Luboš Palata, Lidové noviny, 26. května 2009
Proevropští voliči stojí před vážnou otázkou: Koho volit? Ta by je ale od účasti neměla odradit
Pokud přijde první červnový víkend k volbám do Evropského parlamentu ještě méně Čechů než v roce 2004, kdy jich bylo osmadvacet procent, může se stát, že se budeme velice divit a s námi celá Evropská unie. Do Evropského parlamentu se totiž při této účasti mají šanci dostat lidé jako Jana Bobošíková nebo Národní či Dělnická strana, o Libertasu či Straně svobodných občanů nemluvě.
Může to být optický klam, ale nelze nevidět propagaci, které těmto silám dělají mnohé české sdělovací prostředky. Pod domněnkou, že být proevropský dnes není „in, mají díky nim tyto síly takovou reklamu, kterou by si nikdy nedokázaly zaplatit.
Už dnes má přitom Česká republika pověst evropského „troublemakera, nejvíce protiunijního státu Evropy, země, v níž se klidně ze zcela nepodstatných důvodů svrhává vláda uprostřed předsednictví, v níž na Hradě sedí pro drtivou většinu evropských politiků zcela nepřijatelný Václav Klaus a ulicemi českých měst pochodují co týden neonacistické bojůvky.
Topolánkovců je v ODS jen pár
Ve skutečnosti tomu tak úplně není, ale fakta, z nichž se tento obraz skládá, nelze popřít. Změnu tohoto obrazu, který jeden polský novinář charakterizoval konstatováním, že „z Česka se stává divná země, mohou přinést evropské volby. Tedy, pokud se v nich do Evropského parlamentu dostanou lidé, kteří tam budou skutečně reprezentovat většinový český pohled na Evropskou unii. Pohled, který je jiný než mediální a politická realita Česka těchto měsíců a dní, prounijní, prolisabonský, bez obav z eura nebo sudetských Němců.
Ona velká většina Čechů, kteří mají k Evropské unii docela kladný vztah a chtěli by, aby bylo Česko v EU bráno jako normální proevropská unijní země, má však před volbami do Evropského parlamentu dilema.
Koho vlastně volit?
S občanskými demokraty Mirka Topolánka má prounijní volič poměrně velké problémy. Už to, že dobrá polovina představitelů ODS, s mnoha současnými europoslanci této strany v čele, nadává těmto lidem do „eurohujerů nebo do „pravdoláskovců, je věc, která k nadšení pro ODS nepřispívá. Řeknete si ale – dobře, Topolánek se nakonec dokázal postavit Klausovi, protlačit Lisabonskou smlouvu parlamentem a jako předseda Evropské rady docela obstál a vyrostl v politika evropského formátu.
Jenže „topolánkovců je na eurokandidátce ODS jen pár. Vede ji Jan Zahradil, který by pro Lisabonskou smlouvu ruku nezvedl, je tam současný europoslanec Hynek Fajmon, jenž by mohl dělat pobočníka Václava Klause, a mnozí další podobní. Volit ODS se proto dá jen preferenčním hlasováním, kterým se teoreticky dostanou do Evropského parlamentu jiní kandidáti než ti, již jsou dnes na volební listině ODS v jejím čele. A pak už jen zbývá tiše doufat, že Bémova parta nevymění v listopadu Topolánkovo vedení a nezakotví ODS znovu na Pražském hradě Václava Klause.
Když ne ODS, tak sociální demokraty, mohl si ještě před časem říci proevropský volič, zvláště ten, který se pohyboval někde v politickém středu. Jenže po několika letech vedení Jiřího Paroubka se z ČSSD stala po všech stránkách zcela nedůvěryhodná politická strana, jež má jen okamžité zájmy a nikoli dlouhodobé vize.
Poprava Topolánkovy vlády uprostřed českého předsednictví nebyla výjimkou z pravidla uvažování dnešního vedení ČSSD, ale jen jeden z mnoha projevů její bezpáteřnosti. Svržení vlády znamenalo mimo jiné i obrovské poškození Evropské unie jako celku. Paroubek se v důsledku toho stal pro uvažujícího prounijního voliče zcela nevolitelným. Tak nevolitelným jako komunisté, kteří, byť to neříkají moc nahlas, jsou nejvíce protievropskou stranou celé Poslanecké sněmovny.
Zelení, lidovci, Evropští demokraté
Jsou tu ještě středové strany, z nichž ty větší, zelení a lidovci, balancují dnes na hranici volitelnosti, a pokud jde o lidovce, i rozpadu. Z těch menších sice například Evropští demokraté Lukáše Macka vytáhli těžký kalibr v podobě podpory Jana Švejnara, ale doufat, že zopakují úspěch z voleb v roce 2004, kdy měli 11 procent, nemohou ani oni sami. Odebrat hlasy tomuto jasně proevropskému křídlu se snaží kremelskou „politechnologií zavánějící strana Olgy Zubové, která mocnou kampaní dostává zaplaceno za svržení vlády. Od koho všeho, to ví jenom ona sama.
Takže shrnuto a podtrženo, je to opravdu těžká volba mezi Topolánkovou částí ODS, Bursíkovými zelenými, „kýmsi jako lidovci nebo těmi malými v čele s Evropskými demokraty. Všechno ale lepší než k volbám nejít a nevolit.
Bylo to už napsáno tisíckrát, ale pro vás, milí proevropští voliči, ještě jednou. Nevolit znamená dát prostor svého hlasu klausovcům, komunistům, Dělnické straně, Janě Bobošíkové. Takže, když volit nepůjdete, tak se potom nedivte.
Autor: Luboš Palata