Martin Plesný, EUROSKOP, 26. května 2009
Na půdě Poslanecké sněmovny se ve středu 20. května uskutečnila panelová diskuse, jejímž hlavním tématem byla bezpečnost v Evropě. Devět odborníků se pokoušelo odpovědět na otázku, podle níž byla debata nazvána – tedy zda Evropa potřebuje novou bezpečnostní architekturu. Na organizaci diskuse se vedle Střediska bezpečnostní politiky CESES FSV UK podílela velvyslanectví Ruska a USA a nadace Friedrich Ebert-Stiftung.
Stejně pestré bylo i složení účastníků. Rusko zastupovali dva odborníci z moskevského Státního institutu mezinárodních vztahů, americkou pozici hájil pracovník velvyslanectví USA v ČR, další dva diskutující prezentovali německý pohled. Jedním ze čtyř českých zástupců v diskusi byl i místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek.
Otázku, zda Evropa potřebuje novou bezpečnostní strukturu, nastolil v loňském roce ruský prezident Vladimir Putin. Jeho iniciativa má minimálně dva důvody. První z nich je nutnost reagovat na proměny bezpečnostního prostředí v posledních letech. Druhým důvodem je snaha Ruska změnit vlastní postavení v evropském bezpečnostním systému. Z toho se po konci studené války Rusko prakticky vytratilo s tím, jak upadal význam OBSE a funkční zůstalo pouze NATO. Snahy o změnu bezpečnostního uspořádání nyní dostaly čerstvý impuls díky nástupu nového amerického prezidenta, který usiluje o nový začátek vztahů s Ruskem.
Rusko už nechce být mimo hru
Vladimir Pečatnov z moskevského Státního institutu mezinárodních vztahů prezentoval ruský názor, že současný bezpečnostní systém není ideální, protože v něm Rusko není zahrnuto. Bez účasti Ruska musí být podle Pečatnovova mínění každý evropský systém nestabilní a neúplný. Měla by proto vzniknout bezpečnostní struktura zahrnující Evropu, USA i Rusko. Takový systém by se měl podobat helsinskému procesu z doby studené války. Podle Pečatnova má být právně závazný a poskytovat stejnou bezpečnost všem. K vytvoření nové bezpečnostní architektury nyní Rusové vidí vůli na americké i ruské straně.
Patrick Ellsworth, zástupce americké strany, shrnul pohled nové Obamovy administrativy. Spojené státy chtějí a musí spolupracovat s Ruskem, ale narozdíl od Ruska nevidí jako nezbytné nahrazovat dosavadní bezpečnostní struktury něčím novým. USA místo toho chtějí osvědčené systémy zachovat, využít a dát jim nový obsah.
Evropští účastníci doplňovali diskusi mnohdy provokativními, nicméně platnými poznámkami. Především Ladislav Tajovský z VŠE zaujal publikum svými pochybnostmi o tom, zda má debata o změnách v bezpečnostní architektuře Evropy vůbec smysl. Každá změna spojená s oslabením role USA by podle Tajovského nutně vedla k velkému nárůstu evropských výdajů na obranu, k čemuž evropské země nejsou ochotné.
Otázkou politické vůle se zabývali i jiní diskutující a shodli se na tom, že na ruské i americké straně vůle k dohodě existuje, evropský postoj je však nejasný. Jak několikrát zdůraznil Lubomír Zaorálek, pro Evropu by mělo být nejdůležitější nejprve vyřešit vztah mezi EU a NATO.
Lidská práva budou problém
Závěr diskuse patřil otázkám publika. Nejvíce ohlasů vzbudil dotaz Vladimíra Handla z Ústavu mezinárodních vztahů, zda Rusko ve svých plánech počítá i s lidskými právy tak, jako tomu bylo v případě KBSE v době studené války. Podle Vladimira Pečatnova by lidská práva v novém systému zahrnuta byla, ale pro Rusko jsou důležitější samotné otázky bezpečnosti.
Naopak Ladislav Tajovský nevěří v možnost shody mezi Evropou a Ruskem v oblasti lidských práv, protože je každá strana vnímá úplně odlišně. Tuto námitku odmítl Lubomír Zaorálek, podle nějž rozdíly nejsou zásadní a dají se překonat hledáním průsečíku obou pohledů. Debata o lidskoprávní dimenzi však zůstala v obecné rovině, takže Zaorálek již nevysvětlil, zda by při takovém hledání kompromisu s Ruskem nemusela Evropa slevit ze svých standardů v oblasti lidských práv.
Autor: Martin Plesný
