14.01.2009
Mirek Topolánek, premiér ČR, 14.1. 2009
Premiér Mirek Topolánek předstoupil před poslance Evropského parlamentu a představil priority českého předsednictví v Radě EU.
Předsednictví EU v srdci Evropy
I. Česká otázka je otázkou evropskou
Předstupuji před vás poprvé v roli předsedy Evropské rady. Česká republika převzala vedení Unie po Francii, což pokládám za více než symbolické. Francie sehrála významnou roli při zrodu moderního českého státu. Na francouzském dvoře vyrůstal náš největší král Karel IV., císař Říše římské, který po vzoru pařížské Sorbonny založil pražskou univerzitu, jednu z významných institucí evropské vzdělanosti. S Francií nás tedy pojí jak naplnění našich národních tužeb, tak prosazování univerzálních evropských hodnot.
Stejně jako nebylo snadné založit v Čechách univerzitu, která měla být porovnávána se Sorbonnou, není snadné převzít předsednictví v Radě EU po Francii. Vidím jen jedinou možnost, jak se tohoto úkolu se ctí zhostit. Nikoli náhodou jsem zvolil za příklad našeho spojení s Francií a zároveň s evropskými hodnotami středověkého panovníka. Karel IV. ve své politice nemohl hájit úzce české postoje, ale naopak musel integrovat a reprezentovat celou rozmanitou říši.
Evropská unie v jistém smyslu navazuje na středověký univerzalismus. Přinejmenším v tom, že nadřazuje společný mravní kodex a společný právní základ lokálním mocenským zájmům. Mluví se i o druhé Evropské unii: byrokratické, mocensko-technologické a odduchovělé. Já však věřím v onu první Evropu, v Evropu svobody, práva, idejí a pravidel.
V tomto universu hodnot, v němž je právo povýšeno nad osobu, nezáleží na velikosti země. To, na čem záleží, je schopnost sloužit společné myšlence. Rolí předsednické země není prosazovat své zájmy, ani rozhodovat. Její rolí je moderovat a inspirovat debatu. Dnes před vámi nestojím jako premiér České republiky, ale coby předseda Evropské rady. Názory, které budu na této půdě příštího půl roku reprezentovat, nebudou mými osobními, ani nepůjde o stanoviska české vlády. Půjde o konsensus 27 zemí vtělený do závěrů Evropské rady.
Nedovedu si představit, že bych zde mohl vystupovat jinak. Vy samozřejmě máte jako přímo volení poslanci Evropského parlamentu právo ptát se mě na cokoli a pokud vás to bude zajímat, vždy vám rád řeknu svůj názor, či vysvětlím český postoj. Já sám to však nepokládám za podstatné. Kolbištěm národních zájmů je Evropská rada, která tak také byla koncipována v nutně složitém systému vah a protivah evropské demokracie. Jejím primárním posláním ale je hledat společný průsečík, pro všechny přijatelný kompromis. A ten zde vždy budu důsledně, rozhodně a korektně hájit.
O nás Češích se v Unii říká, že jsme stále s něčím nespokojeni. Že patříme mezi kverulanty, kterých by se ostatní měli bát, že jsme národem husitů a exaltovaných národovců. Zásadně nesouhlasím s tímto typem výtek. Stejně jako náš první prezident T. G. Masaryk jsem přesvědčen o tom, že „Česká otázka“ je ve skutečnosti otázkou evropskou, že se vždy odvíjela v rámci celoevropského kontextu, v souladu se společnými evropskými hodnotami a ve spojitosti s vývojem v ostatních zemích.
Jak napsal Masaryk před sto lety ve druhém vydání své „České otázky“: „Naše literární a jazykové obrození národní dálo se se současným obrozením a novým vývojem všech národů evropských. Z toho vyplývá, že to naše obrození nebylo tak osamocené a zázračné, jak se obyčejně mluvívá, nýbrž že se v celku nevymyká všeevropskému vývoji.“
Mám za to, že tato slova jsou aktuální i dnes, kdy Evropská unie jako celek i jednotlivé státy hledají novou tvář Evropy. Tvář, v níž se budou zračit tradiční evropské hodnoty a která bude zároveň směle hledět do třetího tisíciletí. Tvář, která bude v duchu unijního motta „In varietate concordia“ výrazem jednoty a zároveň rozmanitosti. Češi podobně jako v 19. století přistupují do této debaty jako mladý a malý člen. Stejně jako tehdy se však zároveň pokládáme za dávnou součást velké rodiny hrdých evropských národů.
Svůj postoj k evropské integraci budeme mít možnost plně prokázat právě během příštích šesti měsíců. České předsednictví připadá na rok, který je významný z řady důvodů. Letos uplyne 5 let od historicky největšího rozšíření EU v roce 2004, které bylo symbolickým i praktickým završením procesu úspěšného znovusjednocení dříve rozděleného kontinentu. A tento rok oslaví Evropa 20 let od pádu železné opony, který umožnil návrat zemí bývalého sovětského bloku ke svobodě a demokracii.
V roce 2009 to také bude 30 let od prvních přímých voleb do Evropského parlamentu, který vy reprezentujete. V trojúhelníku unijních institucí je to právě parlament, který považujeme za zdroj přímé politické legitimity. Evropský parlament je jediným přímo voleným orgánem EU a s opakovaným voláním po zmírnění tzv. demokratického deficitu se tak v průběhu dekád zvyšovaly jeho pravomoci.
Konečně v tomto roce uběhne 60 let od založení NATO, které je nejdůležitější obrannou aliancí transatlantického prostoru. Aliance je ztělesněním bezpečnostní roviny euroatlantické vazby, která stvrzuje platnost našich evropských civilizačních hodnot na obou stranách oceánu.
V roce 2009 nás ovšem nečekají jen významná jubilea, ale také důležité a náročné výzvy. Musíme pokračovat v řešení institucionálních otázek. Mezinárodní roli EU otestuje nejen stále nedořešený konflikt v Gruzii, ale i nová eskalace napětí na Blízkém východě. Konečně se nám znovu palčivě připomíná otázka energetické bezpečnosti. Stejně jako tomu bylo u francouzského předsednictví tak kromě naplánovaných úkolů musíme čelit novým událostem. Přičemž další překvapení nejsou nikdy vyloučena.
II. Priority českého PRES
Dlouhodobou agendu Unie a vznik aktuálních problémů nemůže předsednická země ovlivnit. Co ovlivnit může a musí, je výběr předsednických priorit. Které zde, jak je zvykem, hodlám dnes představit.
Naší primární snahou bylo, aby tyto priority nereprezentovaly pouze český názor, ale aby reflektovaly jak kontinuitu vývoje v EU, tak postoje a představy jednotlivých členských zemí a politických proudů. Šlo nám o široké a konsensuální, nikoliv o konfrontační či jednostranné zadání. A i když je samozřejmě nemožné, aby byl s těmito prioritami každý stoprocentně spokojen, věřím, že každý z vás si v našem programu může vybrat něco, s čím se ztotožní.
Zároveň nijak nezastírám, že stejně jako pro každou členskou zemi je i pro Česko předsednictví příležitostí, jak upozornit na oblasti, ve kterých díky svému specifickému know-how můžeme Evropě něco přinést. Které to jsou?
Jako země závislá na dovozu plynu a ropy a bývalý stát východního bloku velice dobře rozumíme významu energetické bezpečnosti, jako podmínky nejen ekonomického blahobytu, ale i svobodné a nezávislé zahraniční politiky.
Coby nový členský stát s totalitní zkušeností si vážíme našeho členství ve společenství a považujeme za svoji morální povinnost posilovat spolupráci s těmi, kteří zůstali za dveřmi. Podobně jako Francie uplatnila své know-how ohledně Středomoří, chceme my přesvědčit Unii o významu Východního partnerství.
Třetí příspěvkem, který tu chci zmínit, je naše zkušenost s krizí bankovního sektoru, jíž jsme prošli koncem 90.let. Můžeme tak do aktuální debaty přispět našimi recepty a odborníky. Díky stabilizaci finančních institucí jsme dnes jednou z velmi mála zemí, které nemusely pumpovat peníze daňových poplatníků do záchrany bank postižených finanční krizí.
Naše předsednické priority odrážejí české know-how, respektují kontinuitu vývoje EU a nakonec i dobře odpovídají na aktuální problémy.
Jak nejspíš víte, mottem našeho předsednictví je EVROPA BEZ BARIÉR. Já k tomu dodávám podtitul EVROPA PRAVIDEL. Tato vize nabývá nového významu v současné politicky i hospodářsky neklidné situaci. Věříme, že pouze Evropa, která plně využívá svého hospodářského, lidského a kulturního potenciálu, dokáže ekonomicky a politicky obstát v globální soutěži, což v době krize platí dvojnásob.
Plnému rozvoji potenciálu Evropy brání řada vnitřních bariér, které bychom se měli snažit odstraňovat. Mám na mysli například poslední překážky v plném uplatnění čtyř základních svobod EU pro všechny členské země. Zbytečnou administrativní zátěž pro podnikatele. Či nedostatek propojení energetických sítí, který brání zvyšování energetické bezpečnosti a prohlubování vnitřního trhu s energií.
Na druhé straně Evropa bez bariér nemůže být Evropou bez PRAVIDEL a hranic. Odstraňování vnitřních bariér musí kráčet ruku v ruce s ochranou proti nelegálním aktivitám, které ohrožují bezpečí a zájmy Evropanů. Zejména v oblasti ochrany duševního vlastnictví, či nelegální migrace. Teprve toto jasné vymezení mantinelů nám umožní hrát aktivnější roli při boření vnějších bariér, například v mezinárodním obchodě a lépe tak využívat potenciálu a komparativních výhod evropských zemí.
K těmto zastřešujícím cílům bude Česká republika během šesti měsíců svého předsednictví směřovat při realizaci tří hlavních programových oblastí, „tří českých E“: 1. Ekonomika, 2. Energetika a 3. Evropská unie ve světě. S trochou nadsázky se dá říci, že tato 3 E se na počátku roku transformovala ve 2 G – Gas a Gaza. Jestliže E ve fyzice značí energii, pak G je symbolem pro gravitační zrychlení. A 2G, to je pro necvičený organismus docela slušné přetížení.
Předesílám, že bych tu mohl o jednotlivých prioritách a úkolech mluvit hodiny. Více, než všechna slova jsou však důležité dosavadní výsledky českého předsednictví. Dnes máme 14. ledna, to znamená, že jsme v čele EU dva týdny. Za tu dobu jsme stihli vyřešit komplikovaný problém s ruským plynem a vyjednat dohodu mezi oběma spornými stranami. Vedli jsme také evropskou delegaci do oblasti blízkovýchodního konfliktu, která absolvovala řadu náročných jednání se všemi aktéry.
To vše v době, kdy u nás doma panovala kritická situace kolem rekonstrukce vlády a kdy jsme byli vystaveni brutálním útokům opozice, která české předsednictví EU neodpovědně torpéduje a bere si zahraniční závazky země jako rukojmí ve vnitropolitickém boji. Myslím, že výsledky, kterých jsme přesto dosáhli, jsou více než pádnou odpovědí na pochybovačné hlasy, že Česká republika z objektivních i subjektivních důvodů vedení EU nezvládne.
Nyní k jednotlivým oblastem podrobněji.
První E: Ekonomika
České předsednictví se zasadí především o řádnou implementaci závěrů Deklarace summitu G20 z listopadu 2008 a závěrů Evropské rady z prosince 2008. Klíčovým předpokladem úspěchu je v souladu s těmito závěry zabránit nadměrné regulaci a vyhnout se protekcionismu – neboli dodržovat primární právo EU, dodržovat jednou daná PRAVIDLA. EU se nesmí před světem uzavírat, ale naopak musí usilovat o co největší otevřenost světového obchodu a vytěžit z ní maximum.
Na tomto místě si rád vypomohu slovy mého přítele Josepha Daula z frakce EPP_ED: „Aktuální ekonomická krize není porážka kapitalismu, ale spíše výsledek politických chyb a chybějících pravidel pro kontrolu na finančních trzích.“
Prioritními agendami budou revize směrnice o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí, dojednání směrnice regulující pojišťovnictví, nařízení o činnosti ratingových agentur a směrnice o institucích elektronických peněz. Dále bude předsednictví usilovat o revizi nařízení o platbách v eurech a v neposlední řadě o včasnou a řádnou implementaci cestovních map Rady pro hospodářské a finanční záležitosti přijatých v reakci na krizi vzniklou na finančních trzích. Současně je ale nezbytné důkladně zanalyzovat možnosti, které nám nabízí momentálně platná legislativa, a ty stoprocentně využívat.
Pouze hospodářsky silná a vlivná EU dokáže řešit důležité otázky světové politiky, bezpečnosti, obchodu či životního prostředí. Předsednictví se proto musí věnovat realizaci Evropského plánu hospodářské obnovy. Budeme přitom klást důraz na jeho zasazení do rámce Lisabonské strategie: po krátkodobých nástrojích pro posílení hospodářství bude čas na nástroje středně a dlouhodobé strukturální reformy.
Příkladem této důležité strukturální reformy je Společná zemědělská politika. Klíčové je stanovení rovných podmínek pro všechny ČS EU při vyplácení přímých plateb – a to jak pokud jde o výši plateb, tak i o systém jejich vyplácení (odstranění historických disparit, zohlednění různorodosti zemědělství jednotlivých ČS). CZ chce tuto dimenzi zohlednit v debatě o budoucnosti společné zemědělské politiky po roce 2013.
V dlouhodobém horizontu je nejlepší ochranou před drtivými dopady příštích krizí posilování konkurenceschopnosti EU. Jak už jsem zmínil jedná se o plné prosazování a uplatňování čtyř základních svobod, na nichž je EU založena. K nim bych přidal ještě „pátou svobodu“ – volný pohyb znalostí, čili tak trochu návrat k onomu zmíněnému středověkému univerzalismu.
Důležitým faktorem pro zlepšování konkurenceschopnosti je zkvalitňování regulace včetně snižování regulatorní zátěže, usnadňujícím podnikání především malým a středním podnikům. ČR se v této oblasti výrazně profiluje (Pražská deklarace z 8. května 2008).
V oblasti zahraničního obchodu se předsednictví zaměří na oživení diskuse na poli WTO. Zde přikládáme velký význam úspěšnému dokončení Rozvojového programu z Dohá (DDA). DDA představuje snahu o dosažení transparentní liberalizace obchodu na mnohostranné úrovni, která přinese dlouhodobé výhody. Pokud by jednání o DDA bylo přerušeno, předsednictví se bude snažit o zahájení reflexe mnohostranných obchodních nástrojů obchodu a podpoří větší intenzitu jednání v rámci dalších agend WTO.
A nesmíme zapomínat ani na investice do vzdělávání, výzkumu, vývoje a inovací, na zlepšování regulatorního prostředí a snižování administrativní zátěže. Zde budu citovat předsedu sociálně demokratické frakce Martina Schulze: „Evropa nemůže úspěšně konkurovat dalším regionům ve světě kvůli nízkým mzdám a sociálním standardům, ale kvůli technologickým inovacím, vyšší kvalitě práce, a kompetenci a vědomosti lidí.“ Pod tuto myšlenku se plně podepisuji.
Druhé E: Energetika
Druhá priorita stejně jako ta první zapadá do kontextu aktuálního vývoje. Jen bych řekl, že ještě naléhavěji a silněji. Světová krize může Evropu krátkodobě oslabit. Ale hrozící nedostatek energie by okamžitě a dlouhodobě zničil nejen evropské hospodářství, ale i naši svobodu a bezpečí. České předsednictví rozhodně bude pokračovat v úsilí o zajištění bezpečné, konkurenceschopné a udržitelné energetiky pro Evropu.
V oblasti Energetické bezpečnosti bychom se rádi zaměřili na tři dimenze této problematiky: za prvé na dokončení Druhého strategického energetického přehledu, jehož součástí je analýza střednědobé poptávky a nabídky energie v EU a na jejím základě vytipování vhodných projektů infrastruktury. Za druhé, na dokončení Směrnice o udržování minimálních zásob ropy a ropných produktů, kde podporujeme navýšení povinných minimálních zásob z 90 na 120 dní a za třetí, na revizi transevropských energetických sítí (TENs-E) , kde je součástí balíku legislativy k energetické bezpečnosti, který EK schválila v listopadu 2008 také Zelená kniha o evropských energetických sítích. Neméně významné je posílení infrastruktury na území ČS EU včetně stávajících přeshraničních propojení a realizace nových propojení energetických sítí. Ve všech souvisejících legislativních aktech doufáme v podporu Evropského parlamentu.
Přirozeně nám také půjde o diverzifikaci dodavatelských a přepravních cest. Je zřejmé, že například budování plynovodu Nabucco je otázkou nejvyšší priority, stejně jako podpora výstavby nových ropovodů. Dále musíme usilovat o diverzifikaci energetického mixu, včetně rehabilitace jádra a investic do nových technologií.
Ukázkou schopnosti dosáhnout energetické bezpečnosti v praxi je námi zprostředkovaná dohoda o vytvoření monitorovacího mechanismu při tranzitu ruského plynu. Cílem bylo obnovit základní důvěru mezi Ruskou federací a Ukrajinou a vnést do této problematiky elementární transparentnost. Podařilo se nám dosáhnout, aby se Rusko i Ukrajina podepsaly pod jeden text, což umožňuje obnovení dodávek do Evropské unie.
Nyní musí EU přijmout rozhodnutí a opatření, aby se v budoucnu vyhnula opakování krize s dopady na členské země. Je nutné zvýšit transparentnost v plynařském byznysu, je nutné diverzifikovat dodavatelské trasy a dodavatele. Je nutné diverzifikovat energetické mixy zemí EU. Je nutné seriózně uvažovat o rozvoji bezpečné jaderné energetiky. Je nutné urychleně realizovat vybudování infrastruktury uvnitř EU, aby byly členské země efektivně propojeny, což je podmínka pro vybudování efektivního trhu s plynem.
V oblasti Vnitřního trhu a infrastruktury je nezbytné usilovat o účinnou koordinaci operátorů přenosových soustav, o dobudování jednotného vnitřního trhu s elektřinou a plynem a zajistit dostavbu chybějících částí přenosové a dopravní infrastruktury.
Pokud jde o legislativní priority v této oblasti, chceme uzavřít 3. balíček pro vnitřní trh energií, tedy dokončit revizi dvou směrnic a dvou nařízení pro elektřinu a plyn, jejichž cílem je dokončení liberalizace trhu s elektřinou a plynem. Stejně tak máme za cíl uvést v život Nařízení i zřízení Agentury o spolupráci regulátorů.
Další oblastí je zvyšování energetické účinnosti, kterou se chce hlouběji zabývat švédské předsednictví, čímž se předsednické Trio FR-CZ-SWE popere s otázkou energetiky opravdu komplexně a ze všech stran.
Ač je tato priorita nazvaná Energetika, je nerozlučně spjata s politikou ochrany klimatu. V této oblasti, bude snahou předsednictví dosáhnout globálně přijatelné dohody o nastavení redukčních závazků po roce 2012, tj. především dostat na palubu USA, Indii, Čínu a připravit cestu k dosažení širokého mezinárodního konsensu na konci roku 2009 v Kodani. Ten by zároveň měl reflektovat aktuální vývoj světové ekonomiky. V kontextu nastupující ekonomické recese a krize dodávek bude zvláště důležité dát do souladu požadavky životního prostředí, konkurenceschopnosti a bezpečnosti.
Evropská unie ve světě
Počátek roku nám připomněl, že v rámci této priority musíme počítat s nepředpokládanými naléhavými úkoly. Nová eskalace napětí mezi Izraelem a Hamasem si žádá nejen aktivní přístup samotné EU, ale také koordinaci s významnými světovými i regionálními hráči. Opět se tu potvrzuje, že dosažení míru je nemožné bez toho, aby Palestina začala fungovat jako plnohodnotný stát, který je schopen garantovat na svém území právo a pořádek a bezpečí svým sousedům.
Proto kromě aktuálních diplomatických aktivit musí Evropská unie pokračovat ve svém úsilí o budování palestinské infrastruktury, ve výcviku bezpečnostních sborů a v posilování autority palestinské správy. České předsednictví bude chtít při řešení konfliktu využít svých dobrých vztahů jak s Palestinci, tak s Izraelem. Ale je jasné, že bez vzájemné důvěry není dlouhodobý mír na Blízkém východě možný.
Již jsem zde zmínil Východní partnerství. Gruzínská krize ukázala, jak je důležité, aby EU měla strategii vůči této oblasti. Prohloubení východní dimenze Evropské politiky sousedství formou posílení spolupráce se zeměmi regionu (v první řadě s Ukrajinou), stejně jako se zeměmi zakavkazské a kaspické oblasti má nejen velký význam morální, ale i praktický. Tato spolupráce nám umožní diverzifikovat zahraniční obchod a dodávky energetických surovin.
Co se týká Transatlantických vztahů, je zjevné, že bez jejich posilování a rozvíjení EU nemůže efektivně vykonávat svou roli silného globálního hráče, stejně jako ji dnes nemohou samostatně vykonávat Spojené státy. Dlouhodobě uspět můžeme pouze společně. České předsednictví proto bude klást důraz na intenzivní dialog s představiteli nové administrativy USA v klíčových oblastech – hospodářství, klimatu a energetiky i spolupráce se třetími zeměmi (Pákistán, Afghánistán, Rusko, Střední východ).
Pro postavení EU ve světě bude mít zásadní význam také pozice, kterou členské státy zaujmou při vyjednávání o nové dohodě o partnerství s Ruskem. Události posledních let a zejména měsíců vyvolávají řadu otázek a zdůrazňují nezbytnost jednotného přístupu celé EU. Jeho předpokladem je porozumění Rusku a společná analýza, proto podpoříme spolupráci expertů na Rusko napříč Evropskou unií.
Za českého předsednictví budou také pokračovat jednání o rozšíření o země západního Balkánu a o Turecko. Západní Balkán nesmí zapadnout v našich ekonomických problémech a v aktuálních mezinárodních krizích. V případě Chorvatska učiní předsednictví vše pro to, aby se Unie o tuto zemi rozšířila co nejdříve. Pozitivní příklad Chorvatska je nezbytným předpokladem pro udržení evropské perspektivy dalších zemí západního Balkánu. Určitě uděláme maximum pro jejich pokrok v rámci Stabilizačního a asociačního procesu.
České předsednictví je dále připraveno pokračovat v rozvoji jižní dimenze Evropské politiky sousedství a zlepšování vztahů s partnerskými zeměmi v rámci tohoto projektu. Mezi ně patří posilování vztahů EU-Izrael a obecně blízkovýchodní mírový proces – současné dramatické události v této oblasti nás nesmějí odradit. Naopak zdůrazňují nezbytnost usilovného hledání mírového řešení.
Pod prioritou Evropa ve světě se nakonec, ale ne v poslední řadě skrývá oblast vnitřní bezpečnosti. Povaha současných bezpečnostních hrozeb do ní totiž stále více přesahuje. Budování prostoru svobody, bezpečí a práva je společným zájmem EU, který se dotýká života všech občanů. V něm bude předsednictví usilovat o další pokrok v schengenské spolupráci, v policejní a celní spolupráci a ve spolupráci členských států v civilních a trestních věcech.
Uvědomujeme si, že závěr našeho předsednictví bude poznamenán volbami do Evropského parlamentu, vypjatější politickou atmosférou a nutností dotáhnout legislativní proces u vybraných legislativních aktů, aby nespadly pod stůl. Rovněž nás čeká začátek diskusí nad novou podobou Evropské komise.
Bude také na českém předsednictví pokračovat v debatě s Irskem ohledně osudu Lisabonské smlouvy. Jsem přesvědčen, že tyto rozhovory je nutné vést citlivě a s respektem k suverenitě irských občanů. Ostatně kdyby se konalo referendum o Lisabonské smlouvě v Česku, podle všeho by rovněž neprošla. Je třeba najít takové řešení, které budou moci Irové většinově akceptovat. Což nám nepochybně pomůže i v naší vnitropolitické debatě.
Na počátku jsem řekl, že Česká otázka je zároveň otázkou evropskou. Snad žádný jiný národ nevěnoval debatě o své vlastní identitě tolik prostoru, úsilí a času jako Češi. To, čím nyní prochází Evropská unie, která hledá svou tvář a smysl své existence, dobře známe z naší vlastní historie. V roli předsednické země proto nabízíme společenství dvousetletou zkušenost s hledáním naší vlastní dějinné role, našeho vlastního místa v rodině evropských národů.
Český vztah k Evropě před více než sedmdesáti lety dobře vystihl kritik a filosof František Václav Krejčí: „Nemíníme srdcem Evropy Čechy ani tak ve smyslu zeměpisném, jako kulturním a duševním. Jsme v nejhlubším lůně kontinentu, kam se stékají vlivy všech jeho stran, cítíme se obklopeni všemi evropskými národy, ne-li přímo, tedy alespoň dík imaginativní síle kulturních výtvorů. Říkáme si proto, že jsme na křižovatce duševních proudů a že z toho vyplývá naše poslání zprostředkovat, a to hlavně zprostředkovat mezi západem a východem.“
Myslím, že tato slova jsou inspirativní i na počátku roku 2009, kdy před Českou republikou stojí úkol půl roku moderovat debatu v Evropské unii.
Autor: Mirek Topolánek, premiér ČR