Tereza Vávrová, Euroskop, 13. listopadu 2008
„Současná Evropská bezpečnost a obranná politika – a její plnění v rámci aktuální předsednické trojky“: takové bylo jedno z témat mezinárodní konference, kterou pořádala pražská pobočka Friedrich Ebert Stiftung a sdružení Europeum v rámci projektu „Think Global – Act European.“ Panelisté debatovali nad „proměnami obranné politiky v období předsednického tria a po něm“ – a nutno podotknou, že pouze francouzská zástupkyně se snažila přiblížit postoj své země a její vedení této agendy evropské politiky. Ostatní řečníci se zamýšleli spíše nad budoucností.
Claudia Major z curyšského Centra pro bezpečnostní studia a současně bývalá francouzská vládní expertka na otázky bezpečnosti se pokusila charakterizovat kroky francouzského předsednictví v této oblasti. Na úvod poukázala na velká očekávání, jež vůči Francii a jejímu ambicióznímu prezidentovi panovala. Podle ní je to právě Francie společně s Velkou Británií, kdo primárně určuje evropskou obrannou politiku. A čím přispělo francouzské předsednictví? Major mluvila zejména o „malých ale významných krocích, které Francie podnikla, konkrétně o zajištění kontinuity Evropské bezpečnostní a obranné politiky, otevření debaty nad vazbou k NATO a o následném úspěšném zvládnutí krizí v Gruzii.
Francouzské vedení mělo aplikovat zásady Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP) a to se podle Claudie Major ukázkově podařilo v rusko-gruzínském konfliktu, kde prezident Sarkozy uspěl s pozicí EU a jejím krizovým managementem, který okamžitě vyjednal civilní mise.
Na závěr příspěvku Claudie Major zmínila, že Francie otevřela debatu o nutnosti posílení evropských vojenských sil, neboť navrhla vytvoření společného fondu, do něhož členské země EU budou přispívat na dobrovolné bázi a z něhož se bude vyzbrojování financovat. Myšlenku, že evropské země mohou tímto způsobem sdílet svůj vojenský potenciál, podtrhla Major poukazem na nedostatečné aktuální vyzbrojení jednotlivých členů EU.
Evropská vojenská skupina
Tohoto tématu se v zápětí chopil další řečník, Sven Biscop z Institutu Egmont v Bruselu, který spíše než společný fond prosazoval vytvoření evropské vojenské skupiny. Podle něj by se v ní měly jednotlivé země angažovat pomocí svých nejlepších jednotek. Má-li například Česká republika kvalitní protichemickou jednotku, mohla by ji dát skupině k dispozici. Podle Biscopa je především nutné získat přehled, v jakém stavu se národní armády aktuálně nacházejí. Celoevropským problémem ovšem pro oba koncepty zůstávají odlišné výdaje na zbrojení jednotlivých států: zatímco v roce 2007 vydaly na zbrojení Velká Británie, Irsko a Francie skoro 8% HDP, zbytek unijních členů vydává průměrně kolem 3%.
EBOP tak podle Biscopových slov postrádá konkrétní strategii a nelze ji rychle a účinně naplňovat. Současně podotkl, že bez Lisabonské smlouvy zůstávají možnosti evropského vyzbrojování a reformy bezpečnostní a obranné politiky v nedohlednu.
Bezpečnostní strategie – hlavní téma zahraniční politiky EU
S tímto názorem se neztotožnil navazující řečník Antonio Missiroli ze střediska Evropské politiky v Bruselu. Missiroli úvodem odmítl souvislost EBOP s Lisabonskou smlouvou, s odůvodněním, že jde o nezávislou politiku EU. Za základní kámen úrazu označil financování evropských civilních a vojenských misí, které bude potřeba zreformovat. V souvislosti se změnou financování (jejíž příklad ovšem nenavrhl) zdůraznil i potřebu redefinovat současnou aplikaci EBOP. Podle Missiroliho musí Evropa s bezpečností tématikou oslovit veřejnost a informovat ji o misích EU v zahraničí a lépe „komunikovat nejnaléhavější celoevropské otázky. V době, kdy již neexistuje železná opona, ale globalizace, kdy postrádáme vlastní identitu a čelíme rozpínajícímu se nacionalismu, musí podle něj Evropa ze své bezpečnostní strategie udělat hlavní téma zahraniční politiky.
Tuto tezi víceméně podpořil Tomáš Weiss, zástupce pořádajícího think-tanku Europium, který se však následně vydal cestou kritiky EBOP. Zdůraznil, že pokud v současné době nevíme jistě „co a proti komu bránit, měli bychom se v rámci Evropy zaměřit na civilní mise. Tam podle Weisse hrozí jistá nejednoznačnost a splývání nasazovaných civilních a vojenských sil. Hovořil dokonce o militarizaci evropské policie, která v rámci zahraničních misí často vojensky participuje na civilních misích.
Weiss dále podtrhl skutečnost, že EBOP byla založena jako krizový management EU, nikoliv jako obranná aliance. Z toho také vyplývá její misijní rozměr. Jediný důvod proč si podle Weisse ponechat EBOP je, že patříme k NATO (tedy k obranné alianci), jež v současnosti tento typ civilní spolupráce nemá. Na závěr podtrhl, že francouzské, české ani švédské předsednictví změnu EBOP pravděpodobně nepřinese, bude pouze využívat a aplikovat dosavadní strategie.
Autor: Tereza Vávrová, Euroskop
