Lukáš Macek, Hospodářské noviny, 10. února 2009

Základním problémem vztahu části naší veřejnosti k Evropské unii je fakt, že ji nahlížejí schématem »my« (Česko) -»oni« (unie). »Oni« nám přitom samozřejmě nerozumí a dělají hlouposti. »My« naopak dobře víme, jak co dělat správně, ale nikdo nás neposlouchá. Tato směsice negativismu a nedostatku sebevědomí se opírá o traumata národní minulosti (mnichovské »o nás bez nás«, sovětský diktát) a je dlouhodobě pěstována rétorikou Václava Klause a jeho stoupenců.

Pivo a čin

Ad absurdum to nyní dovedl premiér Topolánek. To když ve věci prémie za nahrazení starého auta novým (tzv. šrotovné) do českého tisku prohlašuje: »Pokud nedojde k nějakému celoevropskému řešení, neprotekcionistickému, které bude plošné, tak to na vládě neprojde. (…) V dané chvíli mi to připadá chybné, přestože to už řada států dělá. Je to krok velmi pochybný. «

S jeho názorem lze jen souhlasit. Problém je, že Mirek Topolánek dnes zároveň předsedá politicky nejsilnějšímu orgánu unie. Ve zkratce tu máme celý tristní paradox našeho postoje k Evropě. Český premiér si v českém tisku stěžuje na to, co (ne)dělají unijní země. Ale co dělá předseda Evropské rady Topolánek? Kde je jeho návrh na »neprotekcionistické celoevropské řešení« krize v automobilovém průmyslu?

Vybavuje se téměř okřídlená věta: »Přestaň nadávat u piva a začni něco dělat!« Pane premiére, přestaňte si prosím stěžovat v českém tisku a začněte dělat, co vám ukládá vaše současná evropská odpovědnost. Přestaňte dělat chytrého před domácí veřejností a začněte dělat evropskou politiku.

Místo stesků do českých novin dejte dohromady mediální kampaň v evropském tisku. Co třeba navrhnout předsedovi Evropské komise společný článek do předních evropských listů o nebezpečí protekcionismu a potřebě racionálního společného postupu, s konkrétními návrhy?

A mimochodem, kde máte domácí a zahraniční spojence, kteří jsou schopni se v evropském mediálním prostoru zastat českého předsednictví a říci naplno to, co není z diplomatických důvodů vhodné, abyste říkal sám? I k budování takových nástrojů měla sloužit příprava na předsednictví v uplynulých dvou letech…

Rozdejte noty

Mediální kampaň nestačí, není-li podložena konkrétními návrhy. Proč na stole neleží již několik týdnů český návrh na celoevropské řešení problémů automobilového průmyslu?
I kdyby jej ostatní nepodpořili, iniciativa by byla na straně českého předsednictví, které by tak mělo příležitost se o své postoje politicky střetnout. Spojence by určitě našlo. A i kdyby výsledek byl kompromisem, byl by dojednáván podle našich not.

Dlužno říci, že domácí opozice nedává důvod k naději, že by to dělala lépe. Z její kritiky vládní evropské politiky je cítit spíše škodolibost než schopnost nabídnout rozumné protinávrhy.

Kdo komu škodí

Dokud jsme nebyli členem unie, bylo možné chápat různé obavy i schematické vnímání »my« -»oni«. Ale skoro pět let po našem vstupu – a v době, kdy sedmadvacítce předsedáme – začíná být nad slunce jasné, že problém není v unii, ale v nás.

Ohrožením pro naši suverenitu a pro naši budoucnost není evropská integrace obecně či nějaká konkrétní rozhodnutí »Bruselu«. Je jím náš nedostatek sebevědomí; naše neochota vzít evropskou úroveň rozhodování za svou; naše neschopnost prosadit v unii své návrhy (respektive vůbec nějaké zformulovat).

Hrozbou není »bruselská byrokracie«, ale naše »politická elita«. Není to tak, že »oni« škodí »nám«; my škodíme sami sobě – v Praze i Bruselu.

Autor: Lukáš Macek