Radek Špicar, Hospodářské noviny, 16. března 2009
Pro odpůrce přijetí společné evropské měny to musí být značně frustrující. Jen co vymyslí argumenty, proč koruna – ať už extrémně silná nebo slabá – České republice prospívá, následný vývoj v reálné ekonomice je usvědčí z omylu.
Pro zastánce eura, zvlášť z řad podniků, to jsou ale poněkud hořká vítězství. Neustálé odkládání termínu pro přijetí eura je už stálo desítky miliard, které jim v době krize chybí více než kdy jindy.
Trhy v roli popletů
První důkazy o tom, že koruna bude naší otevřené ekonomice způsobovat velké problémy, přišly loni v létě. Finanční trhy tehdy podlehly iluzi, že střední Evropa nebude zasažena nastupující krizí. Důsledkem bylo extrémní, až pětinové posílení koruny, které nemělo s výkonem ekonomiky nic společného. Tak náhlý výkyv nebyly podniky schopné kompenzovat růstem produktivity práce ani snižováním nákladů. Exportéři tvořící páteř naší ekonomiky začali rychle ztrácet konkurenceschopnost, byli nuceni propouštět a objevily se první krachy.
Tehdy jsme byli salonními ekonomy uklidňováni, že o nic nejde, protože současně zlevňují dovozy a firmám postačí se proti silnému kurzu zajistit u bank. Ztráty ale byly vyšší než náplast v podobě levných dovozů. Zajištění se pak obzvláště v posledních týdnech ukázalo být danajským darem.
Finanční trhy se totiž po pár měsících spletly znovu. Tentokrát pro změnu zařadily ČR do opačného extrému mezi státy, které v podstatě čelí státním bankrotům. Českou měnu to okamžitě poslalo do kolen.
Nevyzpytatelné úlevy
Zastánci koruny nyní přicházejí s tím, že je to pro ekonomiku dobré a slabá měna alespoň vytvoří polštář pro exportéry. Realita v byznysu je však opět trochu jinde. Mnohé firmy si (právě na radu analytiků) koupily zajištění na úrovni kolem 25 Kč za euro, aby jim dnes zůstaly jen oči pláč, protože koruna na své cestě připomínající horskou dráhu vylétla do druhého extrému a atakovala hranici třiceti korun za euro.
Za vyvezené zboží tak nyní tisíce firem dostávají méně peněz a navíc zápasí se zdražujícími dovozy vstupů nutných pro výrobu. Pro nezajištěné vývozce je slabší kurz měny sice úlevou, tu ale kvůli propadu zakázek nemohou příliš využít. Pokud již nějaký kontrakt v době výhodného kurzu získají, nejsou schopni odhadnout, kde se bude kurz koruny nacházet příští týden, natož v době realizace jejich zakázky.
Ve víru veletočů
Plně se tak ukazuje největší problém české koruny, a tím je její stále větší volatilita. S tím, jak se bude čím dál více členských států EU uchylovat pod ochranu eura, bude navíc útoků spekulantů na korunu přibývat.
V boji proti nežádoucím výkyvům koruny zatím Česká národní banka mění sazby, koordinuje postup s okolními státy a slovně intervenuje. To vše má ale krátkodobou a omezenou účinnost. Veletoče české měny budou pokračovat a podniky budou mít i nadále výrazně ztížené plánování. Budeme také moci zapomenout na nové investory, kteří se při rozhodování o investicích v zahraničí zaklínají především slovem stabilita.
Zbraň proti rozmařilcům
Pro otevřenou ekonomiku jako ČR zůstává jediným dlouhodobým řešením spojení s eurozónou, které nás začlení do silného bloku a ochrání před hrátkami spekulantů a omyly finančních trhů. V boji s krizí vláda letos překročí povolený deficit veřejných financí. Pro přijetí eura v roce 2013 to však je stále ještě irelevantní. Klíčové bude, aby ČR plnila kritéria rok před vstupem do eurozóny.
Současná vláda by měla stanovit termín přijetí eura nejen kvůli tomu, že tím pomůže českému hospodářství, ale i kvůli sobě samé. Je to totiž ten nejlepší způsob, jak zajistit, aby i příští kabinet, ať již bude mít jakékoliv politické složení, nerozhazoval veřejné prostředky, jak se mu zachce.
Autor: Radek Špicar