09.12.2008
Euroskop
„Nabručený strýček Václav,“ i tak hodnotí týdeník Economist (6. 12. 2008) výstup prezidenta Václava Klause na obědě s evropskými poslanci minulý týden u příležitosti českého předsednictví. Člověk by řekl: dobré jídlo, inteligentní společnost a příjemné prostředí, ovšem právě projev českého prezidenta dodal celé akci poněkud rozporuplný charakter.
Známý euroskeptik Klaus byl dotázán, co si myslí o politikách EU a jak by s nimi měla naložit Česká republika v době svého předsednictví. Prezident pokaždé nabručeně reagoval, že byl proti EU a nemá důvod se k tomu vyjadřovat. Dále se vyslovil, že předsednictví malých států v Unii nemá význam, protože její chod určují velké národy. Tomu podle něj odpovídal i charakter slovinského předsednictví.
Vzhledem k českému předsednictví nehrál tento oběd skoro žádnou roli, ale jasně se tu demonstrovaly názory a postoje, které mu mohou výhledově škodit. První problém představuje Klausova na hlavu státu neobvyklá hrubost. Druhým je fakt, že není hloupý – má pravdu v tom, že Lisabonská smlouva dává větší moc silným státům a utěšuje malé většími pravomocemi Evropského parlamentu. Současně dokazuje francouzský plán nadále pořádat summity pro země eurozóny, jejímž členem ČR není, že se českému státu příliš nevěří. Nakonec třetím problémem je, že ač prezident Klaus nemá přímé nástroje, jak se zapojit do českého předsednictví, už pro jeho zpochybnění udělal víc než dost. Což je škoda, protože Češi mají i dobré nápady.
Například jsou zastánci volného trhu. Premiér Topolánek označil společnou zemědělskou politiku za „nesmyslnou a požaduje vytvoření společné energetické politiky, jež by snížila energetickou závislost Evropy na Rusku. Současně pojmenoval aktuální vztahy s Ruskem jako deformované národními zájmy jednotlivých členských zemí. V rámci českého předsednictví se plánuje více soustředit na východní partnery EU, například Ukrajinu.
Prezident Klaus toto poselství poněkud znectil svým obdivem k Vladimíru Putinovi a ostrou kritikou vládní podpory Gruzii za letošní srpnové krize. Klaus rovněž tvrdí, že nepodepíše ratifikaci Lisabonské smlouvy dokud neproběhne druhé irské referendum. Neschválení Lisabonu ubere českému předsednictví na důvěryhodnosti.
Nevyhnutelně tak problémy české domácí politiky prosakují na evropskou úroveň. Klausův nesouhlas s Topolánkem se projevil i na odchodu z postu čestného předsedy ODS. Ve vládních kruzích aktuální situace připomíná rodinné přípravy na svatbu, kterých se nechce účastnit nabručený strýček. Někteří doufají, že upřednostní rodinné dobro a bude mlčet, nikdo však neví, co skutečně podnikne. Prezident Klaus se vidí jako státník hájící české zájmy a liberalismus. Ale s nadcházejícím předsednictvím nahrává jeho hrubost spíš evropských odpůrcům liberalismu, což není ani sympatické ani chytré.
Autor: Euroskop
