Ruská lekce Evropské unii

13.11.2008
Economist

Evropská unie obnoví s Ruskem rozhovory o novém strategickém partnerství. Dohodla se na tom 10. listopadu v Bruselu převážná většina ministrů zahraničí zemí EU. Vyjednávání, která Brusel pozastavil počátkem září v reakci na srpnový ruský vojenský zásah v Gruzii, budou obnovena i přes odpor Litvy. Evropská unie tak musí zápasit s vlastní nejednotností.

Pro obnovení rozhovorů vznesly státy EU na společném summitu začátkem září podmínku, že se ruské vojenské jednotky musí vrátit do svých pozic před 7. srpnem, kde se nacházely před vypuknutím konfliktu s Gruzií. Do té doby měla EU zastavit jednání o strategickém partnerství. Ovšem Rusku jde o novou smlouvu méně než Evropě. Dvě třetiny exportu do Evropy tvoří ropa, zemní plyn a důležité kovy, které se budou prodávat i bez příslušné dohody. Evropa na druhou stranu utrpěla pozdržením jednání ztráty a ministři zahraničí některých zemí EU začali tlačit na obnovení jednání i přes dodržení podmínek zářijové deklarace.

Problém je v tom, že EU definující se jako „soft-power dala prostřednictvím svého nejvyššího orgánu – shromáždění všech 27 hlav států – své podmínky jasně najevo. Měla by teď chovat, jako že o nich nikdy neslyšela? Jeden z bruselských diplomatů soudí, že by takovéto jednání bylo katastrofou. EU musí svůj vztah k Rusku jasně nadefinovat, protože tváří v tvář Rusku, přestupujícímu mezinárodní konvence, jí nic jiného nezbývá.

Na aktuálním summitu prosazovaly Velké Británie a Švédsko, aby se s Ruskem jednalo s výrazným akcentem na srpnový konflikt, naopak Německo, Francie a Itálie chtěly obnovit jednání bez zbytečných tenzí a dramatizací. Odložit jednání o partnerství nejvíce zraňovalo Evropu a její trh nabízí se argument, ale odložit jednání bylo také podmínkou, již si sama EU vůči Rusku stanovila.

Užitím těchto sankcí zastavila EU, vedená francouzským prezidentem Sarkozym, ruská vojska před obsazením Tbilisi a svržením Saakaschviliho vlády, tvrdí mnozí. Ale zdaleka není jasné, že právě EU Rusy skutečně zastavila. Projdeme-li si „řeč k národu ruského prezidenta Medvedeva z 5. listopadu, zarazí nás jeho rétorika vůči USA ale i Evropě. Medvedev hovořil hlavně o stavu ruské byrokracie, o prodlužování prezidentského období ze 4 na 6 let. Ale v několika minutách, které USA a Evropě věnoval, řekl mnohé.

Za hlavní události tohoto roku ruský prezident viděl srpnový konflikt s Gruzií a finanční krizi. Za oba problémy, podle něj, mohou Spojené státy a jejich rozpínavost, arogance a sobectví vůči světovému trhu. Také navrhl jako případnou odpověď k rozšíření NATO a vystavění protiraketového systému do Evropy umístění raket krátkého doletu Iskander do Kalinigradu, na hranice s Evropou.

Přes takovýto projev, který většina států prosazujících dohodu s Ruskem, EU přehlasovala litevské námitky a rozhodla se plánovaná summit EU-Rusko ve francouzské Nice v pátek 14. listopadu uskutečnit. Takováto situace nabízí domněnku, že představě oné „soft diplomacie, kterou EU vykonává, sama nevěří. Rozhodně zářijový postoj EU, kdy oslavovala blesku rychlou jednotu, se ukázal jako dlouhodobě nekonzistentní.

Autor: Euroskop

Sdílet tento příspěvek