Joseph Maïla
Nakladatel Culturesfrance 2008
Sborník L´Europe et la Méditerranée uspořádaný Josephem Maïlou je zajímavým příspěvkem do diskuse týkající se nejen vztahu Evropy a prostoru Středozemního moře v obecnější rovině, ale také velmi aktuálně k hledání odpovědí na otázky po smyslu prezidentem Sarkozym prosazované Unie pro Středomoří.
ANOTACE
Knihu vydalo Centrum pro analýzu a prognostiku francouzského Ministerstva zahraničních věcí v rámci edice nazvané Promýšlet Evropu.
Velmi zajímavým příspěvkem sborníku je text Josepha Maïly nazvaný Středozemní paradigmata. Jeho autor a zároveň editor knihy je bývalý rektor Katolického institutu v Paříži.
Ve svém příspěvku pojímá Středomoří jako rodiště civilizací a křižovatku kultur. Dále se ve své práci Maïla pokouší o analýzu způsobů vnímání zkoumaného teritoria. Mezi ně zahrnuje paradigma moci, ve kterém je Středomoří místem hegemonie. Dále rozebírá paradigma identity, kde definuje středomořskou kulturu jako „sumu sum.
Autor mluví o rozdělení na Jih a Sever Středomoří. Dle autora do renesance probíhal myšlenkový tok z Jihu na Sever (náboženství, řecká filosofie a arabská věda), poté pak ze Severu na Jih (intelektuální i technologický). Poslední paradigma je obchod, který autor označuje za nejčastější výměnu v oblasti. Maïla se zabývá kontrastem nutnosti dialogu s existujícím antagonismem mezi dvěma břehy.
Z ekonomického hlediska analyzuje vztahy Evropy a Středomoří také P. Beckouche v příspěvku Ekonomická integrace v regionu Středomoří – evropský imperativ. Autor je profesorem geografie na univerzitě Paris I a ve svém článku se soustřeďuje především na problematiku regionálního uskupení Evropa – Středomoří, které vnímá jako možné ekonomické posílení v globálním prostředí.
Geopoliticky vnímá takové uskupení jako možnost Evropy vyrovnat náskok USA. Středomořský regionalismus hodnotí jako spojení zemí s kapitálem a technologiemi se zeměmi s rychle rostoucími trhy a stále více kvalifikovanou a hojnou pracovní silou. Z ekonomického hlediska je slabou stránkou Euromedu neochota zajistit volný pohyb osob. Strategicky je dle autora toto partnerství významné proto, že země jihu Středomoří jsou klíčovými dodavateli nebo tranzitními zeměmi energetických surovin.
Třetím článkem zastoupeným v publikaci je text profesora ekonomické historie O. L. Barkana nazvaný „Středomoří“ Fernanda Braudela viděné z Istanbulu. Jedná se o historický článek, který doplňuje významnou monografii francouzského historika Braudela o 16. století o výzkumy v tureckých archivech, ke kterým on ve své době neměl přístup.
Dále je do knihy zařazen záznam A. Meddeba, francouzsko-tuniského básníka, z workshopu Středozemní otázky, který se konal v Seville v roce 2007. Zde klasifikují problém evropsko-středomořských vztahů jako klasickou dichotomii mezi centrem a periferií. Velká část textu se zabývá rozborem vnímání toho druhého v literatuře, především renesanční. Zajímavou otázkou, kterou si účastnili položili bylo, jak je možný dialog, když síly nejsou v rovnováze?
Poslední částí knihy byl záznam diskuse O problémech evropsko – středomořských vztahů M. Arkouna (profesor na Sorbonne Paris III) a O. Roye (pracovník francouzského Centra pro vědecký výzkum). Debata se zabývala významem odkazů na minulost ve vztazích Evropa – Středomoří. Dále diskutující podtrhli význam dialogu religiózních a sekulární společností a zátěž koloniálního dědictví.
Unie pro Středomoří by dle autorů neměla probíhat jen na úrovni politiků a expertů, ale začít širší kulturní dialog mezi Severem a Jihem.
Maïla, J. a kolektiv: L´Europe et la Méditerranée/ Europe and the Mediterranean, Culturesfrance, Paris 2008, ISBN 9782354760427
Pro Euroskop napsala Tereza Sojková, západoevropská studia FSV UK