Jan Urban, Týden, 22. 12. 2008
Novináři si dovolili zpochybnit pravdomluvnost Declana Ganleyho. Těžko se divit. Člověk, který vstoupil do politiky teprve v roce 2006, perfektně vedenou kampaní zablokuje ratifikaci lisabonské smlouvy v Irsku, a způsobí tak bolení hlavy celé Evropské unii. Odmítá ovšem prozradit, kde sebral dva miliony eur, které kampaň podle odhadů stála.
Pan Ganley se vstupem do politiky stal veřejným činitelem a na žádné hájení nemá nárok. Českým euroskeptikům se to nelíbí. Prezidentův tajemník Ladislav Jakl popisuje legitimní tázání novinářů jako „folklor. Novináři prý také obviňují Declana Ganleyho „bez důkazů. Čeští euroskeptici si, při vší úctě k jejich názoru, asi budou muset najít jinou ikonu než irského barona Prášila.
Ganley nedávno řekl Hospodářským novinám, že zbohatl počátkem devadesátých let na vývozu hliníku z ruského Krasnojarsku. Nikdo si ho tam ale nepamatuje – na rozdíl od válek zločineckého podsvětí, které nejméně do poloviny devadesátých let krasnojarský kombinát stoprocentně ovládalo. Lotyšský premiér vyvrátil Ganleyho tvrzení, že byl poradcem vlády v Rize. Nelze dohledat ani žádné z jeho údajných ruských a lotyšských exportních podniků.
V albánské kuponové privatizaci přišly desetitisíce lidí na mizinu díky skupování kuponů pyramidovým způsobem. Ganley byl tamním zřejmě vůbec nejúspěšnějším „Viktorem Koženým, ale v irské televizi vykládal, že to vůbec netušil. Prostě si nevšiml, že o tom v té době psaly všechny noviny.
Asi měl plné ruce práce se sítí svých televizních stanic ve Střední Americe, o které také tvrdil, že patří k jeho úspěšným projektům. Dokud novinářka Katie Hannonová z irské televize nezjistila, že tam žádnou televizi nikdy nevlastnil ani neprovozoval. Ještě to nestačí? Ono je toho totiž mnohem více.
Tak snad jenom něco pro pamětníky doby před listopadem 1989. Pro ty, kteří si ještě pamatují, že cestovat na Západ bylo privilegium, a ne právo. A že jste se museli hodně ponižovat a získat nějakých devět razítek a devizový příslib navrch, abyste se s pěti markami na den za západní hranice vůbec dostali. Byly i desetitisíce lidí, kteří po desítky let prostě nedostali ani pas.
Mozek Ganleyho kampaně a jeho bezpečnostní poradce se dnes jmenuje Constantin Grudgiev. Učí na univerzitě v Dublinu a před časem v rozhlasovém interview, které je dodnes na internetu, Irům s vážnou tváří tvrdil, že jeho rodina byla v Sovětském svazu na indexu a že ani on kvůli tomu nemohl studovat to, co chtěl. Ale na léto prý jezdili k příbuzným do Itálie…
Autor: Jan Urban