Miroslav Singer, Hospodářské noviny, 15. dubna 2009
Mnozí představitelé průmyslu, vývozců a výrobců aut v poslední době velmi hlasitě přesvědčují českou veřejnost, že by jim s eurem bylo lépe.
Nechme stranou, že titíž mluvčí žádají o různé typy podpor nebo o šrotovné, což by znamenalo další zvyšování deficitu veřejných rozpočtů (a tím i nevyhnutelné oddálení možného termínu vstupu do eurozóny), a podívejme se na praktický příklad – jak vstup do eurozóny ovlivnil jejich protějšky ze Slovenska. Srovnání vývoje české a slovenské ekonomiky totiž rozhodně nepřináší příliš argumentů pro tvrzení, že by přijetí eura exportérům a průmyslníkům prospívalo.
Ekonomové v. »praktici«
Debaty o dopadech eura na exportéry a průmysl jsou pěknou ukázkou sporů mezi tzv. »manažerskými praktiky« a ekonomy. Ekonomická teorie totiž vede k opačným závěrům, než »praktici« očekávají: vstup do oblasti se společnou měnou by měl vést k plnému přenosu negativních poptávkových šoků do slovenské ekonomiky (rozuměj poptávky či výstupu), která převzetím eura pozbyla schopnost přizpůsobení pomocí oslabení kurzu. Oproti tomu »praktici« vždy argumentovali tím, že odstranění kursových nejistot umožní firmám soustředit se na vlastní výrobu. Usnadní plánování investic, přijetí opatření zvyšujících produktivitu práce a vůbec přinese efekty, jež jsou pro rozvoj průmyslu a růst exportu obecně blahodárné.
Dobrým rozhodčím takových sporů bývá praxe a měřitelné výsledky. Navíc se slovenská ekonomika podobá české: vysoký podíl v ní má automobilový průmysl, vysoký je proto i podíl průmyslu na HDP; bez ohledu na finanční otřesy má stabilní bankovní systém a před zavedením eura měla měnovou politiku velmi podobnou té naší.
Lze tedy očekávat, že globální pokles poptávky ji zasáhl podobně jako nás, takže rozdílný vývoj obou ekonomik může o vlivu eura leccos napovědět. Údaje z měsíčních časových řad jsou ovšem krátké a trpí mnoha krátkodobými šumy. Proto ke srovnání použiji tříměsíční průměry meziročních temp růstů.
Ještě loni Slováci vedli…
Pokud jde o výchozí podmínky, Slovensku byl vstup do eurozóny schválen v létě 2008 v okamžiku, kdy tamní ekonomika rostla (převážně vlivem dříve provedených reforem a s nimi souvisejících zahraničních investic) výrazně rychleji než ekonomika česká.
Rozdíl temp růstu HDP činil 4,4 procentního bodu v roce 2007 a 3,3 procentního bodu v roce 2008. Tomu samozřejmě odpovídala i vyšší tempa růstu. Nejen průmyslu a exportu, ale i maloobchodních prodejů. Ve třetím čtvrtletí 2008 činil rozdíl tříměsíčních průměrů meziročních růstů exportu 7 procentních bodů a rozdíl temp růstů průmyslové výroby 6,1 procentních bodů (u zpracovatelského průmyslu 6,2 procentních bodů) ve prospěch Slovenska.
Výstup slovenské ekonomiky rostl rychleji až do konce loňského roku. Ještě v posledním čtvrtletí vzrostl slovenský HDP meziročně o 1,8 procentního bodu více než český HDP. A ještě donedávna se slovenské ekonomice pro letošek prorokoval růst kolem 2 %, zatímco české ekonomice mírný propad okolo 1%.
Nejnovější údaje z měsíčních časových řad však začínají naznačovat pro slovenskou ekonomiku podstatně méně příznivý scénář. Podíváme-li se na růsty průmyslu a exportu v posledních třech měsících (pro obě ekonomiky jsou k dispozici údaje do února 2009), vidíme, že v rozdílech meziročních růstů – respektive propadů – obou veličin došlo k obratu ve prospěch české ekonomiky.
…od ledna se karta obrací
Průměrný meziroční propad exportu je v České republice o 3,4 procentního bodu nižší než na Slovensku. Obdobně byl i průměrný meziroční propad průmyslu v období od prosince do února u nás o 2,8 procentního bodu (u zpracovatelského průmyslu o 2,7 procentního bodu) nižší.
Zatímco propad světového hospodářství ekonomiky zasahuje dramaticky obě srovnávané ekonomiky, poslední měsíční údaje naznačují, že fixace kurzu slovenské měny (k níž došlo de facto v létě 2008) vyvolává hlubší propad slovenského exportu a průmyslu než českého. Pokud by měli představitelé našeho automobilového průmyslu s důsledky šrotovného pravdu, slovenské údaje by navíc měly být alespoň částečně příznivě ovlivněny šrotovným, jež českým výrobcům tak chybí.
Stojí možná za připomenutí, že i slovenské maloobchodní tržby během uvedených tří měsíců byly o 2,5 procentního bodu nižší než u nás. (Odtud pramení i upravené předpovědi slovenského HDP pro letošní rok. Národní banka Slovenska počítá letos s propadem -2,4 %.)
Shrňme si tedy. První – a samozřejmě velmi předběžné – měsíční údaje z konce loňského a počátku letošního roku vůbec nenaznačují, že by vstup do eurozóny chránil slovenské exportéry a průmyslové výrobce před důsledky dopadu globální ekonomiky.
Kde je ten blahodárný vliv?
Porovnáme-li stav obou ekonomik v polovině minulého roku, lze se dokonce přiklánět k tomu, že se naplňuje předpověď standardní ekonomické teorie. Tedy že příliš silný kurz, se kterým slovenská ekonomika do eurozóny vstoupila, začíná tuto ekonomiku stále viditelněji zatěžovat. Považoval bych za přínosné, kdyby si představitelé exportérů a průmyslu začali ve svých doporučeních ohledně eura tuto skutečnost uvědomovat.
Autor: Miroslav Singer