Petr Fischer, Hospodářské noviny, 8. června 2009
Zoufale nízká účast ve volbách do Evropského parlamentu… dává za pravdu kritikům, kteří považují unijní instituce za odlidštěné, nekomunikativní, uzavřené do sebe. Je to tak jasné: lidé po celé Evropě nepřišli k volbám zkrátka proto, že jim je EP cizí. Nerozumí mu, ale především nevěří, že by mohl „u nich doma“ něco podstatného změnit.
Vypadá to jako jasné vítězství euroskeptiků, potvrzující odklon od uměle budovaných základů evropského politického národa ke starým národním státům. Potvrzení faktu, že pokračování v hlubší integraci jde ve skutečnosti proti zájmům a vůli většiny občanů žijících na starém kontinentu.
Bylo by to tak, kdyby byl Evropský parlament symbolem hlubšího propojování Evropy. Jenže tak to není. V Evropské unii se stále většina hlavních problémů probírá a rozhoduje na úrovni Evropské rady, složené ze zástupců jednotlivých vlád, není to plenární hlasování, kde by vládl absolutní počet hlasů. Rozhodování v takovém tělese je složité, ale také uzavřené, neprůhledné, nepřehledné. A tady vzniká dojem, že EU není vzorem demokratického společenství, vytvořeného v zájmu občanů.
Jestliže Evropský parlament měl něco do unie přinést, potom silnější kontrolu rozhodujících vlád a skutečně demokratický prostor k diskusi, otevřený všem a všemu. Pomalu rostoucí množství pravomocí EP svědčilo o tom, že se to částečně daří. Neúčast ve volbách do EP tedy není výrazem odmítnutí integrace, nýbrž vyjádřením lhostejnosti k demokratizaci unie.
Je to jeden z dalších paradoxů, jimiž je EU prošpikována. Největší stížnosti a nářky občanů směrem k Bruselu míří na nedemokratičnost a odtrženost rozhodování v unii. Ošklivý Brusel pak může za kdeco. Když se ale pro vyvětrání a větší vstřícnost unijní byrokracie má něco udělat, zůstanou stěžovatelé klidně doma u televize.
Autor: Petr Fischer