03.02.2009
Euroskop
Všichni Evropané si ulevili, když viděli odcházet Bushe a jsou nadšeni z příchodu Obamy. V této situaci se žádná evropská vláda nechce znelíbit novému americkému prezidentovi. Ale uspokojit jeho očekávání činy, spíše než pěknými řečmi a nadšeným potleskem, se může ukázat obtížné, píše the Economist z 31. ledna.
Průzkum veřejného mínění ukázal, že většina občanů pěti největších Evropských zemích věří, že Obama bude mít pozitivní vliv na mezinárodní události. Nejvíce zastánců tohoto mínění, ohromujících 92 procent, je ve Francii.
Zatímco Obama je v centru zájmu Evropanů, Evropa však v centru zájmu Obamy není. The Economist připomíná, že ve svém inauguračním proslovu nezmínil nastupující americký prezident Evropskou unii ani jednou.
Přesto se evropští státníci předhánějí v tom, komu Obama věnuje nejvíc pozornosti. V souladu s premisou úzkých transatlantických pout směřoval první telefonát nového amerického prezidenta Gordonovi Brownovi. Ačkoliv Sarkozy usiloval sejít se s Obamou nejdříve, Obama se rozhodl nedat najevo žádné nadržování a první návštěva Obamy v Evropě se očekává až v dubnu v Londýně, kde navštíví summit G-20.
V tomto případě nezůstala pozadu ani Česká republika, která jako předsednická země usiluje o to, aby Obama navštívil v dubnu také Prahu. Slovy francouzského úředníka: „Každý chce první návštěvu mesiáše.
Konec výmluv na Bushe
Nicméně v pozadí za evropským soupeřením o americkou pozornost zůstává nepříjemná realita, kterou the Economist označuje jako „konec výmluv na Bushe. Dokud byl v čele USA Bush, Evropané se předháněli v kritice nelidského zacházení s vězni na Guantanámu. Nic je při tom netlačilo přijmout některé z nich na své území, nebo pomoci řešení napjaté situace v Afganistanu.
Nyní poté co Obama oznámil plán zavřít věznici na Guantanámu, jen několik evropských států se vyjádřilo, že zvažují přijmout některé z vězňů. „Žádný z evropských států není příliš vřelý k přijetí vězňů z Guantanáma, cituje the Economist Karla Schwarzenberga, který předsedal Radě ministrů EU, jež o přijetí vězňů z Guantanáma diskutovala.
Otázka Afganistanu může být dokonce ještě problematičtější. Francouzský prezident Sarkozy přislíbil podporu v Afganistanu a minulý rok Francie poslala 700 vojáků. Sarkozy následně naznačil, že neplánuje další posílení francouzských jednotek. Vzhledem k situaci v britské armádě není podle the Economist pravděpodobné ani posílení britských jednotek. Německo se tak připravuje, že se Obama se svým požadavkem obrátí na něj. Avšak i on musí vědět, že Německo se pravděpodobně nezaváže poslat nové vojáky do Afganistanu před zářijovými volbami, míní the Economist.
Dalším problematickým bodem je Irán. Obama nabídl dialog, ale také tvrdší sankce, aby odradil Irán od jeho jaderných ambicí. V této otázce stojí opět v popředí Německo. Největší západní vývozce do Iránu sankce dlouho odmítal, ale po „trapném propadu vývozu v minulém roce by mohlo podle the Economist svůj postoj přehodnotit.
Objeví se i spory?
V době hospodářské krize mohou také přijít obchodní spory mezi Evropou a USA. Katarské kolo jednání Světové obchodní organizace skomírá a objevují se známky nastupujícího protekcionismu. Rozsáhlá americká pomoc automobilovému průmyslu se nelíbí evropským vládám, které zvažují USA žalovat.
Transatlantické vztahy tak čekají i za prezidenství Obamy těžké zkoušky. Jestli se evropské nadšení projeví v činech stále není jisté. Každopádně však skončily výmluvy na Bushe.
Autor: Euroskop
