Lenka Zlámalová, Hospodářské noviny, 4. května 2009
Předpovídat v této krizi, co bude za měsíc, je zbytečná práce hrozící blamáží. Ekonomické odhady, stojící na sofistikovaných matematických modelech, se ukázaly být stejně spolehlivé jako předpověď počasí na příští rok. Proto se teď víc než z tvrdých dat vyplatí číst z nálad a atmosféry.
Ty ukazují, že právě sledujeme jeden ze zlomových momentů krize. Ve chvíli, kdy ekonomika zažívá nejhlubší volný pád, se zároveň lidem po chmurných měsících začíná vracet důvěra a optimismus. Ten kontrast může mít zásadní vliv.
Špatné a dobré zprávy
Ze světa přišly zatím nejhorší zprávy. Americká ekonomika se v první čtvrtině roku propadla o 6,1 procenta, nejvíc za posledních 51 let. Německo ohlásilo pád o 6,3 procenta. Hůř v Berlíně po roce 1945 ještě nebylo.
Ve stejné chvíli ale prudce stoupá důvěra podnikatelů i zákazníků, že bude líp. Prudký růst zaznamenal nejen německý index Ifo. Index ekonomického sentimentu, publikovaný Evropskou komisí, se od května 2007 nepřetržitě propadal. Tak dlouhý a hluboký splín Evropané nezažili čtyřiadvacet let. Až nyní v dubnu přišel obrat k lepšímu. Proč se vrací důvěra zrovna teď, když je nejhůř?
Lidé už jsou z krize a špatných zpráv unaveni. Moc si přejí vidět obrat, optimistické novinky jsou vzácné a jako všechno vzácné se přeceňují. Svou roli nejspíš sehrávají i ekonomické odhady. Jsou sice zprofanované, když nám ale i někdo nepříliš důvěryhodný říká to, co toužíme slyšet, máme sklon mu uvěřit. A všechny ekonomické prognózy ukazují katastrofické scénáře s rekordními propady pro letošní rok a na první pohled optimistický výhled pro ten příští.
Když vidíme, že letos se má česká ekonomika propadnout o 3,5 procenta, ale napřesrok už má nepatrně růst, logicky si z toho složíme obrázek, že to nejhorší už máme za sebou.
Zklamaná očekávání
Zvolna se vracející důvěra může krizi výrazně zkrátit. Pokud lidé znovu vyrazí do obchodů a bankéři začnou opět půjčovat, ekonomika nabere na síle. Optimismus také může vysvětlovat, proč se zatím naštěstí nenaplňují černé scénáře předpovídající sociální nepokoje a nástup populistů s jednoduchými recepty.
Nikde v Evropě zatím významně nesílí populistické a extrémní strany. Lidé se neupínají k těm, kdo odepisují kapitalismus. V některých zemích dokonce sílí podpora ekonomicky liberálních stran.
V Německu, kde vládne velká koalice křesťanských a sociálních demokratů, z krize logicky těží opoziční strany. Jenže si nepolepšili ani zelení, ani levicová Linkspartei. Obě mají méně příznivců než v posledních volbách v roce 2005.
Sílí naopak liberální FDP: před čtyřmi lety dostala 9,8 procenta hlasů, teď by ji volilo až 16 procent Němců. Tak dobře jako teď při krizi na tom v posledním desetiletí nebyla. Prosazuje přitom malý stát, nízké daně a co nejméně regulace.
Výmar a únosy šéfů
Jenže předčasná důvěra s sebou nese i velké riziko nenaplněných a zklamaných očekávání, že co nevidět bude líp. Pokud lidé zjistí, že to s optimismem přehnali, mohou se začít dívat do budoucna s ještě větší skepsí než na začátku krize. Druhá vlna frustrace by se pak rychle mohla projevit v sociálních nepokojích a útěku k populistům.
Nebezpečných náznaků není málo. V Německu se čím dál častěji srovnává současná recese s hospodářským pádem Výmarské republiky, který přivedl k moci nacisty. S tou paralelou si nebezpečně často pohrávají odboráři.
Předák Michael Sommer varuje, že masové propouštění budou vnímat jako »provokaci zaměstnanců a odborářů«, a dodává, že sociální smír může rychle skončit. Ve Francii se mezi radikálními odboráři rozmáhá takzvaný bossnapping, tedy zadržování šéfů zaměstnanci bouřícími se proti výpovědím. Podle všeho nás přitom – bez ohledu na zvolna se vracející důvěru – čeká ještě velký vzestup nezaměstnanosti.
Dřív než bude líp, bude nejspíš ještě nějaký čas hůř.
Autor: Lenka Zlámalová