14.04.2009
čtk
Jako první skutečně globální styl představuje baroko nová výstava v londýnském Victoria and Albert muzeu. Ukazuje britským divákům baroko, které se rozšířilo z Evropy do Latinské Ameriky i do Indonésie, ve všech aspektech – církevních i světských – a v pasáži o divadle věnuje velký prostor zámeckému divadlu v Českém Krumlově.
Expozice ve slavném muzeu nazvaná „Baroko 1620-1800: Styl ve věku velkoleposti“ je označována za výstavu roku. Uvádí ji drobný šperk z Drážďan z přelomu 17. a 18. století – velbloud vyrobený z nepravidelných perel, které zřejmě daly baroku zpětně jméno. Portugalský termín pro takovou pokroucenou perlu „pérola barroca“ začal na přelomu 17. a 18. století označovat přehnaně ornamentální styl – v době, kdy deformované perly už byly z módy.
Baroko ještě beze jména vznikalo po roce 1620 v papežském Římě a jedním z jeho hlavních patronů byl později francouzský král Ludvík XIV., který v pompézním stylu postavil Versailles. „Monarchové v celé Evropě ho chtěli napodobovat,“ řekl jeden z kurátorů výstavy Nigel Llewellyn.
Poté, co baroko dobylo z Říma a z Francie Evropu, šířilo se v koloniích, prostřednictvím katolických misií a stalo se podle kurátorů výstavy „prvním globálním stylem“. Zapustilo kořeny v portugalské kolonii Góa v Indii, v Indonésii, na Filipínách a především v Latinské Americe, kde dominovalo až do konce 18. století, tedy v době kdy ho v Evropě již nahradily další styly. Výstava také nabízí řadu exponátů ze zámoří – oltářní obraz z Brazílie, čajový stolek z Indonésie, slonovinové sošky z Góa a Filipín či obraz Svaté rodiny z peruánského Cuzka.
Expozice je rozdělena tematicky, nikoli chronologicky, a ukazuje, jak baroko utvářelo církevní stavby, veřejný prostor i paláce. Zdůrazňuje, že bylo životním stylem – ohromujícím a všudypřítomným. „Výstava se zaměřuje na baroko jako na umění přesvědčování a propagandy,“ napsal recenzent The Daily Telegraph.
Klíčovým prvkem expozice je divadlo a opera, která je jedním z dosud živoucích plodů baroka. Kurátoři tak vystavili dobové rekvizity a kulisy ze zachovalého zámeckého divadla v Českém Krumlově. Ve Victoria and Albert muzeu se také promítá film z představení v českokrumlovském divadle a dopodrobna se mu věnuje také katalog výstavy.
Ta uvádí slavná jména – obraz Petra Paula Rubense či terakotu Gianlorenza Berniniho -, ale hlavní důraz klade na předměty ilustrující dobu – architektonické modely, nábytek, nádobí, světské i církevní předměty. Nabízí i dětský vozíček ve tvaru dýně nebo kostým, v němž tančil švédský král, případně model jezdecké sochy Ludvíka XIV., která bývala na pařížském náměstí Vendôme a do francouzské revoluce, kdy byla zničena, byla největší bronzovou sochou v Evropě. Výstavu doplňuje řada filmů – z krumlovského divadla i z procesí v Seville – a všudypřítomná barokní hudba.
Vrcholí celkem podle očekávání tam, kde baroko dosáhlo největší intenzity a okázalosti – v církevní architektuře a chrámových předmětech. Představuje kněžské ornáty, monstrance i osmdesátikilogramový postříbřený svícen. Barokní chrám s obrazy, sochami, hudbou, osvětlením a vůněmi byl „scénou pro multimediální představení, které se zaměřovalo prostřednictvím všech smyslů na rozum, srdce a samotnou duši“, prohlásil Nigel Llewellyn.
V Británii, které je kolébkou puritanismu, není výstava takovou samozřejmostí, jakou by byla v ČR nebo jinde na kontinentě. „Svět baroka je tak vzdálený našemu, že je potřeba velké představivosti a pochopení, abychom ocenili okolnosti, motivaci a záměry, které vedly ke vzniku těchto skvělých děl,“ napsal The Guardian.
„Barokní umění je synonymem triumfalismu protireformace a autokracie… Kolonialismus a podřízení boží vůli nejsou zrovna tahákem pro diváky, ale jsou klíčové k pochopení toho, čím baroko bylo,“ napsal The Daily Telegraph.
„Někteří lidé si na baroko nikdy nezvykli. Jeho protiklady jsou příliš matoucí, jeho výstřelky příliš extrémní. Baroko je rozhodně hádanka – je povrchní i hluboké, krásné i ošklivé, uspořádané i chaotické, sexy i svaté. Pro jeho ctitele to je ale základ jeho kouzla,“ napsal list Financial Times.
Britští recenzenti si také kladou otázku, jak se opulentní výstava strefila do prohlubující se ekonomické krize a zda spíš diváky přitáhne nebo odradí. „Kdy by byla lepší doba užít si baroko, než uprostřed nynější šetrnosti?“ řekl Llewellyn o expozici, která potrvá do 19. července.
Autor: Euroskop
