Adam Drda, Čro – Rádio Česko, 8. června 2009
Interpretovat víkendové celounijní volby do Evropského parlamentu z hlediska dopadu na Evropskou unii – na to je v pondělí ve čtyři ráno, kdy vzniká tenhle komentář, přece jen trochu brzy. A vykládat výsledky „českých“ eurovoleb – to je zas činnost poměrně nevděčná. Žádné velké překvapení, žádná zásadní politická změna, slabá účast… Ale přesto se pár postřehů přičinit dá. Především: pokud někdo volby prohrál, pak prezident Václav Klaus a tuzemští euroskeptici a národovci.
Dlouhé měsíce se v Česku probírá Lisabonská smlouva, dlouhé měsíce straší hlava státu akutně hrozící definitivní „ztrátou suverenity, ale nezdá se, že by to vzrušovalo podstatnější část obyvatelstva. Buď je Čechům svatá suverenita ukradená, respektive nestojí jim za to, aby se odebrali do volebních místností a vyslali do boje její zapálené ochránce (a jakou cenu pak taková suverenita má?) anebo – a to spíš – národ netrpí příliš silnou obavou, že by o ni měl v nejbližší době přijít. Řečeno přesněji: části lidí je Evropská unie fuk, ti asi většinou volit nepřišli – a část chápe, v čem jsou její výhody a proč je dobré se některých svrchovaných rozhodnutí vzdát ve prospěch nadnárodního celku.
Je to poměrně významná informace: populističtí skeptici kolem Vladimíra Železného či Jany Bobošíkové dostali jen pár hlasů, stejně jako „svobodní, které zakládal někdejší spolupracovník Václava Klause Petr Mach. A to při ani ne třetinové volební účasti. Naopak jednoznačně vyhrála ODS, v čele z proklínaným Topolánkem a řadou politiků, jejichž čísla si vrchní kritik evropské integrace demonstrativně vymazal z mobilu. ODS se už několik let presentuje jako strana „eurorealistů, ale za Topolánka (obzvlášť během českého předsednictví) se ten „eurorealismus výrazně proměnil a zcivilizoval. Zřejmě to kritičtěji založeným lidem stačí – a Václav Klaus, pokud to se svým odporem k Bruselu a s obavami z budoucnosti myslí vážně, se bude muset příště postavit do čela nějaké partaje.
Vyplynula z „eurovoleb nějaká zásadní informace o české politice? Asi těžko: ODS sice porazila sociální demokraty výrazně, ale dalo se to čekat: mezi jejími příznivci je prostě víc vzdělaných lidí, to znamená víc evropsky informovaných a tudíž spolehlivých voličů. Mirka Topolánka vítězství nepochybně posílí jako občansko-demokratického lídra, ale vyvozovat z víkendového úspěchu nějaké závěry pro říjnové volby do sněmovny je nesmysl. Lidí k nim přijde dvojnásobek, včetně těch, na které zaberou sociálně demokratická hesla, slibující veškeré možné jistoty. Nikdo teď neví, jak se v zemi do té doby projeví hospodářská krize.
ČSSD taky neutrpěla žádnou omračující porážku: bude mít v Evropském parlamentu jen o dva zástupce míň než ODS, navíc celkově získala sedm křesel, tedy mnohem víc než minule. Jiří Paroubek tím může ve straně dost úspěšně operovat. Současně je však pro politika jeho typu, tolik toužícího „válcovat své nepřátele, prohra poměrně nepříjemná: spousta věcí už mu neprojde tak lehce jako dosud a jestli v říjnu drtivě nevyhraje, mohla by se mu ČSSD začít rozkládat pod rukama.
Co se ostatních stran týká, všechno je v řádu věcí: rozložení Zelení Martina Bursíka propadli, protože skalní stoupenci, tedy členové ekologických hnutí, se s nimi dávno přestali ztotožňovat. Ostatní navzdory podpoře Václava Havla nevěřili v jejich úspěch a hlasovali nejpíš raději pro Topolánka, protože představoval jistotu. Komunisté a lidovci naopak dostali především hlasy tradičních, v případě KDU-ČSL zvolna ubývajících příznivců. KSČM si nicméně mírně pohoršila – a nedá se vyloučit, že jí pár hlasů sebral její potenciální spojenec Paroubek, jelikož jeho rétorika se od té komunistické v mnoha ohledech až tak moc neliší.
Autor: Adam Drda