Marie Bydžovská, EUROSKOP, 17. června 2009
The Economist z 13. června rozebírá průběh evropských voleb ve vybraných zemích Evropské unie – ve Francii, Itálii, Německu, Španělsku, Nizozemí a ve východní Evropě. Význam evropských voleb byl podle listu ještě více než v budoucím složení Evropského parlamentu v ukazatelích dalšího směřování národních politik.
Silvio a Nicolas
Nejdříve se týdeník věnuje úspěchu Sarkozyho Svazu pro lidové hnutí, který byl působivý vzhledem k Sarkozyho neoblíbenosti ve Francii a sklonem voličů trestat při hlasování vládní strany. Jednou z příčin úspěchu bylo, že se Sarkozymu podařilo rozdělit a oslabit opozici.
Při kritice finančního kapitalismu a požadavkem ochranářské Evropy využil levicovou rétoriku a navíc zapojil levicové politiky do vlády. Výrazný pokles však nezaznamenali pouze levicoví Socialisté, ale i Demokratické hnutí Francoise Bayrou, jehož antisarkozismus mu nepomohl a naopak z něj udělal zahořklého panáka.
Také v Itálii získala premiérova strana přesvědčivé vítězství. Takový výsledek je po Berlusconiho mediálních aférách udivující. „Po útocích, jaké na něj byly směřovány, by žádný jiný politik nedosáhl takových výsledků, komentoval volební úspěch Ignazio La Russa z Berlusconiho Lidu svobody.
Přesto většina komentátorů považuje 35,3 procent hlasů za prohru vzhledem k Berlusconiho aspiracím na 45 procent. Na Jihu ztratil Lid svobody kvůli nízké volební účasti a ve zbylých částech země proti koaliční Lize severu, která získala 10 procent a zvýšila tak svou možnost ovlivňovat vládu.
Úspěch Angely Merkelové
A také v Německu se radovala premiérka. Socialisté, kteří získali 20,8 procent hlasů, zaznamenali nejhorší poválečný volební výsledek. Pokud se stejná situace bude opakovat při zářijových národních volbách, Angela Merkelová by mohla nahradit stávající velkou koalici za spojenectví se Svobodnou demokratickou stranou (FDP).
Ale to není zdaleka jisté, protože výsledky nejsou vzhledem k pouhé 43 procentní účasti voličů v eurovolbách natolik vypovídající. Němci nepodpořili euroskeptiky, ani krajní pravici. V hospodářské krizi dali přednost stranám, které nabízely ekonomickou kvalifikovanost a ne utopie. To se však spolu s rostoucí nezaměstnaností může změnit, míní The Economist.
Ve Španělsku dosáhla opoziční Lidová strana nevýrazného čtyřprocentního vítězství. Bylo to však poprvé, co se jí za posledních devět let podařilo porazit Zapaterovi Socialisty. Výsledky označil lídr Lidovců Marianno Rajoy za znamení toho, že většina voličů chce změnu. Slabé vítězství podle the Economist sice zvedne sebevědomí Lidovců v boji proti Zapaterovi, kterému v parlamentu chybí do většiny sedm křesel, ale určitě ho to nepřitlačí ke zdi.
Španělsko čekají parlamentní volby až za dlouhé tři roky a před nimi v lednu 2010 převezme šestiměsíční předsednictví Unie, které poskytne Zapaterovi mnoho příležitostí ukázat se na veřejnosti se světovými vůdci. A to Zapaterovi, který se už nyní snaží vytvářet image evropského Obamy, u voličů pomůže.
Nizozemští extremisté…
Na mušku si The Economist vzal extremisty v Nizozemí. Druhé místo Wildersovy Strany svobody bylo překvapením i pro něj samotného. Ostrý euroskepticismus a protiislámská rétorika mu získaly 17 procent hlasů a hlavní politické strany tak mají vážný důvod k obavám. Pokud by byl Wilders stejně úspěšný v národních volbách, bylo by obtížné vytvořit koalici, na které by se nepodílel.
Výsledky voleb ve východní části EU považuje The Economist za strašidelné. Poukazuje na některé extremistické strany a jejich představitele, kteří se do Evropského parlamentu z východní Evropy dostanou. Podle The Economist ve srovnání s nimi jejich kolegové v západní Evropě působí nudně.
…a jejich kolegové z Východu
Nejvíce tristní je situace ve dvou zemích EU, které volily do Evropského parlamentu poprvé. V Rumunsku byl zvolen Georgie Becali, známý hrubými výroky o Židech, Romech a o ženách. Do Bruselu se však pravděpodobně nedostane, protože mu soud zakázal opustit zemi kvůli obvinění z únosu. Rumunským europoslancem se však stane Corneliu Vadim, urážlivý nacionalista a dřívější dvorní básník Nicolase Ceausesca.
I když se jim nepodařilo obsadit žádný mandát, získaly v Bulharsku mnoho hlasů strany napojené na mafii a kupování hlasů bylo velmi časté, stejně jako další praktiky hraničící s manipulováním s výsledky. Aby potrestala malé strany, pokusila se také vláda zvýšit hranici pro vstup do parlamentu na osm procent a opozici vystavovala obtížím při registraci. Příští zpráva o pokroku v bulharské veřejné správě tak zřejmě nebude nejoptimističtější.
Do evropského parlamentu se dostali i extremisté z levé části politického spektra. Lotyšsko tam bude reprezentovat Alfreds Rubik, bývalý tvrdý komunista, odsouzený za promoskevský puč proti Lotyšské nezávislosti v roce 1991.
The Economist poukazuje na to, že mezinárodní spolupráce mezi extremisty je velice choulostivá. Například maďarská strana Jobbik bude společně s balkánskými extremisty útočit proti Romům, rozhodně se ale neshodnou v otázce práv maďarských menšin na Slovensku a v Rumunsku.
Přes zisky extremistů však byly volby ve východní Evropě stejně jako na Západě ve znamení přesvědčivých vítězství pravicových stran. V Polsku zvítězila Občanská platforma, v Česku Občanská demokratická strana a v Maďarsku konzervativní Fidesz. Výjimkou bylo Slovensko, kde zvítězil levicový Smer premiéra Fica.
Autor: Marie Bydžovská