Euroskop, 19. května 2009
The Economist z 16. května píše o ekonomické situaci východo- a středoevropských států. Díky kombinaci dobrých rozhodnutí a štěstí region podle něj zažehnal hospodářskou katastrofu, ale některé státy stále čelí obtížím. Oproti dřívějšku The Economist upozorňuje také na to, že není možné házet dvacet postkomunistických států do jednoho pytle.
Podle prestižního britského týdeníku se předpovědi dominového pádu ekonomik středo- a východoevropských států doposavad nenaplnily. Naopak například polský akciový trh zaznamenal nárůst o 40 procent, maďarský o polovinu a ruský dokonce o 90 procent.
Nejhoršímu zabránilo několik změn. První z nich je přístup zahraničních investorů, kteří nyní hodnotí rizika s větším klidem a racionálněji. Právě potřeba zahraničních investic je totiž podle The Economist nejdůležitější charakteristikou, která hospodářství postkomunistických zemí spojuje.
Také zahraniční pomoc je v současnosti lépe koordinovaná. Doposavad odměřený Mezinárodní měnový fond nyní spolupracuje s Evropskou komisí, národními vládami i bankami. A také svá dřívější tvrdá rozpočtová pravidla nyní Mezinárodní měnový fond zmírňuje. Lotyšsku dokonce povolil pro letošní rok sedmiprocentní rozpočtový schodek.
Třetí změnou je zvýšení finanční pomoci západním bankám, které byly silně postiženy nesplacenými úvěry klientů z postkomunistických států. Stažení západních bank totiž následně poškodilo i klienty, kteří byli schopní své úvěry splácet. A středoevropské státy se silným zastoupením automobilového průmyslu navíc silně profitovaly ze zavedení šrotovného západoevropskými vládami. The Economist udává, že v Česku se šrotovné zasloužilo o růst HDP o 0,5 %.
Největší obavy nyní panují o osud pobaltských států. Estonsku hrozí roční pokles HDP o 15,6 %, Litvě o 12,6 % a Lotyšsku o hrozivých 18 %. Pobaltské státy navíc nemohou použít nástroje monetární politiky, protože měny všech tří států jsou ukotveny k euru. A ani fiskální nástroje nepřinesou úlevu. Politici musí tlačit na výdajové škrty nejen kvůli zahraničním investorům, ale také aby dosáhli Maastrichtských kritériích pro vstup do eurozóny. Ty totiž dovolují maximálně tříprocentní rozpočtový schodek.
The Economist si všímá i vládních krizí, které podle něj nepřinesly velké změny. V Česku ztratila středopravicová vláda – „uprostřed sporu se svéhlavým prezidentem – většinu, ale země tím neupadla do chaosu. Zemi bude řídit „způsobile vyhlížející úřednická vláda vedená statistikem Janem Fischerem. A v Maďarsku nahradil diskreditovaného socialistického premiéra Ference Gyurcsanyho ekonom Gordon Bajani, který musí prosadit rozpočtové škrty v době, kdy letošní pokles HDP by měl dosáhnout šesti procent.
Na závěr uvažuje The Economist o tom, jaký vliv bude mít těžká ekonomická situace na voliče. Cituje analytika Ivana Krasteva, podle kterého strach z nezaměstnanosti povede k rozčarovanosti střední třídy a protestním hlasům při volbách. Větším problémem podle něj však může způsobit strach mezi politickými elitami, z nichž se někteří nezastaví před ničím, aby se udrželi u moci.
Autor: Euroskop