke snížení emisí oxidu uhličitého o dvacet procent do roku 2020. A právě jaderná energetika může napomoci státům, které doposavad zakládaly výrobu energie na uhlí, splnit požadavky Evropské unie. Vladimír Dlouhý předpovídá, že v budoucnosti bude česká energetika založena na jaderné energii a obnovitelných zdrojích. K většímu souladu s ekologickými hnutími by podle Dlouhého měl přispět také očekávaný nástup reaktorů čtvrté generace.
Uhlí, které nespálíme v Česku, spálíme v Rusku
Jako zástupce podnikatelů a zdravého rozumu se uvedl Pavel Bartoš, víceprezident Hospodářské komory ČR. Energetika je podle něj v rukou politiků, kteří jí nerozumí. Podle Bartoše je velkou chybou, že řešíme energetické otázky z regionálního pohledu, protože zásadní jsou globální úvahy. „Uhlí, které nespálíme v Česku, spálíme v Rusku,“ řekl Bartoš. Svůj výrok vysvětlil tím, že Rusové šetří ropu a plyn na vývoz a sami spalují uhlí. Náš energetický mix bychom proto podle něj měli vytvořit ze surovin, které máme k dispozici.
Pavel Bartoš mluvil také o energeticko-klimatickém balíčku a zvyšování energetické účinnosti. Bartoš zdůraznil, že je důležité rozhodnout, v které oblasti je nejefektivnější vydávat finance. Podle něj je nejefektivnější podporovat zvyšování energetické účinnosti. Za efektivnější považuje snižování energetické náročnosti průmyslu, než úspory v domácnostech. Připomněl, že znečištění také není způsobeno pouze oxidem uhličitým, ale je potřeba snižovat i jiné druhy znečištění jako např. polétavý prach na Ostravsku.
Jaké jsou vyhlídky jaderné energetiky?
Ve velmi optimistickém duchu vůči atomové energii, při kterém podle slov moderátora diskuze Martina Komárka zajásal v posluchačích „každý atom“, byly vedeny všechny příspěvky. Nabízí se však mnohé otázky. Členské státy EU jsou v otázce atomové energie rozdělené. Země jako Francie a Finsko se na ní silně spoléhají, zatímco jiné země jako Rakousko, Irsko nebo Švédsko formálně s jadernou energií nesouhlasí. Také v programovém prohlášení současné vlády stojí, že vláda nebude plánovat a podporovat výstavbu nových jaderných bloků. Můžeme proto předpokládat, že debata o jaderné energetice bude během českého předsednictví pokračovat a nalezení shody nebude jednoduché ani v rámci České republiky, ani na evropské úrovni.
Autor: Tereza Vávrová, Marie Bydžovská, Euroskop
